Heavy Trip

Svéráz národního detmetalu je možná nejfajnovější crazy komedie, co jsem viděl. Vyprávění (v nepokrytém klasickém schématu outsider a jeho kamarádi - milované děvče - konkurenční frajírek) dává nahlédnout, jak se asi mohly udát pradávné příběhy severské mythologie, což je také podporováno podivným bezčasím: Zdá se, že jsme víceméně v době vzniku filmu (jak také napovídá rok 2016 na náhrobku), leccos však poukazuje k dobám, v nichž všemožné detmetaly k chlapeckému dospívání na venkově neodmyslitelně patřily. Srov. kazety či pravěké mobily. Snad nějaká narážka na "modernost" severofinského venkova? (31.01.2020)

Heavy Trip mi od prvních minut přirostl k srdci a až do těch závěrečných jsem si to celé užíval na naprosté maximum, okamžitě se tento snímek stal mojí osobní kultovkou a já jsem prostě vážně totálně nadšený. Samozřejmě, divák, aby si tuto podívanou mohl užít fakt naplno, musí mít každopádně vztah k metalové hudbě, jinak to je pro něj poloviční zážitek, tady jde totiž o tu pravou, nefalšovanou, undergroundovou komunitu, kulturu, jejich postoje, myšlení, a je to fakt paráda. Sice celý ten příběh skupiny Impaled Rektum je strašně jednoduchý a i dost naivní, ale tak mile naivní, že si ho snad nelze nezamilovat, a to včetně všech jeho členů, kteří jsou taky boží, a hlavně i luxusně obsazení, to je sympaťák vedle sympaťáka, o jejich ústřední fanynce pak ani nemluvě, ale on vlastně vůbec celý casting je zde parádní, nicméně na plný koule tu funguje i humor, odlehčená atmosféra, kupodivu ale i emoce, no a pak tu máme samozřejmě onu božskou hudbu, která mě dostávala do pořádného varu, jo, přesně tyhle nářezy fakt žeru!!! No a kdo by nechtěl být na závěrečném koncertu a nebýt za ty kluky šťastný, tak patří do pekla a nemá u této podívané absolutně co dělat. Zkrátka, Heavy Trip je sice film především pro cílové publikum, i když v žádném případě ale ani netvrdím, že by si ho nemohl užít ani kdejaký popový hňupík, nicméně pro pořádný metloše je tohle naprostá povinnost a já jsem z toho fakt upřímně nadšený. Prostě pecka! (18.08.2019)

Nemám pravděpodobně k heavymetalovému hudebnímu žánru až tak vřelý vztah, abych dokázal naplno ocenit film narvaný několika povedenými, většinou ale spíš ultra mimózními fóry a přestřelenými hláškami, koketujícími právě s nejkrvavější muzikou současnosti. Vlastně mě dost udivuje, že jsem se tím víceméně pronudil, i přesto, že úvod a finále jsou perfektní. Pro lidi se sklony k tvrdším riffům a pravidelné návštěvníky Brutal Assaultu nicméně jeden z "deseti filmů, které musíte vidět, než skočíte z pódia do kotle a nikdo vás nechytí". [Tento komentář byl napsán uvnitř mrtvé ovce.] (02.11.2019)

„Lepší pořádná sračka než věčná zácpa.” - Úvodní citace vystihuje mnohé... Takhle dobrou hudební komedii jsem snad nikdy neviděla. Vzhledem k tomu, že její tvůrci pocházejí z Finska, musela být zákonitě o vlasatých metalistech. Přiznávám se bez mučení, že jsem se fakt nasmála, i když občas to až zavánělo trapností. Pokud se ovšem zaměřím na ty nejlepší vtípky, tak jsem se úplně odrovnala třeba při focení promo fotky pomocí policejního radaru. Nebo kupříkladu zpěvákovo zvracení na pódiu byla taky dobrá vychytávka. Naprostou samozřejmostí pak zůstává hodně výživný soundtrack. (80%) (06.07.2022)

Ale ano přátelé-nestyďme se číst i tlusté knihy a koukat na todle! (občas ke mně chodí do kina kamarádka-taková ta chytrá-má mě ráda , vzdělaná-titulů jak prase, talentovaná-nějaký ten její obraz jsem si i já zakoupil,-no a tadle dáma mě občas donutí čumět -jak vona říká-na chytrý filmy /onehdy třeba na Humra, Punkový syndrom, nebo Drž si šátek Tatjano/-při tomhle dílku se smíchy válela na podlaze, slzela, fandila, byla v dobrém rozmaru-stejně jako já) (16.03.2020)