Pásky z Nagana

„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“ (03.03.2018)

Dobrá práce především proto, že nejde jen o strohý Nagano, ale jak dobře byl "olympijský turnaj století" posazen do širšího kontextu naší politický historie i tehdejších změn v NHL. Vtěsnat to spolu s opáčkem vyřazovacích zápasů (a několika minipříběhů) do těch 70 minut, dostat před kameru tolik hvězd a expertů i ze zahraničí, to tvůrcům všechna čest. Už vím, kdo se má jednoho dne postarat o náležitý zdokumentování kariéry Jágra - prosím Ondřej Hudeček. A ano, sport je sice "jen blbost", ale na druhou stranu, není ten příběh k nezaplacení? (02.03.2018)

Těžko slovy definovat, proč právě Hudeček teď slízává smetanu od všech. Od diváků, kteří rok 1998 zažili v dospělém věku a hokejové výsledky v nich rostly víc jako jistá satisfakce, než jako sportovní senzace - až po nás, kteří jsme na základní škole hulákali jména, některá slyšená vůbec poprvé v životě. Dokumentů, které glorifikovaly Jágra, Haška nebo celý Turnaj století, jsem viděl spoustu a za těch dvacet let jsou pro někoho všechny přepisované dějiny nebo gumy, které pálí, už poněkud zprofanované a vousaté. Pro mě jsou ale Zárubova zlatá slova pořád stejně elektrizující, stejně jako pro něj tolik netypické mlčení, asi nejsilnější okamžik celých Pásek. Právě v kontextu známé historie, dekády dlouhé frustrace, tisíckrát viděných střel, gólů a nájezdů, ve formě více než hodinu dlouhé ódy se ty pocity vrací téměř v totožné formě. Přerušovaná (či komplet rušená) vyučování, víkendové budíky, poprvé v životě vyřvané hlasivky u sportovní události, řidiči MHD pouštějící radiové přenosy na celý autobus nebo jasný úkol naučit se zpaměti celou sestavu. Tohle a mnohem víc se mi vrací v maximální síle a neprobulet ony vrcholné okamžiky se mi vážně nepodařilo. Nejen kvůli tomu, že se mi dva dny po finále narodila ségra, tak zůstane únor toho roku navždy zacementovaný v mém životě. (17.03.2018)

Legendy zlaté generace českého hokeje vzpomínají po dvaceti letech na náš největší úspěch. Oceňuji rozhovory s tehdejšími hvězdnými protihráči z USA a Kanady. Co jméno, to hokejový pojem. Nagano - turnaj století. Tak se mu říkalo. Pro mě krásná vzpomínka na sledování hokeje ze školních lavic a celonárodní poblouznění. Důstojné ohlédnutí do zářivých dějin, které byly přepsány zlatým písmem našeho olympijského týmu pod vedením Ivana Hlinky. (25.10.2019)

Bezesporu největší úspěch českého sportu v minulém století. A to počítám všechny další tituly mistrů světa v hokeji, další sporty, Čáslavskou a Zátopka a mnoho jiných. Ale pořád chyběl hlavně kolektivní úspěch, který se v tomhle památném roce 1998 konečně podařil. Měli jsme sice obrovské štěstí, ale to už tak někdy prostě je a když se k tomu přidá ta správná parta hokejistů a hlavně Dominátor v brance, tak jsem si zase se slzou v oku připomněl ty chvíle, které jsem zažíval před dvaceti lety a které aspoň na nějaký čas stmelily náš národ. Je dost možné, že už se dalšího, podobného nedožiju, ale tenhle zlatý, japonský, ten si budu určitě pamatovat, až do zbytku svého života. (03.03.2018)