Polednice

Nemusí pršet, stačí, když kape? Snaha o budování atmosféry, napětí a následné gradování se účinkem příliš nemíjí, a to hlavně kvůli tomu nejlepšímu na filmu, hudbě. Dojem ale kazily postavy (na jejichž protagonisty bych to ovšem tak úplně nesvaloval). A ne snad ty vedlejší (z nichž mně některé přišly typově výborné, samotnou kapitolou je pak Daniela Kolářová), nýbrž hlavní. Zaprvé, dětská představitelka mě štvala snad stejně jako její postava, a pokud to měl být účel (nemyslím si), tak tohle fakt klaplo. A za druhé, hlavní ženské hrdince pro změnu začalo hrabat tak nějak skokově a ne příliš přesvědčivě (alespoň z mého pohledu). Možná jsem přespříliš náročný, ale čekal bych asi o něco propracovanější charakter její postavy. U hororu, já bláhový? Ne, u psychologického dramatu, tím je totiž Polednice ve výsledku nejvíce. V případě těch pár lekaček jde spíš o takové náznaky hororu, než žánr jako takový. Naopak mě příjemně překvapil opravdu krásný vizuál a solidní zvuk. A když si to tak sečtu, vychází mi z toho lepší průměr. (10.08.2016)

Ta malá holka je opravdu průšvih. Tak špatný dětský herecký výkon jsem snad ještě neviděl. Nicméně jako celek je Polednice vcelku slušná. Líbí se mi, že se tvůrci drží českého prostředí a nepokoušejí se o žádnou světovost. Charaktery vesničanů, vypravěčská struktura a mysteriózní zápletka vycházející z české lidové slovesnosti, tím vším Polednice opravdu boduje. Bohužel však chybí něco výrazného, čím by se mohla dostat v povědomí diváků ještě výš. Scénář v několika momentech působí jako přílišný konstrukt, ve kterém nedává smysl ani chování matky vůči své dceři. Klasické mužské postavy fungují na výbornou, ale ženy jsou poněkud křečovité a těžko se jejich chování věří. Snaha o psychologii je plytká a nikdy nejde do hloubky, spíše se pořád pohybuje po povrchu. Na druhé straně se alespoň občas objeví něco co by se dalo nazvat záchvěvem atmosféry. (29.07.2016)

Horor pouze v náznacích, drama pouze v náznacích, psycho pouze v náznacích. Prakticky ve všem, na co Sádek (Enšpígle, aspoň jména by ses mohl naučit psát správně) sáhnul, zůstal na půl cesty. Nejznámější balada Karla Jaromíra si rozhodně zasloužila lepší filmové zprznění než je tato veskrze průměrná čecháčkovina se vším, co k ní patří. Přizdisráčské hororové prvky eskalují v závěru pokusem o made in Hollywood, drama se omezuje na šepotání Zdeňka Muchy, uslintané pohledy Jiřího Štrébla a Kolářovou v hadrech z předminulého století, protože prostě bubák, vole. Psychotická epizoda Áni by pak mohla nabrat baladických rozměrů, všichni přeci víme jak balady obvykle končí, ale ne tady se pan Samir (u Enšpígla Sámer, a možná i Issa) posral a přitom se přímo podbízelo: Máme maso. Máma mele maso. Mele a mísí. Máme mísu masa. Ó, mami! .... Kde je Aneta?.... Líná atmosféra léta a širé lány, ano, ty bych mohl ocenit. V jiném filmu. Hvězda za snahu. (18.12.2016)

Mierne spoilery: S tým, že Polednice nie je horor, ale skôr psychologická dráma využívajúca ústredné zlo viac-menej ako metaforu, mám ten najmenší problém. Na české pomery pomerne orignálny koncept podporený slušným audiovizuálom a spoľahlivou Aňou Geisslerovou však zráža nevierohodná dramatická zložka. Tá je povrchná, posúva sa odnikiaľ nikam k pomerne predvídateľnému a skratkovitému finále.. a náhle je koniec. Nebudem teda preklínať strihačov, že sa snažili lákať na iný film, ale na to, že z tohto konceptu sa dalo dostať viac. Oveľa viac. Mladým tvorcom však prajem veľa úspechov do budúcna a snáď sa im podarí zúročiť získané skúsenosti lepšie. (18.01.2017)

"My si mohli, když jsme si chtěli něco vysvětlit, říct: 'Chceme to jako v tom a tom filmu.' Protože myslím, že máme filmy docela nadrcené," řekl o tvůrčí spolupráci za kamerou režisér Jiří Sádek. Kolikrát asi a v jakých všech fázích práce na "Polednici" zaznělo 'Chceme to jako v Babadookovi'? Diváci, kterým tento zásadní hororový titul posledních let neunikl, budou nevyhnutelně z filmu mít pocit permanentního deja vu. Podobnost konkrétních motivů, prvků i formálních postupů je natolik silná, že není možné, aby šlo o náhodu. Zatímco jiní mladí čeští filmaři kopírují formální postupy zahraničních vzorů, Sádek, Chlupáček a Samir se pohybují na hraně plagiátorství. Když to dovedeme do extrému, tak zatímco jiní poučenou formou oslovují především diváky, kteří také mají kinematografii nadrcenou, "Polednice" naopak sází na diváky nepoučené, kterým se může vydávat z originální dílo. Přitom tvůrci dokáží výtečně rozehrát lokální prvky, které byť čerpají z klasického kontrastu města a venkova, působí živě a přirozeně. Navíc základní koncept moderního nedoslovného přepracování kanonické básně, postavený na motivech neveselých stránek mateřství, skýtá velký potenciál. Paradoxně však "Babadook" představuje nejen vytříbenější a stylově sevřenější, ale i nosnější a věrnější adaptaci Erbenova textu. (10.07.2016)