Proxima

Kdysi holčičky snily o tom, že se stanou novými Popelkami, pro něž přicválá princ na bílém koni, tady se sní o letech do kosmu. Proti tomu žádná. Ale vše je natřeno růžovou barvou a nejvíce brýle, přes něž se dívá kamera. Rodina a kariéra jdou těžko skloubit, rozhodně velmi nedůvěryhodně působí, když někdo dělá špičkovou kariéru, přičemž je fixován na své dítě. A samozřejmě vždy ve správnou chvíli dá přednost tomu správnému. Když těsně před koncem tohoto romantického cajdáku hlavní hrdinka ohrozí celou misi, aby pod rouškou tmy předvedla dceři to, co následující den uvidí z větší blízkosti, zůstává rozum stát. Ze stoje spatného přejde přímo do couvání, když mu dojde, že ani středisko, ani raketu rozhodně nikdo nehlídá, tudíž je možné se všude prakticky bez problémů promenovat tam a zpět. (17.07.2021)

Letošní varský výběr se silně nesl v duchu ženské režie a ani Proxima není výjimkou. Citlivě uchycené netradiční téma, které vlastně ještě v kinematografii v podstatě nevzniklo, tudíž zaujme svoji originalitou a hlavně zajímavým výcvikovým prostředím. Je to sice jen takové oduševnělé, ženské drama, ale je natočeno výborně a bez amerických klišovitostí. Evu Green úplně nemusím, ale tady mě zaujal její ladný přirozený výkon a jsem ráda, že jsem tento film mohla vidět. Neminul mě ani emocionální závěr a zážitek to byl prostě nadprůměrný. (TADY VARY) (02.08.2020)

Pocta matkám astronautkám? Pravděpodobně ano, ostatně právě v této linii funguje Proxima nejlépe. Společné scény Sarah a Stelly jsou velmi slušné, samozřejmě obzvlášť ty nejdramatičtější, přesto se za vrchol filmu považovat nedají. V některých momentech až dokumentárně pojatý výcvik, je totiž ještě o třídu výše. Možná je to karanténní samotou Sarah a výborným výkonem Evy Green, možná je to i přítomností taktéž výborného Matta Dillona. Rjúiči Sakamoto je sám o sobě jistotou, jeho dokonalá hudba sedne zase obzvlášť k dramatickým scénám výcviku. Více možností, každopádně příprava ono mateřství poráží, což zřejmě i vzhledem k závěrečným titulkům účelem nebylo. 70% (18.04.2020)

Běhala patnáct kilometrů denně, pod vodou či v nepřetržitém a neměnném pohybu prošla intenzivním výcvikem, procvičovala si sledování světa hlavou dole, i knihy nebo filmy četla/sledovala obráceně, sžívala se se skafandrem, lékaři proklepli všechna její možná zdravotní rizika, vnímala různé vůně a chutě, jakoby to mělo být už naposledy. S Rusem a Američanem stráví Francouzka Sara rok tam nahoře. Hlavně se tak loučila se svou malou dcerou, kterou dlouhé měsíce neuvidí. Nebude součástí řady věcí, které se dcerka za tu dobu naučí, nebude u problémů, které bude muset překonat. Jejich společné scény mají sílu, jinak mě ale nejvíc napadá slovo „obyčejný“. Prostě nijak vybočující snímek s minimem vzrušení nebo dramatu, který má eso v rukávu v podobě tradičně velmi dobré Evy Green, pro kterou mám roky slabost. Hraje poměrně málo, ale když už na něco kývne, její oči a sex-appeal zaručí mnohé. (29.05.2020)

Zdá se mi, že vesmírná epopej 'Gravitace' od Alfonse Cuaróna vzbudila nový zájem a etablovala subžánr vesmírných snímků odehrávajících se v kosmický vysočině, jejichž klíčovým prvkem je především jistý existenciální kontext (viz. bravurní adaptace knížky Marťan, Nolanův Instalatér, či předloňský First Man, anebo loňská Ad Astra), a které se snaží hrdě kráčit ve šlépějích takových ikonických žánrových klasik jako Tarkovského 'Solaris' či Kubrickova 'Odysea', do předních příček filmových hitparád, což se jim kupodivu víceméně daří (pokud nepočítám Lucy in the Sky) - no a nejnovější příspěvek do této unikátní sbírky 'Proxima' samozřejmě není sporadickou výjimkou.... Akorát nečekejte turistickou destinaci MilkyWay - než o typicky exemplární kosmickou opulentní jízdu jde spíš o sugestivní sondu, která netradiční formou intimně pojednává o vztahu mezi matkou a dcerou a jejich vzájemném odloučení, které se z prvotní separace posléze expanduje do řádků milionů kilometrů. Snímek velice autenticky reflektuje preparaci kosmonautů na jejich osudový methodos, a zároveň lukrativně kombinuje francouzské, ruské, německé a anglické znění. Vše ovšem inherentně stojí a padá na excelentním hereckém výkonu Evy Green a její individuální reidentifikaci charakteru - no a prvořadí fanoušci určitě nebudou strádat, protože jejích náramných vnadů je zde vskutku požehnaně.... Ve výsledku jde určitě o pozoruhodný počin, jemuž ale chybí exponenciální spád, partikulární interpretace dílčích leitmotivů a celkově atraktivnější koncepce - např. konflikt mezi protagonisty, který je zprvu načrtnut kradmě, a proto je zcela nulový - což platí i pro finální katarzi. Celý film je následně věnován všem matkám kosmonautkám, a přesto není závěrečný tribute nijak feministicky vtíravý, zato trefně dojemný.... VERDIKT: 7,4 Gagarinových bratrů z 10 (31.07.2020)