Mengele, la traque d'un criminel Nazi
Josef Mengele: Hunting A Nazi Criminal
Obsahy(1)
Byl jedním z nejznámějších nacistických válečných zločinců, neslavně proslulý svými vražednými pokusy na dvojčatech. Ale na konci druhé světové války prostě zmizel... Po dobytí Berlína sovětskými vojsky v roce 1945 Německo kapituluje. Impozantní seznam vedoucích funkcionářů nacistického režimu a dalších mučitelů koluje všemi zpravodajskými a policejními službami světa. O několik let dříve, v dubnu 1941, byl člen Waffen-SS Josef Mengele – po zranění, které utrpěl na východní frontě – povýšen do hodnosti Hauptsturmführera a obdržel čtyři vyznamenání, včetně Železného kříže, po kterém tak dychtil. Poté byl jmenován lékařem v koncentračním táboře v Osvětimi. Během 21 měsíců, které strávil v Osvětimi, získal doktor Mengele pro svou pověst přezdívku „Anděl smrti“. Navzdory celosvětovému pátrání, které vedl Mosad a Spojenci, zemřel o 34 let později v Brazílii jako svobodný člověk. Kdo byl doktor Mengele? Co dělal po válce? A proč nebyl nikdy chycen? Poslechněte si rozhovory s rodinou a s těmi, kteří ho znali. (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Tento dokument je 5. diel z cyklu Lovci Nacistov (Nazi Hunters) 2. série z rokov 2010 až 2011. Pozostáva z 8 dielov 1.Herbert Cukurs, 2. Klaus Barbie, 3. Adolf Eichman, 4. Erich Priebke, 5. Jozef Mengele, 6. Kurt Lischka, 7. Franz Stangl a Gustav Wagner, 8.Paul Toirier. Ako je možné, že Mengele nakoniec zomrel síce tragický, ale nie rukami príslušníkov Mossadu? Čiastočné vysvetlenie nám podáva film Dom na Carroll Street 1988, ktorý nám naznačuje že Mengele bol zaradený do operácie Paperclip, ktorá mala za úlohu dostať do Ameriky z povojnového Nemecka stovky vedcov (niektorí z nich boli aj na listine vojnových zločincov), ktorých odbornosť bola považovaná za úžitočnú.. Samotný dokument nám nepredložil nič nové, čo by už nebolo známe a tak musíme čakať na ďalšie otváranie archívov z ktorých by sme sa mohli dozvedieť, kto v Nemecku nad Mengele držal ochrannú ruku v dobe studenej vojny. ()
Hoch z Brazílie, kterému kryli záda bývalí kolegové, trestuhodná nedbalost německých úřadů a peníze, za které si kupoval lhostejnost. Mosad byl tentokrát krátký, takže zbývá jen útěcha, že žít ve strachu z dopadení přinášelo jistý diskomfort. To je ale žalostně málo, obzvláště když dokument potvrdil, že ta paranoia nebyla trvalá.. ()
Pozrel som si pozorne zaujímavý dokument a tak, ako už mnohokrát som sa uistil, že dokonalosť pri páchaní zla je násobne väčšia, ako dokonalosť pri trestaní zla a dokonca aj väčšia, ako pri odhaľovaní tých, ktorí ten stav spôsobujú. Už samotný fakt, že s ľuďmi zaobchádzal rovnako, ako sa manipuluje s laboratórnymi krysami mal byť odmenený tým, že by z neho laboratórnu krysu spravilo nejaké vyslané komando. Oko za oko je dobrý princíp bez ohľadu na to, čo si o tom mysleli Gándhí a Havel. ()
+4* rozhodně zajímavý dokument o jednom z nejznámějším nacistickém zločinci Josefu Mengelem a jeho životu po válce, o kterém jsem neměl ani tušení. Je vidět, že pár vyvolených mělo štěstí, svět na ně pozapomněl a žili si v relativním klidu dál. Do zítřka je ještě možnost k přehrání ns stránkách ČT, ale věřím že se v televizi či na internetu ještě někde objeví. Doporučuji nejen příznivcům válečných dokumentů a tento je opravdu kvalitně zpracovaný. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] - motto na závěr: boží mlýny melou někdy proklatě pomalu ()
Sotva se dá říct, že v případě Josefa Mengeleho, krerý po válce pod svým vlastním jménem cestoval p SRN, a připravoval se na legální přesídlení tamtéž, lze jen tak honem nazvat "honem". Spíš to byla jakásí poziční válka mezi je odpůrci a příznivci. Ani - narozdíl od buchannon **** - mě poslední věta příliš neoslnila. Protože "zločinců proti lidskosti" bylo velmi mnoho, bude i ta menšina "nepotrestaných" značně velká. Skutečný "hon" na JM vypukl ostatně až po jeho smrti v roce 1979. Pozn.: Ještě za života JM jsem byl na jedné svatbě ve Waldheimu (severně od Chemnitz, ženil se můj spolužák, ročník 1953, počat hned co se tatík vrátil z ruského zajetí). On, pan Naumann, mi vykládal o hrozných podmínkách v ruských zajateckých lágrech, ale najednou mu zasvitlo v očích a řekl: "Ale když jsme mašírovali Paříží..." Zarazil se, a povídali jsme si o něčem jiném. ()
Galéria (12)
Fotka © Sunset Press / Java Films
Reklama