Noc hrôzy

Slasher, u kterého oceňuji dýchající retro atmosféru, kostýmy a kulisy 70. let, nicméně ničím jiným originálním nevybočuje. Herci nepatří mezi slabinu filmu, ale tempo se začne rozjíždět až od půlky a většina postav zůstává po zbytek filmu ukradená. Od půlky, až na pár momentů se ve vilce odehrává slušný teror a těžko lze něco vyčítat. Hodně znepokojivě ve mě vyvstával pocit v tom, že za celou dobu nebylo vidět zabijákům do tváří a vesměs na ně nezabírali kamerou dlouhé sekvence. Naopak překvapující souvislosti s minulostí hodně překvapí a rozhodně se daří tuto maličkost držet pod pokličkou. Solidně odvedená práce.......6/10 (15.06.2017)

Pokud znáte příběh manželky Romana Polanského, pak víte vše, film nepřekvapí, ba ani příliš nenadchne. Umírněné gore vyvažují místy příjemná atmosféra a slušná kamera. Co je to však platné, když je osud hlavních postav očekávaný. Film je skutečnými událostmi jen inspirován, jelikož co vím z dobových materiálů, tak masakr vypadal zcela jinak. Navíc rozpáraná Sharon byla přivázaná ke svému vykastrovanému milenci. To si znalý divák může jen domyslet, neznalý netuší. Krom toho pominu, že Sharon byla skutečně krásná, ale budiž. Byť není o napínavé scény nouze, jako celek má film atmosféru poněkud řídkou. Postavy moc sympatické nejsou, a tak líto mi jich nebylo (což asi nebyl záměr). Osobně se mi o trochu více líbil Manson (2003). (25.05.2017)

Okolo Charlesa Mansona sa bohužiaľ vytvorila aura kultovej osobnosti, ktorá má mnohých fanúšikov. Pokladám to za zvrátené, pretože Mansonova nadrogovaná „rodina“ (muž a tri ženy, Manson sa akcie nezúčastnil) na popud psychopatického kok*ta v r. 1969 mimoriadne brutálna zavraždila šiestich nevinných ľudí, vrátane tehotnej ženy a tým pádom logicky i jej ešte nenarodeného dieťaťa. Jednalo sa o menšie stretnutie priateľov a tou tehotnou ženou bola 26-ročná manželka režiséra Romana Polańského, ktorý v tom čase nebol doma. Párty sa mal zúčastniť aj Steve McQueen, ale ani on nakoniec neprišiel, čo mu zachránilo život. Keď Sharon Tate videla, že Mansonovi prívrženci ju nemienia nechať žiť, navrhla im, aby sa postarali aspoň o prežitie dieťa a povedala im, že ju potom môžu zabiť. Vrahovia nemali zľutovanie a zavraždili nielen ju, ale aj jej nenarodeného syna. Steny miesta činu, na ktorom sa ohavná masová vražda odohrala, vrahovia krvou obetí počmárali vulgárnymi šialenosťami, aké vyplodí len chorý mozog. Takýchto ľudí nikto normálny nemôže akceptovať. Kebyže ich polícia namiesto chytania odstrelí akobesnú líšku a hodí do jarku, len by tým spolčonosti urobila službu. V roku 2016 sa o tom rozhodol nakrútiť film ex-kameraman John R. Leonetti, podporený nečakaným úspechom svojho režijného hitu o zabijackej bábike Annabelle. Je zvláštne, že taký film vôbec vznikol, pretože dané udalosti sú stále živé (ako Polański, tak väčšina vrahov stále žije). Ale OK, prečo nie. Tvorcovia sa film rozhodli poňať ako home invasion, ktorým dané udalosti ostatne boli. To mi pripadalo ako zaujímavé rozhodnutie. Režisér sa vybavil sympatickými obeťami, odpornými vrahmi a prekvapivo pôsobivou retro atmosférou. Je to mrazivé a má to niečo do seba. (29.05.2017)

Asi každý už někdy matně slyšel, že zatímco na konci 60. let režisér Roman Polanski natáčel v Londýně, jeho manželka Sharon Tate v pokročilém stádiu těhotenství vyrazila s přáteli do jednoho z losangeleských domů, kde je napadla komunita známá jako Manson Family. Její hlavou byl Charles Manson, který se stal v popkultuře po svém uvěznění doslova ikonou a symbolem zla a který v jedné z kalifornských věznic sedí dodnes. „Jsem ďábel a přišel jsem vykonat ďábelskou práci,“ zaznívalo mimo jiné v domě. Na těle jedné z obětí kriminalisté napočítali 51 bodnutí, rodina vraždila ještě o následujících nocí. Nyní přichází John R. Leonetti, který je především kameramanem (několikrát spolupracoval s hororovým specialistou Jamesem Wanem), aby tuhle řežbu připomněl, jenže má zatraceně utažené šrouby, bojí se přímých záběrů, odmítá ze scén vytěžit víc, než by mohl a hlavně by si explicitně naladěný divák přál. Přitom atmosféra poměrně znepokojivá je, jenže i přes pouhých 70 minut výsledek obsahuje řadu scén, které měly být výrazně kratší. Škoda. 55% (27.05.2017)

Vzhledem ke stopáži bylo jasné, že tady asi o nějakou výraznou práci s postavami nepůjde a taky že ne. Nějaké pokusy tu sice byly, ale nebylo to nic, co by stálo za pozornost. To by ale nevadilo, protože většina z nás byla stejně zvědavá na masakr, ke kterému to všechno směřovalo. A ten bohužel dopadl bídně. Atmosféra baráku sice místy ušla, ale když mělo dojít na krev, tak produkce šetřila. Vše se vlastně jen omezilo na zakrvácené kladivo, kopající nohy a jekot. To by možná stačilo v případě, že by byl celý příběh uchopen v širších souvislostech, ale v tomhle formátu to bylo na nic. 30% (09.03.2018)