„Marečku, podejte mi pero!“

Geniální, perfektně napsaná a zahraná klasika. Mnoho vět a hlášek zlidovělo. Inteligentní humor. Nedá mi to, abych se tady nevyjádřil k našemu všeználkovi, "slavnému a respektovanému" klimatologovi na Hradě, který opravdu, ale opravdu tento film nepochopil. Je s podivem, že tento vrtošivý stařík, jedoucí vždy na vlně českého maloměšťáckého populismu, se nepřipojil k většině, kterým se tento film líbí - viz TOP žebříček. Ale co čekat od turisty, jež si při pochodu Praha - Prčice (neměl tam zůstat?) nevšiml zničené přírody... (01.08.2005)

Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje! (10.01.2021)

Téměř geniální komedie ze školních lavic. Co na tom, že zde hrají hlavní úlohu rodičové, kteří si přišli doplnit vzdělání. V podání takové eskadry výborných herců se člověk dočká mnohem humornějších a uvěřitelnějších situací, než v kdejaké přiblblé americké teen komedie. Skvělé herecké výkony v podání Sováka, Svěráka, Smoljaka, Janžurové, nebo Kemra – co víc si může divák přát. Zvláště když se u toho dosyta nasměje. Že já vůl taky nenosil něco ze své zahrádky… (07.04.2018)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Skvělá komedie, kterou by si měli připomenout ti, kteří pranýřují potomky kvůli známkám. Zejména sami autoři Svěrák se Smoljakem v roli “šikanátorů” se povedli. Ovšem mrzí mě odstrašující vztah otce se synem, který oba Jirkové měli, dlouho před i po filmu. A ta nehoda, která mohla být i příčinou - ne že bych se ho zastával. I když syna pustili z basy za dobré chování dříve a prakticky nikdy nepřestal být v branži úspěšný, během let fyzicky sešel -  cigarety a alkohol, co jiného. Ale… no. Lepší je nekazit si dojem z filmu, ať už jste o tom četli kdovíkolik. (12.01.2023)