Soukromá válka

"A Private War" rozhodne rozpráva zaujímavú story a má hlavnú hrdinku, ktorá je fascinujúca, no miestami som mal pocit, že film bol na môj vkus trošku ťažkopádny a mal pár hluchejších miest, ktoré ma trošku nudili. Nemám pocit, že by film ako taký bol zlý, no možno mohol skúsiť nájsť spôsob, ako mi podať túto story trošku inak, aby som bol ešte viac zaháknutý. Nie som veľkým fanúšikom Rosamunde Pike, no keď sa dostane do dobrej role, tak ponúkne skutočne skvelý zážitok. A v tomto filme rozhodne má priestor na to, aby ukázala svoj talent. A v tomto filme jej to ide dobre. Jamie Dornan môj obľúbenec tiež nie je, ale takisto potrebuje zaujímavú rolu na to, aby dokázal ukázať svoj talent. A tu to funguje schopne. Veril som mu tú rolu a je tu dobrý. Ostatní sú tu tak trošku do počtu a nemajú čas toho moc ukázať. Tom Hollander alebo Stanley Tucci mi prídu dosť nevyužití a je to škoda. Ale na druhú stranu sa film sústredí na to, na čo sa sústrediť má. Marie Colvin bola rozhodne zaujímavá osobnosť a je smutné, že ju nakoniec jej práca stála život. Ale na druhú stranu asi zomrela tak, že sa stala hrdinkou. Fascinujúci film, no trošku ťažkopádny. Za pozretie určite stojí a môžem ho aj odporúčať. Hodnotenie: B+ (05.02.2019)

Film má dva hlavní problémy a oba se jmenují Matthew Heineman. Heineman je ryze dokumentární režisér, který má přirozený talent pro vedení filmu se skutečnými lidmi, kteří mají vypovídající hodnotu sami o sobě a nemusí cokoliv předstírat, natož být správně korigováni od režiséra jako právě herci. Točí navíc styl dokumentů, které nejsou úplně doslovné, ponechává v nich divákovi určitý prostor pro vstřebávání informací a utváření myšlenek, třeba jen se zdánlivě nepodstatnými záběry a scénami. Podobný přístup bohužel zvolil i tady, ale u hraného filmu to zkrátka nefunguje, pokud nejste Spielberg, protože divák nesleduje realitu, která nepotřebuje přikrášlovat, ale umělou inscenaci. Heineman neodhadl, že filmový divák je úplně jiného ražení než divák dokumentární, kterého zná jako vlastní boty a ví jak mu příběh prodat. Zkrátka spoléhal na fakt, že ústřední postava je natolik zajímavá a světoznámá, že sama o sobě odtáhne celý film, i když ji v tom nechá de facto samotnou, protože papírově perfektní scény vůbec nezvládl prodat. Druhým problémem je, že Heineman si z dokumentární tvorby přinesl i faktickou přesnost, takže se snažil natolik přesně vystihnout charakter Marie Colvin, až kontraproduktivně způsobil, že Rosamund Pike působila studeně a nesympaticky, což je problém, když celý film stojí jen na znázornění jejího profesního i soukromého života. Sečteno a podtrženo, zcela zásadně zde chyběl tvůrčí cit na cílového diváka a zjevně i zkušenosti s točením hraných filmů, protože plynulost děje mi přišla každou chvíli jiná, což všeobecně nevadí, ale když se mění po každé druhé scéně, už je to moc. Nic z toho ale z Heinemana nedělá diletanta (Země kartelů nebo Město duchů jsou velmi zdařilé dokumentární filmy), jen nezvládl svůj hraný debut a bohužel pro něj neodboural návyky z jiného žánru. Na jeho místě bych na hrané filmy zapomněl a spíše se soustředil na obor, který umím. Nutno také podotknout, že ani jemu moc nepomohl až překvapivě špatný scénář, který se mohl snadno upravit a přitom sdělit to samé, ale působit díky změně trochu svižněji, uceleněji a především atraktivněji. 60 % (05.02.2019)

Velice hezky zpracovaný příběh jedné statečné novinářky, díky které mohli diváci po celém světě vidět a přečíst si o realitě válečného života. Film hodně přibližuje práci válečných novinářů a ukazuje, že to vůbec není žádná procházka rájem. Osobně se divím, že se hlavní hrdinka dostala až tak daleko jak navzdory útokům, tak psychickým problémům. Rosamund byla dokonalá, překvapilo mě, jak skvěle zvládla napodobit novinářčin hlas a její nervózní tiky. Opravdu smekám. Příběhově a jako celek je to ale malinko slabší a místy až nudné. Režisér to možná lehce pojal jako dokument, než jako celovečerní filmy a nechává tam hodně prostoru, což je podle mě špatně. Jelikož je to životopisný, má tam být hodně informací a detailů, které by mohli divákovi pomoc se vtělit do hlavní hrdinky. To tady bohužel tolik nefunguje. I tak je to ale snímek, na který by se měl podívat každý, kterého alespoň trochu zajímá válka nebo novinařina. (27.07.2020)

Ňah, mna tieto novinárske drámy podľa skutočných udalostí, kde sa ešte aj rieši pozadie väčšinou narušenej reportérky, už nebavia. Stále je to o tom isto, stále tie isté kauzy, stále tie isté obete, stále tie isté masové hroby. Nič nové, zase len útok na city a podtext, že amíci sú tí najlepší. Ne. 1 z 5 (11.08.2020)

Na válečných zpravodajích stojí velká zodpovědnost, čelí těžkým volbám. A občas zaplatí tu nejvyšší cenu. Marie Catherine Colvin zasvětila život novinařině. Neseděla ovšem za stolem, nepopíjela kávu a nezdrojovala telefonicky své články. Proslula nebojácnými výpady do válečných oblastí, na které dopadaly dělostřelecké granáty a ve kterých umíraly malé děti. Patřila mezi protřelé matadory, svědectví ze zásadních konfliktů přinášela dlouhá léta. Zohavená těla, opuštěné děti a plačící ženy pochopitelně leccos udělaly i s její psychikou, což úchvatně vykreslila Rosamund Pike, která po Fincherově Zmizelé znovu přitahuje pozornost. Její výkon nicméně tak nějak koresponduje s tím, jak vyznívá celý film: místy je naprosto brilantní, jindy nesmírně tlačí na pilu. To samé platí i pro vyznění řady scén. Některé jsou zajímavé, jiné dost mizerně uchopené, snad až teatrální. Ani finální videoreportáž z roku 2012, kterou informovala přední světová média o aktuální situaci v syrském Homsu, nemá sílu, jakou by mohla mít. Režisér Matthew Heineman se dosud prezentoval coby dokumentarista, syrskému válečnému konfliktu se nevěnoval poprvé. Nejednou mu chyběla tvůrčí jistota i tah na bránu a osobně si mě nezískal. (28.01.2019)