Bojovníčky slnka

Slibný rozjezd s perfektní kameramanskou a střihačskou prací, ale pak se z toho obsahově vyklube tuctové sentimentální drama, jak by ho o kurdské ženě, které extremisti zavraždili tátu a manžela, znásilnili sestru a unesli syna, natočila každá režisérka s výjimkou Kathryn Bigelow. [Cannes] (14.05.2018)

Francouzská novinářka Mathilde pokrývá první linii bojů proti IS v Iráku a setkává s Bahar, která je velitelkou bojového ženského oddílu složeného z bývalých otrokyň islamistů , čili ženy znásilněné, s vyvražděnými rodinami a unesenými dětmi, takže jediný smysl života vidí v boji proti těm zrůdám. Tematicky hodně zajímavý realisticky působící film, který sleduje jednak jednu ofenzivní operaci a zároveň retrospektivou život od zajetí exprávničky Bahar. Má to pár zdlouhavých míst, které z toho dělají kandidáta na intelektuální nezávislý film, ale zároveň to má neskutečně syrové silné autentické momenty s výpovědní hodnotou dokumentu, vyprávění je poskládané celkem nešťastně divácky nepoutavé, ale zároveň to má skvělé dechberoucí bojové scény, nemá to americký rozpočet, ale ve své minimalističnosti, toho řekne víc než kdejaký blockbuster. Za mne jeden z nejzajímavějších filmů roku 2018, který ale zadudal svůj potenciál. (24.02.2020)

Nějak jsem mimořádnou sentimentalitu tohoto snímku nepostřehl. Uplynulá léta v této již 5000 let rozbouřené části světa byla komplikovaná bojem všech proti všem. Kurdové bojující za národní nezávislost v jednotném státu. ISIS. Američany zorganizovaná a CIA vedená opozice vůči Asadovi. Asadův režim v Sýrii. Mezinárodní intervenční síly, které zčásti taky měly či mají rozdílné zájmy. Kdo se v tom galimatyáši má vyznat. Eva Hussonová si za námět vybrala boj kurdských žen, které vyvázly z otroctví ISIS a nyní bojují nejen proti Islámskému státu, ale stále mají na paměti vytvoření nezávislého Kurdistánu. Právnička Bahar se staví v čelo oddílu žen, které si vytyčily za úkol dobýt jedno provinční městečko, v němž drží islamisté jejich děti, jež chtějí převychovat na oddané bojovníky svých řad. Trošku mi ještě vadilo střídání časových rovin, než jsem je postřehl. (07.11.2020)

Možno som trochu zaujatý, lebo som bol v Iraku 9x, ale tento film sa fakt na nič nehrá. Je krásne skutočný. To čo si krajina prežila s Islamským štátom, je takmer neuveriteľné a umocňuje to fakt, že sa to všetko vlastne udialo pred pár rokmi. Sindžár som osobne navštívil a videl tie ruiny. Staré mesto je kompletne zničené. Na filme sa mi páčila hlavne kamera, nikam sa to neponáhľalo, nestavalo to na bombastických scénach, hudba bola podmanivá. Je cítiť, že režisérka je žena, citeľný je presah do ženského vnútra. Jedny z najsilnejších scén sú, keď ženy spievajú. Nevidel som lepší film z tohto prostredia. (31.03.2023)

Těžko říct jestli budou na feministický válečný film jak se film nazývá budou chodit do kin zástupy žen. Jejich válečné ležení je celkem uvěřitelné. Film začal být zvláštní ve chvíli, kdy hrdinka burcující do útoku odmítne kolegovu námitku „Přijdeme o spoustu mužů“ výrokem „Už jsme přišli o spoustu žen“. Nebo zaznívají perly jako když francouzská reportérka, která také kvůli islámskému státu přišla o milého jde do první linie , protože „zase cítím, že moje profese má smysl“. Do toho vidíme tance a porody válečnic. Některé scény mají silný emoční náboj jako třeba popravy mužů, znásilňování žen, utrpení dětí. Ale víc by zapůsobily v obyčejném dokumentu, nebo i krátkém zpravodajském šotu, než ve válečném románku s okamžiky rodinného štěstí a hloupou konverzací. A když domyslíme Korán do důsledku, v něhož hrdinky válečnice jistě věří, je Islámský stát cílem, takže není jasné proti čemu vlastně bojují. (15.04.2020)