Haškovy povídky ze starého mocnářství

Zfilmované čtyři povídky Jaroslava Haška, mezi nimiž jak v písemné, tak ve filmovém zpracování vynikají Trampoty pana Tenkráta. Zde je to třetí povídka. Tenkráta hraje Ladislav Pešek a hraje ještě většího ňoumu než v knížce. Tady se do svatby nechal dovléct. Nejlepší byl když vytahoval vlas z dortu. Podle mě je to jediná zfilmovaná povídka, na kterou se dalo dívat a bavila mě. Ty ostatní i vlivem stáří filmu už jsou slabé. V první povídce vyniká pouze František Smolík v roli knížete, a to tím jak se snaží mluvit česky s německy přízvukem. Druhá povídka je podle mě ta nejslabší. Zapůsobí v ní jen Jiřina Šejbalová, a to tím jak je narvaná v šatech, ze kterých jí málem vypadnou prsa. A poslední čtvrtá povídka je o odsouzeném Emanu Fialovi, který dostal tři roky za to, že ukradl chleba a teď nechce ministrovat. Zajímavá je jen ta krádež, když stál před obchodem a rozmýšlel se, zda má ukrást chléb či ne. [861. hodnocení, 33. komentář, 74%] (03.10.2019)

Všechny povídky jsou dokonalé. Herci jsou zde zvoleni výtečně, s vybranou pečlivostí. Povídky zde karikují (nejen monarchistickou) společnost, ve které se všichni poznáme. Dle mého názoru nejlepší povídka byla hned ta úvodní - aneb jak pan šlechtic vařil polívku pro chudé děti. Věta "ja sam tej chudej cholota ufaším!" neměla chybu. (22.01.2012)

Půvabný kaleidoskop ve víru atmosféry posledních let c. k. monarchie před světovou válkou. Pro mne dosud neznámý režisér Miroslav Hubáček dokázal do svého snímku sesbírat spoustu výborných prvorepublikových herců a za jejich účasti výborně přenést na plátno humor z povídek Jaroslava Haška. Dýchá z toho ohromné kouzlo osobitě stylizované mluvy, a pak ti úžasní herci...! Je zábavnější aristokrat František Smolík v doprovodu poldy Jaroslava Vojty, Pivcův rázní starosta, nebo malý rodinný souboj s tragikomickým poselstvím ohledně poctivého úředníčka v podání jako vždy neodolatelného Ládi Peška? K absolutní spokojenosti bych už jen postrádal přítomnost osobnosti samotného Jaroslava Haška, třebas klidně mezi jednotlivými povídky. 85% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (28.12.2019)

Velmi zdařilé zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška, které jsou svým způsobem stále aktuální, protože nešvary dějící se v dobách Rakouska-Uherska se jen v mírně pozměněné formě dějí i dnes. V povídce "Polévka pro chudé děti" exceluje František Smolík v roli bohatého aristokrata, který přece jednou tu dobročinnost vykonat musí ****. Při povídce "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" jsem si hned vzpomněl na úplatkářské kauzy nejmenovaného hejtmana či nejmenovaného lobbisty *****. O povídce "Trampoty pana Tenkráta" platí v podstatě to samé, jen se nejedná o úplatek hmotný, ale „duševní“ – holt jedině něco za něco. Ladislava Peška mi bylo líto ****. A při poslední povídce "Vzpoura trestance Šejby" jsem si zase vzpomněl na nedávná „vyjednávání“ odborů hrozících stávkou ****. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju další adaptace jeho povídek: Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem nebo Podskalského Zvony pana Mlácena a Tři muži se žralokem. (18.10.2012)

Jaroslava Haška znají čtenáři především jako autora nesmrtelného „Dobrého vojáka Švejka". Méně je známo, že Hašek napsal velké množství povídek, v nichž svým nenapodobitelným způsobem ostře tepal zlořády společnosti rakousko-uherského mocnářství a později i první republiky. Scénáristé „Haškových povídek" vybrali z těchto povídek čtyři, které si především berou na mušku farizejskou dobročinnost, pokrytectví a korupčnost rakouských knížat, byrokratů, starostů, kaplanů a všelijakých správců, kteří všichni dohromady tvořili prohnilé základy mocnářství. Našim tvůrčím filmovým pracovníkům se podařilo postihnout geniální Haškův humor a smysl pro satiru a připravili tak divákům vskutku kouzelný pohled na dobu starého mocnářství. Filmový přehled 50-51/1952 (03.02.2008)