Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHudba:
Dick HymanHrajú:
Woody Allen, Mia Farrow, Gale Hansen, Michael Jeter, John Rothman, Deborah Rush, Garrett M. Brown, Peter McRobbie, Kim Johnston Ulrich, Max Amann (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Hlavným hrdinom vtipnej filmovej mystifikácie Woodyho Allena je istý Leonad Zelig, ktorého príbeh údajne v tridsiatych a štyridsiatych rokoch 20. storočia vzrušoval celé USA. Jeho túžba zaradiť sa do spoločnosti sa totiž prejavovala neobyčajnou schopnosťou prispôsobiť sa. Zo Zeliga sa stal chameleón, ktorý dokázal celkom potlačiť svoju identitu a vziať na seba podobu iných ľudí. Allen vo svojom mystifikátorskom počine tancuje s fiktívnymi i skutočnými archívnymi zábermi a fiktívnymi výpoveďami psychiatrov, filozofov a dobových osobností. Zároveň vidíme Zeliga po ich boku, ako sa stáva svedkom veľkých historických udalostí... (STV)
(viac)Recenzie (209)
Ona originalita a forma je jedna věc, zábava a kvalita humoru druhá. Z hlediska dokumentu, který mystifikuje, film boduje, Woody na těch fotkách a dobových snímcích vypadá jako by tam skutečně patřil, za což před technickým štábem smekám klobouk. Fantazie při zapojování Allenovy postavy do chodu dějin a jeho setkání s význačnými osobnostmi taky stojí zato (na druhou stranu jsem kromě Hitlera snad žádnou z nich neznal, takže neznalý faktu, zda jde v některých případech o skutečnou postavu nebo jen herce, se mi dostalo pobavení vlastně jenom u Vůdcova zpackaného projevu). A právě humor, na který jsem se tak těšil, mnohokrát vyšel do ztracena. Rozesmál mě pořádně jenom Woody, když zrovna sám mluvil a pak některé z jeho "převleků" (+ teda informace o "bití" v jeho rodině). A za těch 79 minut jsem se bohužel taky setkal s nudou, takže hodnotím pouze lepším průměrem. "Musím se vrátit do města. Mám tam tu hodinu masturbace. Jestli tam nebudu, začnou beze mě." ()
Don't apologize, mystify aneb Leo Zelig sedící, snící. Honba za autenticitou dovedená k naprosté dokonalosti. Mystifikace je v mnoha momentech natolik komplexní, uvěřitelná a sugestivní, že divák už nedokáže rozlišit rozdíl mezi fikčním konstruktem a skutečnými archivními záběry a informacemi. V pořadí má desátá allenovka a prozatím jednoznačně nejlepší. P.S. Zelig při jednom ze svých záletů nejspíš zavítal i do Venezuely. :-) http://about.me/leonardzelig ()
ja skrátka milujem fiktívne dokumenty a tento je naozaj vydarený; úžasne precízne urobené a vypiplané do detailov - a detaily, to je pri fiktívnych dokumentoch to najdôležitejšie; navyše je úžasné, ako allen dokázal zároveň vyrozprávať pomerne complexný príbeh a stále udržať formu - to napríklad pri jeho neskoršom fiktívnom dokumente "sweet lowdown" viac experimentuje s presahmi medzi fikciou a dokumentom, v zeligovi však bravúrne udržuje pomerne náročnú formu dobového dokumentu až do konca; a niektoré nápady sú skrátka geniálne; ()
Určitě se jedná o zajímavý a originální počin. Postava Zeliga až zase tak zajímavá není, ale Allen dokázal přesvědčit, že i z takového nejasného polonámětu dokáže vykřesat hodně dobrý film. Ač bych nečekal, že to někdy napíšu právě o filmu tohoto režiséra, líbí se mi na něm zejména jeho technologcká dokonalost. Staré záběry opravdu působí archivně a obdobně je tomu i se zvukem, který krásně šumí. V drtivé většině jsou tyto efekty dodělávány postrpodukčně, což působí dosti uměle, Zelig je v tomto směru dokonalý. Bohužel, tím že se Allen rozhodl pro natočení příběhu ve formě dokumentu, vzdal se své nejsilnější zbraně a to dialogů. Zbylo na ně místo jen v pár scénách a to je u tohoto filmaře škoda. S tohoto důvodu mě film neoslovil tak jako jeho jiná díla, ale čtyři hvězdičky dávám s uznáním. ()
Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! ()
Galéria (21)
Fotka © Orion Pictures Corporation
Zaujímavosti (13)
- Poprvé se Woody Allen pokusil natočit dva filmy zároveň: Zelig a Sex noci svatojánské (1982). Dělalo mu ale potíže přesměrovávat duševní energii z jednoho příběhu do druhého, a proto se zařekl, že už to nikdy neudělá. (raininface)
- Kvůli posedlosti v autetičnosti snímku trvalo Allenovi natáčení stejně dlouho jako natáčení dvou jiných filmů dohromady. (don corleone)
- Hvězda němé éry Lilian Gish natočila scénu pro film, ta však v konečně verzi nebyla do filmu zařazena. (Kulmon)
Reklama