Bojovníčky slnka

Možno som trochu zaujatý, lebo som bol v Iraku 9x, ale tento film sa fakt na nič nehrá. Je krásne skutočný. To čo si krajina prežila s Islamským štátom, je takmer neuveriteľné a umocňuje to fakt, že sa to všetko vlastne udialo pred pár rokmi. Sindžár som osobne navštívil a videl tie ruiny. Staré mesto je kompletne zničené. Na filme sa mi páčila hlavne kamera, nikam sa to neponáhľalo, nestavalo to na bombastických scénach, hudba bola podmanivá. Je cítiť, že režisérka je žena, citeľný je presah do ženského vnútra. Jedny z najsilnejších scén sú, keď ženy spievajú. Nevidel som lepší film z tohto prostredia. (31.03.2023)

Těžko říct jestli budou na feministický válečný film jak se film nazývá budou chodit do kin zástupy žen. Jejich válečné ležení je celkem uvěřitelné. Film začal být zvláštní ve chvíli, kdy hrdinka burcující do útoku odmítne kolegovu námitku „Přijdeme o spoustu mužů“ výrokem „Už jsme přišli o spoustu žen“. Nebo zaznívají perly jako když francouzská reportérka, která také kvůli islámskému státu přišla o milého jde do první linie , protože „zase cítím, že moje profese má smysl“. Do toho vidíme tance a porody válečnic. Některé scény mají silný emoční náboj jako třeba popravy mužů, znásilňování žen, utrpení dětí. Ale víc by zapůsobily v obyčejném dokumentu, nebo i krátkém zpravodajském šotu, než ve válečném románku s okamžiky rodinného štěstí a hloupou konverzací. A když domyslíme Korán do důsledku, v něhož hrdinky válečnice jistě věří, je Islámský stát cílem, takže není jasné proti čemu vlastně bojují. (15.04.2020)

Islam je skvelé náboženstvo plné lásky a tolerancie. Pritom, keď v našich končinách nahlas poviete, že si myslíte, že ženy by nemali mať žiadne práva a homosexuáli by mali byť ukameňovaní, tak na vás pľúvajú ako na extrémistického šovinistu a dobre že vás rovno nehodia do zvieracej kazajky. Ale keď poviete, aby vás za takýto názor neodsudzovali, pretože to je vaše náboženstvo, tak sa vám okamžite klaňajú, akí ste pokrokoví. Aj tento film dokazuje, čo je to za pochodujúcu masu inžinierov a lekárov, ktorá zborovo vykrikuje „Alláh Akbar“ a ako utečenci s najnovšími smartfónmi v ruke a tisícami eur v kapse žiadajú v Európe o azyl. (30.12.2019)

Film je inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré nastali začiatkom augusta roku 2014, kedy islamskí teroristi napadli a obsadili mesto Sindžár na severe Iraku. Režisérka a scenáristka filmu Eva Husson sa pred natáčaním údajne osobne stretla v tejto oblasti s bojovníkmi a bojovníčkami z kurdských skupín YPG, YPJ, YBŞ a Pešmerga, ktoré bojujú proti teroristom, preto atmosféra pôsobí veľmi autenticky a ponuro, pričom úplne absentujú tupé efekty a trápne pózy. Hlavná dejová línia je prezentovaná z pohľadu kurdskej (konkrétne jezídskej) ženskej milície Êzîdxan Women's Units (YJÊ), ktorá reálne v meste Sindžár bojovala. Musím povedať, že prevažná časť kurdských ozbrojených skupín si zasluhuje neuveriteľný obdiv. (20.02.2021)

Nějak jsem mimořádnou sentimentalitu tohoto snímku nepostřehl. Uplynulá léta v této již 5000 let rozbouřené části světa byla komplikovaná bojem všech proti všem. Kurdové bojující za národní nezávislost v jednotném státu. ISIS. Američany zorganizovaná a CIA vedená opozice vůči Asadovi. Asadův režim v Sýrii. Mezinárodní intervenční síly, které zčásti taky měly či mají rozdílné zájmy. Kdo se v tom galimatyáši má vyznat. Eva Hussonová si za námět vybrala boj kurdských žen, které vyvázly z otroctví ISIS a nyní bojují nejen proti Islámskému státu, ale stále mají na paměti vytvoření nezávislého Kurdistánu. Právnička Bahar se staví v čelo oddílu žen, které si vytyčily za úkol dobýt jedno provinční městečko, v němž drží islamisté jejich děti, jež chtějí převychovat na oddané bojovníky svých řad. Trošku mi ještě vadilo střídání časových rovin, než jsem je postřehl. (07.11.2020)