Vrahovia mesiaca kvetov

Plní dojmů z Oppenhaimera jsme se ihned po skončení přemístili do vedlejšího sálu. Pocity před zhlédnutím jsem měl smíšené. Z poloviny filmů od Scorseseho jsem měl erekci, polovina mě neoslovila vůbec. Téma snímku nastíněné v obsahu mě zásadně neoslovilo, avšak hvězdné obsazení bylo velkým lákadlem. Nejvíc jsem se však těšil, že ztratím panenství s Dolby Atmos. Bohužel to byla jen navoněná prázdná štětka, která vytasila všechny své krásy před snímkem samotným v krátké opoutávce demonstrující její potenciál. Ve filmu samotném pohoní divácké sluchovody snad jen bouřka, kdy slyšíte přesně to samé, co slyšíte během bouřky doma a skutečně máte z prostorového zvuku pocit, jako by venku opravdu pršelo. Jinak je snímek nekonečná konverzačka, kam ani uplatnění prostorového zvuku a nějaké zvláštní efekty nejde moc začlenit. Velmi mě bavila postava De Nira a především DiCapria, kterého si v podobné roli naivního hlupáka někde na hraně samostatnosti nepamatuji. Byl zde ovšem kouzelný. Příběh mě bohužel příliš neoslnil. Byl poměrně nezáživný a především šíleně stereotypní. Troufám si tvrdit, že kdybych snímek neviděl v kině, tak bych si dopřál i několik přestávek a prožil chvíle nudy. Svoji milou společnost jsem musel párkrát vzbudit. Ani v jednom případě však o nic zásadního nepřišla. [66 %] (09.11.2023)

„SMÍCHÁME RODINY A PENÍZE POTEČOU SPRÁVNÝM SMĚREM. PŘÍMO K NÁM… “  Tragickej příběh z americký historie o „vyhlazování“ kmene Osedžů, plnej přetvářky a touhy po majetku, v mistrovským podání Scorseseho, DiCapria, Lily Gladstone, De Nira, scénáristy Rotha a kameramana Prieta. Pomalu a precizně zdokumentovaná (a odvyprávěná) historická událost, která mě vlastně (třeba oproti Oppenheimerovi) ani chvilku nenudila. A čím míň o tom všem budete vědět, tím líp (před projekcí pochopitelně…).  /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Davida Granna, která vyšla v roce 2017. Filmová práva stála 5 mil. USD. 2.) Autor hudby, Robbie Robertson, zemřel dva měsíce před premiérou. Film mu je věnován. 3.) DiCaprio měl původně hrát Thomase Whitea, agenta Úřadu pro vyšetřování. Za film dostal honorář 30 mil USD. 4.) Film měl světovou premiéru na 76. ročníku festivalu v Cannes a na konci projekce sklidil devítiminutový potlesk ve stoje. 5.) Thx za titule „???“.  ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (28.10.2023)

Tak jak ropa nalezená na území kmene Osedžů mění lidi v dravce toužící po penězích, tak se i indiánská krev mění ve stále bělejší. Stala se z nich smetánka, která se nechala vozit auty a obsluhovat bělošským služebnictvem. V rasismem nasáklých Spojených státech věc nevídaná. Nádech deprese, hamižnost a chladnokrevnost mají zelenou a bílí vdovci si mnou ruce... Té spolupráce mají za sebou skutečně hodně. Scorsese a De Niro s ohledem na společné projekty už ze 70. let samozřejmě víc, nicméně poslední dvě dekády patřily zase DiCapriovi. Nyní pánové síly spojili a vznikla další košatě vyprávěná záležitost o úpadku společenství, kterou směrem nahoru táhne výprava, hudební dramaturgie, kamera i právě herecké výkony, značně dolů zase zbytečná a přepálená dvousetminutová stopáž, kterou prostě nejde obhájit. Co body rovněž ubírá je to, že nevlídný příběh Martina Scorseseho není divácký film. Zřejmě jím být ani nechce. A já mám pokaždé za to, že filmy jsou tu pro diváky, pro jejich emoce, zatímco my se motáme v přítomnosti dvou antihrdinů, s nimiž není zrovna příjemné trávit čas. Jeden má masku vřelého a štědrého souseda, který ovšem chladnokrevně kalkuluje a ničí životy i svých blízkých, druhý není vyloženě zlý, ale je prostě tupý primitiv a ušklebený zbabělec, který se sebou nechává ochotně orat. A bacha, i negativní emoce poskytují zážitek. Jenže tady prožitek chybí, stejně tak nějaký zvrat, je to monotónní a tvůrci ničím nezaskočí. Scorsese mohl být vlídnější, v mnoha případech svižnější a řadu scén by hravě uměl divácky zatraktivnit, ale asi jednoduše nechtěl. Prostě si „přál“, aby se publikum cítilo nekomfortně. A je otázka, zda je to tak správně. (19.10.2023)

Ubíjajúce tri a pol hodiny dramaturgických zlyhaní pravdepodobne v dôsledku úmorného prepisovania knihy do scenáru. Nepochopil som, aký bol Scorseseho autorský úmysel. Akoby to ani netočil jeden z najlepších režisérov svojej generácie ale nejaký tretotriedny packal, ktorý sa ani nezamyslí nad tým, AKO vyrozprávať príbeh. Leonardo DiCaprio výnimočne len priemerný. Robert De Niro priemerný ako vždy. (08.02.2024)

Banalita zla v americkém podání, přičemž "banalita" je synonymem každodennosti a obyčejnosti, nikoli však snadné čitelnosti. Scorsese potřebuje ty tři a půl hodiny, aby mohl s maximální znepokojivostí vykreslit paradoxy a absurdity v počínání lidí, kteří s podporou institucionalizovaného rasismu a pod záštitou svých vlastních pravd a idealizovaných hodnot mohli žít bok po boku s těmi, které zabíjeli. Při tom proti sobě staví na jedné straně mytologii jednoho národa, která koroduje adaptováním se na importovaný životní styl, respektive cizí mýtus blahobytu. Tragédie Osedžů spočívá v tom, že se pokoušeli přenastavit na cizí mýtus, který ale z pohledu bílých cizinců byl (a dodnes zůstává) myšlený jen pro ně samé a nikoli kohokoli jiného. Na straně druhé pak dostáváme zatvrzelou sebestřednost podpíranou vsugerovaným právem na blahobyt v zemi neomezených možností, což pak v praxi znamená že je dovoleno se ho domoci jakýmikoli prostředky na úkor druhých. Vyprávění důsledně zpřítomňuje, že zlo spočívá nikoli v nějakých morálních kotrmelcích, kterými by si jednotlivec ospravedlňoval své protivení se vůči dobru. Naopak podstata zla spočívá v naprostém racionálním ignorantství vůči čemukoli cizímu, včetně morálky. Zásadní oporu tomu skýtají vštípené role, vzory a ideály, kterým má člověk dostát, protože právě úsilí o jejich naplnění pomáhá nevidět cokoli jiného. Ale naštěstí tu ještě máme třetí stranu, kterou zastupují autority nikoli lokální nýbrž státní, které jsou ve Scorseseho typicky idealistickém vidění zcela imunní vůči kazům a pokušením okolního světa, protože jsou vybudovány přímo za účelem potírání zla. "Zabijáci rozkvetlého měsíce" nejen díky přítomnosti DiCapria představují reparát k "Vlkovi z Wall Street", kde Scorsese vykreslil zvrhlost egocentrismu a prospěchářství natolik okázale, až se jeho film pro mnohé kokoty stal zhmotněním jejich snů a aspirační laťkou. Tentokrát se v samotném hereckém projevu (počínaje DiCapriovým tlačeným humpoláctvím až po DeNira adaptujícícho mimiku Donalda Trumpa) i v cíleně pozvolném tempu záměrně jistí, aby jeho pohled na hodnoty Ameriky nebyl jakkoli zneužitelný v jejich pokračování - byť je to ale nakonec úsilí marné, protože přesvědčené rasisty a mamonáře nic externího stejně nezlomí. (19.11.2023)