Proxima
Proxima
Proxima - Die Astronautin
Proxima
Proxima
Proxima
Réžia:
Alice WinocourScenár:
Alice WinocourKamera:
Georges LechaptoisHudba:
Rjúiči SakamotoHrajú:
Eva Green, Matt Dillon, Lars Eidinger, Alexej Fatějev, Sandra Hüller, Nancy Tate, Jan Oliver Schroeder, Zélie Boulant, Delcho KoprivshkiVOD (2)
Obsahy(1)
Astronautka Sarah (Eva Green) sa pripravuje na ročný pobyt na obežnej dráhe. Ako jediná žena vo vesmírnej misii „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný tréning a zároveň sa stará o svoju milovanú sedemročnú dcérku Stellu. Perfekcionistka Sarah sa snaží podávať v práci stopercentný a sústredený výkon, s blížiacim sa odlúčením je to však čím ďalej tým náročnejšie. Strhujúci príbeh matky a dcéry má napriek netradičnému prostrediu univerzálnu tému: hľadanie rovnováhy medzi osobnými snami a rodičovskou láskou. (Filmtopia)
(viac)Videá (4)
Recenzie (126)
Ambientní, přemýšlivé, decentní. Cesta do vesmíru, která je zcela unikátní, až dokumentaristicky pojatá a je na hony vzdálená mainstreamu v podobě všech možných Armageddonů a jemu podobných. Green tradičně skvělá, ostatní herci rovněž. Emocionální rovina působivá, je vidět, že Alice Winocour má svůj typický režijní rukopis. Maryland stejně jako Proxima mají mnoho podobností a určitě stojí za vidění. ()
Zase mám šťastie na ľahké sci-fi s rodinnými hodnotami, ale tentoraz tá rodina prevažuje nad sci-fi. Celý film tak pozostava z lúčenia a príprav na let, pričom v prípravách je nepochopiteľne trochu bordel a tak sa pravidlá veselo porušujú. No všetko dobre dopadne a najdojímavejšou scénou je štart rakety a tak to asi tvorcovia zamýšľali a nechceli, aby diváci celý film preplakali. Pritom by sa aj v praxi všetky slzy mohli ľahko ušetriť, ak by na extrémne dlhé misie vyberali iba bezdetných ľudí. –––– Věděla jsi, že maminka jednou odejde, viď? Přemýšlela jsi o tom? ()
Proxima je ženou napsaný a ženou natočený film o jiné ženě, která si chtěla splnit svůj sen a letět do kosmu. Resp. je to o kolizi tohoto snu s tím, že je matkou. Takže v jedné rovině sledujeme přípravu, kterou musí absolvovat; nejednoho diváka asi překvapí, jak zastarale a civilně vše působí...prostředí i vybavení je nahony vzdálené americké načančanosti a to třeba včetně bezpečnostních protokolů. A souběžně sledujeme, jak s dcerou i matkou lomcuje dlouhé odloučení během přípravy i vidina mnohem delšího odloučení, až matku vystřelí do vesmíru. Winocour se k poukazování na genderovou diskriminaci moc často neuchyluje a když ano, tak ty její občasné pokusy moc nefungují. Soustředí se spíš na to, že Sarah musí zvládnout nejen co chlapi, kteří se soustředí jen na sebe, ale současně to musí ustát i coby matka. Mě osobně takto vykonstruovaný příběh moc neoslovoval a hlavou mi táhly myšlenky, že podobné věci řeší tisíce žen, které upřednostnily kariéru před rodinou a že je to věcí osobní volby. Takže jakožto maskulinní hovado jsem nebyl se Sarah schopen soucítit. A to i navzdory tomu, že ...Eva. Nicméně k uvedení do kontextu postačilo setrvat do závěrečných titulků, kde se objevily fotografie skutečných astronautek-matek. A že jich nebylo málo! Takže mi docvaklo, že ten příběh není vykonstruovaný a že Alice Winocour natočila film, který má být poctou všem ženám, které zvládají být nejen matky a manželky, ale také naprosto rovnocené kolegyně i v takových oborech, jako je astronautika. Takže i když jsem pořád to muskulinnní hovado, tak jo...před těmi ženami smekám a tuhle oslavu ženství žádnými výhradami a šťouráním, kazit nebudu. ()
V posledních letech se vždy objeví minimálně jeden film, který se tématice ohledně cestování do vesmíru věnuje tak trochu jinak a soustředí se spíše na vyrovnávání se s cestováním do vesmíru, odloučení od svých blízkých za účelem vědecké výpravy či většího dobra nebo počátečním psychickým problémům. Z roku 2019 se dá to této kategorie řadit drama Proxima, která se celá věnuje první fázi výpravy do vesmíru, tedy té přípravné. Konkrétně příběh sleduje samoživitelku Sarah, která se musí vyrovnat s tím, že pokud odcestuje do vesmíru tak se musí odloučit od své milované dcery. Film je tak v jisté formě psychologická sonda do duše ženy, která vstříc kariéře bude muset na rok opustit svou dceru i přesto, že jí to mrzí. Celý film jasně stojí na výkonu Evy Green, která bravurně ztvárňuje matku, která je poprvé v životě pořádně odtržena od svého milovaného dítěte a musí zdolávat při přípravě na let fyzické i psychické překážky přičemž jí hrozí, že pokud selže v obou případech tak přijde o svůj sen a nikam neodletí. Green zde má zajímavou postavu a bravurně sehrává emocionální scény a především je mezi ní a představitelkou její dcery Zélii Boulant naprosto parádní vzájemná chemie, která síle těchto motivů mezi matkou a dcerou strašně pomáhá. Bohužel Proxima krom parádního hlavního výkonu a několik skvěle emočně vyhrocených momentů vlastně zase tak moc neohromí. Ten film nepřekvapí, protože pořád jede ve svých zajetých kolejích. Celou dobu sice hrozí, že může být Sarah při selhání při testech nahrazena, co se týče děje jde ale ve finále skutečně jenom o přepínání scén kdy se Sarah strašně snaží dosáhnout vrcholné formy a kdy se vyrovnává s odcizením od své dcery. Jsou tu sice voice-overy skrz dopisy, které Stelle píše nebo též videonahrávky, které naopak Stella posílá jí, krom těchto emočních scén je ale ve skutečnosti bohužel Proxima až smutně prázdná. Krom oddělení od své dcery hlavní hrdinka nedostává žádné pořádně překážky a ani od faktu, že je Sarah jediná žena napříč muži se nevystaví žádný zajímavý dějový oblouk. Všichni jsou na sobě až podezřele milí a Sarah skutečně nic perného nečeká. Ze začátku je sice naznačeno, že fyzické testy ve skutečnosti zas tak moc nezvládá, i tohle je ale ve finále urovnáno k poklidné cestičce na které je jen problém ohledně mateřství. Stejně tak se vlastně nikdy nedozvíme proč se Sarah a otec Stelly Thomas v podání celkem sympatického Larse Eidingera odloučili i přes fakt, že si očividně stále rozumí. Z lehce naznačeného vztahu mezi hlavní hrdinkou a její zesnulé matky se taky nic nevystaví a celkově je Proxima plná potencionálně zajímavých komplexních podzápletek, které ale ve skutečnosti fakt nikam nedojdou. Pořád je to chvílemi velmi slušné rodinné drama a kameraman Georges Lechaptois nadělí několik pěkných záběrů, ve finále to ale nestačí k ničemu víc než oukey jednohubce, která ale rozhodně měla potenciál být něčím víc. A též trochu více využít Matta Dillona. Oukey jednohubka, která má silné momenty a v rámci možností je opravdu slušnou sondou, ve finále je ale jen fajn a nebude mít velkou důvod se k ní ještě někdy vracet i přes famózní výkon Evy Green, která dokázala, že je něco víc než jen pouhá hezká tvářička..... () (menej) (viac)
Aj keď nie som zrovna fanúšik vesmírnych filmov, toto vyzeralo celkom zaujímavo - teda aspoň podľa popisu a herečke v hlavnej úlohe. Námetovo to bolo zaujímavé, aj keď relatívne priamočiare a bez žiadneho výrazného dejového vývoju. Proste, film o žene, ktorá sa chystala do vesmíru, a jej dcére, ktorej sa toto odlúčenie moc nepozdáva. Vzhľadom na to som očakával oveľa väčší psychologicko-emocionálny rozmer, ale toho som sa akosi nedočkal. Pozerať sa na to dalo, ale čakal som viac... 2* ()
Galéria (17)
Zaujímavosti (5)
- Kočka se ve filmu jmenuje Laika. Stejné jméno měla i fena, první živý tvor z planety Země, který se dostal na oběžnou dráhu. (Brainstorm)
- Sarah (Eva Green) má ve filmu dceru Stellu (Zélie Boulant), jejíž jméno je pro vyznění filmu více než příznačné – „stella“ je latinského původu a znamená „hvězda“. (Stanislaus)
- Ve scéně, kdy leží Sarah (Eva Green) v pokoji na posteli hlavou dolů, sleduje scénu tance z ruského velkofilmu Vojna a mír (1966). (Roztržitý Luke)
Reklama