Manželská historie

Asi nebudem sám komu to pripomenulo Kramerová versusu Kramer, ale nevadí to. Ono totiš takýchto filmov zo života nebude nikdy dosť. Oceňujem skvelé obsadenie i menších úlohách - Alda, Liotta..., ale zaujal ma hlavne Adam Driver, ktorý môže zapadnúť do kategórie "nie fešák, ale skvelý herec" ako napr. DeNiro, Pacino, Hoffman. Ukázal, že na to má. Film mal drive hlavne v momentoch, keď sa to toho všetkého začali montovať právnici a obidvom to začalo prerastať cez hlavu. Vadilo mi pár drobností, akože obidvaja pracujú v divadle, prípadne tv, Ray Liotta ako slizký hajzlík si doslova pýtal nejakú scénu naviac, ale čo ma štvalo asi najviac, že som ani po 5 minútovom vykladaní (rozhovor medzi Scarlet a Laurou Dern) celkom nepochopil dôvod rozvodu, ja viem ono je to dnes moderné, ale v minulosti by Adam bol rozhodne zvolený za otca storočia. Aspoň tak bol ich vzťah vykreslený. Žiadny alkohol, žiadne násilie, Adam sa zdal byť pozorný, poriadkumilovný, chlapcovi čítal knižku na dobrú noc..., takže prečo rozvod? Aha, znova sme pri tom, dnes je to moderné a feminizmus je dnes cool...PS. , škoda, že sme sa nedočkali nejakého dodatku "2 roky po" kde by zistila, že ten "nový" je ešte väčší magor, než si myslela o svojom bývalom. Často je to tak. Film 80%. (16.12.2019)

Scény (be)z manželského života. Nevěděl jsem, jestli se připravit na absolutní srdcerváč z pohledu malého kluka nebo na přehled naschválů, které si dokážou provést dva lidi, co se měli nejradši na světě. A jakkoli je z obojího přítomna minimálně ochutnávka, byl jsem v obou případech slušně vedle. Hlavní roli totiž překvapivě dostává samotný právnicky pojatý postup rozvodu a to, co nutí oba manžele dělat, ať už měli původní záměry jakékoli. Je to podívaná plná zaraženého mračení se a zklamání z nevyhnutelného a díky do posledního gesta přesnému Driverovi i pod kůži se zažírající. Scarlett má svoje repliky přece jen více papírem šustící, což ale není chyba její, ale spíš Baumbachova, který má Charlieho očividně odžitého a druhé straně se snaží bolestivě moc rozumět, jakkoli nikdy úplně neporozumí. Čekal jsem větší množství emocionálních nárazů, které přišly až v chýlícím se závěru (ale o to silnější) a asi jsem čekal i přirozenější přechody v rámci tak pečlivě vystavěného postupu samotného zákonného rozvodu. Není to proto tak zničující či odzbrojující podívaná, jakou jsem čekal nebo v jakou jsem doufal, přesto je tahle Historie tuze silná, ve správných okamžicích nepříjemná a v první i poslední řadě upřímná. (14.12.2019)

Možná až zbytečně dlouhý a v poslední třetině zbytečně natahovaný, ale dokonale zahraný a občas až nepříjemně realistický pohled na rozpad manželství, které bylo na začátku prakticky bezchybné. Režijně film nijak nepřekvapí, ale scénář a již zmíněné herecké výkony, jsou pozoruhodné, přestože se jedná o rozvod, jakých jsou všude na světě tisíce a tento nijak nevyčnívá z řady. (03.02.2020)

Spomenula som si na jednu recenziu amerického turistu, ktorý sa vyjadroval k svojim cestám po ČR, Slovensku, Maďarsku a Poľsku... napísal niečo v tom zmysle, že krajiny síce pekné, ale ľudia sa tam neusmievajú. Na ten komentár odpísal niekto z našich končín slovami:"Because we don´t fake smiles". Prečo to tu píšem? Pretože Americká tragédia nie je len klasické literárne dielo od Theodora Dreissera, americká tragédia je celá je*nutá životná filozofia, ktorá je v tomto filme ukázaná úplne perfektne. Najskôr človeka už od útleho detstva učia predstierať úsmevy. Falošné úsmevy prerastú vo falošné vzťahy, pomýlené kariéry, jedno veľkolepé životné NIČ. No a skončí to hľadaním zasraného právnika, ktorý si bude účtovať 900 dolárov na hodinu. Tak tento film mi dokázal poriadne dvihnúť tlak, žalúdok aj riť z gauča, pretože toľko toxicity by vyviedlo z vnútornej rovnováhy asi aj Jeho Svätosť Dalajlámu! Takíto ľudia nech pankhartov neplodia a ani nech do žiadnych vzťahov láskavo nevstupujú! (17.07.2020)

// Těžká manželská depka, se kterou není úplně radno končit zrovna o půl třetí ráno... Ale hej, takovej je občas prostě život. A to samé pak platí o lásce, která někde začíná, a jinde končí, i přesto že ale vlastně nikdy tak úplně nevyprchá. Taková prostě občas je. Tenhle film pak sice nenabízí žádná konkrétní řešení výše popsaného problému, místo toho ale nenápadně odpovídá na otázku, proč se do toho nakonec stejně všichni pouštíme. A je to právě způsob, jakým tu odpověď prezentuje, kvůli kterému dávám maximální hodnocení a utírám si slzy ještě deset minut po skončení titulků. O půl fucking třetí ráno. Fakt dík. (07.12.2019)