Utøya, 22. července
Utøya 22. juli
U: July 22
Utøya: July 22
Réžia:
Erik PoppeKamera:
Martin OtterbeckHudba:
Wolfgang PlaggeHrajú:
Andrea Berntzen, Aleksander Holmen, Brede Fristad, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Sorosh Sadat, Hang Tran, Solveig Koløen Birkeland, Jenny Svennevig (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film Utøya 22 juli je inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré sa stali v tento tragický deň v r. 2011 na nórskom ostrove, keď pravicový politický aktivista Andreas Breivik zabil 77 ľudí - účastníkov letného pobytu účastníkov letného pobytu mládežníckej organizácie Nórskej strany práce. Táto masová vražda šokovala celý svet a tento film je nakrútený na základe reálnych svedectiev. Film uchováva princíp jednoty miesta a času, je nakrútený formou akoby jedného záberu, ktorý sugestívnou kamerou sleduje pohyb hlavnej aktérky – 18 ročnej Kaji a ďalších vyplašených teenagerov, ktorí zo začiatku netušia , čo sa deje, len počujú neprestávajúcu streľbu a v panike bežia a pokúšajú sa ukryť. Scenár filmu je založený na rozhovoroch s tými, ktorí prežili a snaží sa čo najvernejšie zachytiť pocity mladých, ktorí boli počas útoku na ostrove. Popisuje udalosti z ich perspektívy a ukazuje, ako sa zachovali v tejto hraničnej situácii. S ohľadom na pozostalých sú charaktery filmu fiktívne. (Film Europe)
(viac)Recenzie (246)
65% - komentář 20ti slovy: Parádní zpracování na jeden záběr, které opravdu vtáhne. Bohužel s tím souvisí hromada "hluchých" míst. Vyklepaná kamera, bez sebemenší stabilizace, "otřesná". +++ SPOILER 20ti slovy: Kaja a ostatní mladiství se ukrývájí před střelcem v lese. Kaja riskantně hledá svou sestru a nakonec je zastřelena...jako jedna z posledních. ()
Velmi pozoruhodné zfilmování strašlivých událostí na ostrově Utøya, vykreslení nepředstavitelných hrůz kterými si toho dne prošly stovky mladých lidí. Film působil hodně realisticky ,všichni herci předvedli brilantní výkony, scéna s postřelenou umírající dívkou se mi vryla hluboko do paměti, film je natočen na jeden záběr bez jediného střihu. ()
Ty to prostě nemůžeš pochopit...ale poslouchej, co ti teď řeknu, ano? Neskutečná emocionální šleha a palec nahoru tvůrcům, že se to rozhodli natočit zrovna takhle - realisticky, v zásadě bez Breivika a na jeden záběr. To tísnivé napětí v prvních výstřelech a hrobové ticho v kině do závěrečných titulků, si budu pamatovat hodně dlouho 9/10 ()
Zvláštní film, který na mě ale nezapůsobil tak jak jsem čekala. Husí kůže se občas dostavila při výstřelech, ale jinak se žádné velké emoce nekonaly. ()
Film není o tom ubožákovi, který si potřeboval zvednout sebevědomí a postřílel 66 dětí. Naopak je to pohled očima jedné normální, odpovědné holky. Vidět děj jejíma očima je nutnost, protože tohle se opravdu stalo. Onen ... si může gratulovat, že v Norsku nemají trest smrti a na doživotí znamená nějakých 20 let ve fešáckém kriminále. ()
***+ ()
Působivé a místy určitě zamrazí. Je to nechutné, co se děje v dnešním světě. Prožitek ještě víc umocní zpracování filmu. ()
Ani v nejmenším neznevažuji tuto tragickou událost, ale hodnotím jen filmové zpracování. Tahle nedívatelná amatérská sračka, natočená asi na mobilní telefon, byla na úrovni plýtkých dramatizací TV Nova pro reportáže v jejich Televizních novinách. ()
Na začátku, než to všechno přišlo, a taky když jsem slyšela první výstřely, to se mnou trochu třáslo. Tak první čtvrtina filmu byla dobrá. Každý z nás věděl o co šlo, takže si i uvědomoval, co ve filmu uvidí, a i proto se divák tak nějak bojí, kdy to teda začne. Celý zbytek filmu byl ale poněkud nuda. Událost strašná, šílená, nepředstavitelná, ale zpracování takový horší průměr. Cíleně vyhledavám filmy natočené podle skutečné události, protože to člověka prostě nejvíc dostane a uvědomí si, jaký má štěstí, že je zdravej a nic se mu neděje. Takže myslím, že z toho šlo vyždímat trochu víc. ()
Ostré jak nôž. Uvidím či to greengrasov počin prekoná. ()
Po psychologickej stránke dokonalé. Nikto by nechcel byť priamym účastníkom oného teroristického útoku, bez zbrane, možnosti ujsť a nádeje. Mladí (ne)herci to zvládajú dokonale presvedčujúco. Priznám sa, že tento film som si pozrel ,,omylom", myslel som, že je to ten od Greengrassa a v tom presvedčení som bol až do záverečných titulkov :). Ale neľutujem. Len TÁ rozťahanosť, pri ktorej máte pocit, že má film 3 hodiny, je ubíjajúca. Tá dosť kazí môjmu hodnoteniu, ale aj tak sa to oplatí vidieť. Oscara za najlepší cudzojazyčný film by som dal skorej, ako preceňovanému SAULOVMU SYNOVI, ktorý je podobne natočený. Raz a dosť! U mňa 3*. ()
Forma jednoho dlouhého záběru provázející tou hodinou a půl hrůzy jednu z účastnic je zajímavá. Přesto mi tam toho dost chybí k tomu, aby mě to naplno vtáhlo do děje, a abych prožil tu hrůzu naplno s hlavními hrdiny. 60% ()
Jestli pak to pustěj i Breivikovi...aby si zase mohl stěžovat...parchant!!! ()
Tak pro mne celkem zklamání. Tyto určitě velmi dramatické a tragické okamžiky se daly natočit jinak! Když na ostrově, při svačině "dělnické" mládeže propukla střelba, čekal jsem s napětím co bude, ale pak již se to táhlo s velmi zdlouhavými scénami pobíhajících a se záběry do bláta... Celý film prakticky nevysvětlí o co v něm jde, nebýt závěrečných titulků a znalost z historie, tak si připadáme poněkud rozpačitě a film působí zbytečně... ()
Nórsko sa v plnej nahote odhalilo a Erik Poppe ukázal svetu desivé posolstvo, ktoré je v dnešnej dobe tak priveľmi aktuálne až to mrazí. Tak, ako ma mrazilo takmer počas celého trvania snímku. Čo divákovi utkvie v pamäti, je jednoznačne to dychberúce čakanie na prvý výstrel, ktorý viete, že príde a viete, čo tých úbožiakov čaká, a predsa sa to stále nedeje. Potom už to skĺzne do hry na schovávačku, v ktorej sa dalo krásne precítiť strach, napätie a takú úzkosť, akú som už dlho vo filme nezažil. Andrea Berntzen znamenitý herecký výkon a celkovo atmosféra filmu tak dusivá, že citlivejšie povahy niektoré pasáže nemusia predýchať. Škoda trošku toho premrhania potenciálu, ktorý bol ešte o niečo väčší, nakoľko opakujúce sa scény, kde vidíte dosť dlho jeden záber, trošku zrazili tento snímok a nebyť toho, dám plných päť hviezd. Posolstvo ale jednoznačne silné a veľké memento do budúcnosti. 80 % ()
Na to, aby film nechal v divákovi nejakú stopu, či pocit, aby o ňom premýšlal, netreba digitálne efekty, hektolitre krvi či bojovú super choreografiu. Stačí tak málo a predsa tak veľa - veľmi kvalitné filmárske umenie, čo tento film bezpochyby spĺňa. Nie, tento film nie je zábavný, samozrejme to ani nebol zámer tvorcov, ich zámer bol vytvoriť čo najrealistickejšiu simuláciu šialených udalostí ktoré vykonal bezcitný maniak, ich zámerom bolo tiež, primäť diváka zamyslieť sa nad tým, čo sa tam, na ostrove Utoya udialo. Podarilo sa im to veľmi výstižne a trefne. ()
Největší originalita filmu je v tom, že je to natočené na jeden záběr. Skoro reálná doba útoku a děje je i pro diváka skoro nekonečná a oči má přilepené k obrazovce až do konce. Sám jsem se přistihl, kdy jsem si v duchu říkal "Uteč! Nechoď tam!". Hlavní chválu zaslouží nejenom kamera, ale především mladá Andrea Berntzen, který jsem věřil naprosto všechno. Musím uznat, že film 22 July se mi líbil trochu více, ale tohle je zas trošku jiný obraz, i tak nesmírně krutý a reálný. Dávám 60%, tři hvězdičky. ()
Hlboký politicko deduktívny nacionalistický postoj dospelého človeka, ktorý nechce pochopiť, že každé decko je jeho predurčenie. Stredovek bol hrozbou takéhoto opaku vnímania, a však život bol ťažký bezohľadný a krutý. V mnohých prípadoch to bol boj o prežitie. Svet sa morálne poučil a v povojnovom období sa začal formovať. 22. júl na ostrove Utøya pardónovať a ustupovať pred takýmto deliktom, by nemalo byť prípustné. Je nepochopiteľná hanba nórskeho morálne právneho systému, aby podporoval ohavný čin príčetného Breivika a ponúka svetu pohodových možno ani nie 21 rokov povaľovania sa vo väzenskom raji, bez princípu voči ťarche svojho činu. Samotný tento filmový príbeh si zaslúži, len obdiv, pretože akákoľvek umelecká úroveň o tejto skutočnosti nie je hodnotiteľná, stačí chápať jej zmysel a veľkosť. O to sa tu všetci zainteresovaní neodmysliteľne pôsobivo postarali. ()
No, nevím. Ta roztřesená ruční kamera nejspíš měla dodat pocit autenticity, tak nějak přímo zprostředkovat prožitek, ale na mě to moc nezapůsobilo. Odehrává se to v reálném čase, z čehož první polovinu holka zmateně pobíhá po lese a druhou polovinu, pozor dějový zvrat, pobíhá zmateně pro změnu po pobřeží. Cestou potkává další spolupobíhající, se kterýma si pokecá, proberou rodinu, koníčky a tak, a zase popoběhnou o kus dál. Střelec vidět není, zabíjení v podstatě taky ne, vše se odehrává kdesi v dálce. Ne, nepřesvědčilo. A vydávat ojedinělou akci vyšinutého jedince jako důkaz rostoucího pravicového extremismu v Evropě, no to snad nemyslíte vážně. ()
True Colors už budu mít navždy spojené s tímto silným snímkem. ()
Súvisiace novinky
Be2Can hlásí rekordní počet zapojených kin
Be2Can: rekordní počet zapojených kin, Zlatá palma, současný německý film, čínská senzace ve 3D a čerstvá cena Fipresci z Benátek pro maďarský film Be2Can – přehlídka soutěžních a oceněných filmů… (viac)