Adela ešte nevečerala

Tentokráte budu hodně stručný. GENIÁLNÍ Lipského parodie na laciné detektivky. * navíc přihazuji za fantastickou reklamu na Prahu, zejména potom na pražské útulné hospůdky. Jj naprosto souhlasím s Rudolfem Hrušínským... U Pinkasů, tam se s tou plzínkou vyloženě laskají :o) Při pohledu na pány Dočolomanského a Hrušínského jsem dostal nevýslovnou chuť na 1 orosené :o) ,ikdyž místo olomouckých tvarůžků bych já osobně dal přednost poctivě naloženému hermelínu . Ještěže na " tyto případy " je má lednice vybavena. Sice plzeň pouze lahvová, ale jako první pomoc naprosto dostačující, abych byl schopen filmek bez újmy dokoukat :o) (08.06.2010)

Krásně jeblá komedie! Dnes jsem se s ní setkala po velmi dlouhé době - naposledy jsem peripetie nejlepšího detektiva Spojených států Nicka Cartera viděla kdysi v dávném dětství. Jak jen trpěla má spolužačka Adéla, kdykoliv byl film reprízován - pak nemohla rozbalit svačinu, aby jí někdo (obvykle já) s úsměškem nepočastoval větou: "Papej, Adélko, papej! Už dlouho jsi nic nehamala. Ještě že ten hafík měl skoro metrák." Připomněla jsem si dávno zapomenuté hlášky, zasmála se, pobavila a dalších 15-20 let si od sebe zase můžeme dát s Adélkou pauzu. 79% (12.02.2011)

Prvky pojetí humoru, obsaženého už v Limonádníkovi - LIMONÁDOVÉM JOEOVI - , najdeme i v této pozoruhodné kreaci nedoceňovaného českého režiséra. Přenesení jedné z dominantních postav klasické detektivky do pozdně habsburskolotrinské Prahy s nádhernými, až komiksovými obrázky idylických padouchů a naopak dojemně plakátových kladných postav zakládá napětí, které je zdrojem stoupajícího neutuchajícího humoru, nezřídka přecházejícího do netajeného veselí. Kvalita řádícího trojlístku Dočolomanský-Hrušínský-Kopecký je mimo diskusi. Neméně klasické jsou ovšem věty o vrkočích, pronášené Konvalinkovou, nebo rozverná rozmlsanost stále při chuti se nacházející floroAdély. Dobrých komedií není nikdy dost. Zvlášť, mají-li špičkovou úroveň. (27.08.2007)

Fešný M.Dočolomanský, démonický M.Kopecký, skvělý V.Lohnický, bezchybný R.Hrušínský a krásné O.Schoberová+K.Fialová. Skvělá parodie na nickcarterovky, vtipná česká komedie a fungující celovečerní reklama na plzeňské... Adéla Jana Švankmajera je neodolatelná a proslovy jako: Vy uvás neboxujete?- Ne, my se tu prosím fackujeme...I vy muži, jste jako malí kluci...už musím jít, aby mi nepadla pěna, to by mi dědeček vycinkal. Babočka minerál! - Ale ne, jenerál...vlastně admirál. Vstřebávám dech památek. - No, ty na ně ale dýchly. A křehká N.Konvalinková je z toho všeho celá rozvrkočená...a já taky a pokaždé se bavím těmi skvělými nápady! Dar přítele Lasera, Nobela a hlavně pana O.Lipského. (14.09.2010)

K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film... (16.11.2006)