Eichmann: Strojca konečného riešenia

Argo říznuté Mnichovem, nicméně napětí toho prvního se při znalosti věcí minulých dosahuje jen těžko a na emoční dopad toho druhého to zase až příliš klouže po sterilním povrchu. Možná se měl Weitz vydat ryze procedurální cestou a já bych pak nemusel přemýšlet nad tím, že nevymáčknout víc ze silného tématu a přítomnosti dvojice Kingsley, Isaac je v podstatě malý zločin. Apropo, dost dobře nechápu, proč si Mosad v té době neulehčil práci. Měli tu argentinskou misi nechat na Eriku Lehnsherrovi, který by se s magnetickou elegancí Eichmanna zeptal, co z krve a cti chce ztratit jako první.. (20.01.2021)

Samozřejmě se nabízí srovnání s filmem Eichmann z roku 2007. U tohoto filmaři kladli větší důraz na rekonstrukci celé akce Mosadu byť o emotivní momenty zde není nouze. Dnes už to nikomu nepřijde jak strašně důležité bylo lapit kata židovského národa a jak důležité jej bylo postavit před spravedlivý soud byť každý měl stovky důvodů jej osobně zaškrtit či nechat zlynčovat. Dost mně překvapilo, že volba herce pro tuhle lidskou nacistickou zrůdu padla na Kingsleye. Ten už hrál snad ve všem včetně Gándhího a Eichmann je tedy další historickou postavou do jeho herecké sbírky. Kupodivu jsem musel uznat i přes jeho typický orlí nos, že byl svému originálu celkem podobný. Zápletka v podstatě odpovídá skutečnosti a tak není moc co filmu vytknout. Lapení tohoto netvora byl zcela jasný signál všem pochovávaným nacistickým zločincům, že by neměli mít klidný spánek, protože ať jsou kde jsou, Izrael si pro ně může kdykoliv přijít. Co zaujalo mne a ve filmu o tom nic nepadlo, že řada přeživších teprve až po soudu s Eichmannem začali postupně vyprávět své hororové zážitky z koncentráků o nichž do té doby nemluvili. Soud jako by pomohl traumatizovaným lidem promluvit o v sobě dušených zážitcích a o jejich nočních můrách způsobených strašlivými zážitky z holocaustu. A hlavně, jsem rád, že se někdo toto téma zase rozhodl oprášit a natočit o tom film. Proto dávám o hvězdu více ! * * * * (02.01.2020)

Očekávala jsem hutné válečné drama, nervy napnuté k prasknutí a potoky slz, no a ono ne, no.. Mít tak silný příběh/námět a nevyužít ho, je v podstatě trestuhodné.. Mýma očima tento film drží nad vodou pánové Ben Kingsley a Oscar Isaac, bez nich bych to zřejmě ani nedokoukala, s nimi to bylo snesitelné.. (29.03.2021)

Téma snímku je už notně provařené, tvůrci mohli jen těžko přijít s něčím novým, a tak vsadili hlavně na "omáčku" z fikce a napětí, aby dnes už známému příběhu dodali něco navíc. No, za sebe mohu říct, že jim tento záměr tak úplně nevyšel. Chápu, že by se stal film s titulky ve Státech propadákem, přesto mi tentokrát angličtina velmi překážela v tom, aby mi celá záležitost mohla připadat věrohodná. Druhým velkým problémem byl pro mě Ben Kingsley. Já ho mám tedy rád, myslím, že je skvělým hercem, ale Adolfa Eichmanna jsem mu jaksi nevěřil. Mahátma Gándhí, Izaak Stern, Adolf Eichmann... To je přece jen příliš široký záběr, a zatímco mě obě předchozí role dokonale přesvědčily, tentokrát bych chtěl vidět v hlavní záporné roli někoho jiného. Na druhou stranu se tu mohl vyskytnout irský Heydrich, a to by byla mnohem horší podívaná. Největším nedostatkem snímku se pro mě stal fakt, že na mě vlastně příliš nezapůsobil. Spíš jenom tak prošuměl, což je škoda, protože si myslím, že by si tenhle husarský kousek Mosadu zasloužil kvalitnější zpracování. / Poučení: Je fajn, když vlaky jezdí přesně podle jízdního řádu, přesto je občas dobré zamyslet se nad tím, kam vlastně jezdí. (04.05.2024)

Únos Eichmanna byl nepochybně majstrštyk Mossadu, jen jeho filmová podoba mi připadá v zájmu zvýšení filmového napětí a dramatičnosti hodně přitažená za vlasy a bohužel i podivně rozháraná a chaotická. Bůhví, jak to bylo doopravdy. Chybí mi také dopovězení dalšího osudu některých postav, například židovské divky Sylvie, pokud to tedy nebyla ryze smyšlená postava. (20.03.2024)