Dole hlavou

Je škoda, že mexické revoluci vím kulový, protože mám silný podezření, že s aspoň minimální znalostí historických souvislostí bych šel asi na plnej. I tak je ale Fistful Dynamite pozoruhodný snímek, protože při znalosti dřívějších Leoneho westernů budete překvapeni měrou svéráznosti tohoto, přičemž to stejné platí i o hudbě maestra Morriconeho. Ač Leone nejde až do takového kontrastu taškařice vs. citová zdímačka jako třeba Benigni, fakt jsem si na La Vita è bella vzpomněl a postavě Juana jsem se o srdce smál. Dá se doporučit! 85% (22.09.2015)

Konecne po rokoch znova videne, tentokrat v nezostrihanej, DC dva a polhodinovej verzii. Vysledny pocit po zhliadnuti minimalne rovnako opojny ako pri dolar trilogii a West & America. Reziserove trademarky a charakteristicke prvy stylu su lahko identifikovatelne, pricom miestami si Leone sam z nich robi trefnu sebaparodiu (podobne ako Morriconeho OST dokaze v jednej melodii kombinovat prvky epickej melancholie z Vtedy na zapade a "divnych" zvukov k nim namiesanym). Leone vo Fistful of Dynamite / Die You Sucker v strukture podobnej k DC verzii The Good, The Bad and the Ugly (prva polovica uvolnene usmevna, druha polovica snimku vazna s vyrazne protivojnovym nadychom) prostrednictvom prvkov tzv. Zapata westernu (odnoz spaghetti westernu s usadenim stylotvornych prvkov do realii a historickeho pozadia dejinnych udalosti v Mexiku) vyjadruje svoj negativny postoj k revolucii ako takej a prostrednictvom postavy Juana ju kritizuje a vykresluje ako akt, ktorym clovek ako jednotlivec nema co ziskat, len stratit. Oproti starsim reziserovym dielam je ubrane v rovine mytizacie postav a budovania ich ikonickej heroizacie, pricom vsak pozorne davkovana seria flashbackov plni nielen charakterovu drobnokresbu ustrendej postavy ako to pozname napr. z Vtedy na Zapade, ale i metaforu postoja k revolucii ako takej. Die YOu Sucker je tak pevnym spojovacim clankom medzi Leoneho westernovymi opusmi a Vtedy v Amerike. (03.03.2009)

Sergio Leone i Ennio Morricone majú vyhradené miesta v mojich Top ten a na Hlavou dolů som bol pochopiteľne zvedavý. Bol tam Leone s jeho detailnými zábermi zarastených, spotených a špinavých pobudov s vybieleným chrupom, znela tam Morriconeho hudba i keď bez zapamätateľného motívu, divák dostal nie jeden film, ale dva v jednom, takže by som mal byť spokojný. Veď aj som, ale nič viac. Jednotlivé detaily sa totiž nespojili do dokonalého obrazu, na aký som od Leoneho zvyknutý, ale do obrazu , aký poskytuje digitálna televízia pri slabom signáli. Tých rušivých štvorčekov tam bolo viac, ako obvykle. Napriek tomu aj slabší Leone znamená nadpriemerne dobrý film. (09.07.2011)

Tak vďaka odvysielaniu na tv Barandov som konečne zmazal svoj veľký rest, pretože tento Leoneho western je dosť nedostupný. Už v úvode ma dosť rozčuľovali zbytočne rýchle a hlboké prestrihy na oči, zuby a ústa, ale potom sa to už iba zlepšovalo. Komediálne ladený western síce nieje to najlepšie od Leoneho, ale jeho rukopis je čitateľný. Pochvalu si zaslúžia veľké davové scény a explózie, najmä vlaku v závere. Z dvojice Coburn-Steiger, mi bol Steiger podstatne sympatickejší, ale na to, že som videl rozšírenú verziu mi prišlo zvláštne, že sa divák o minulosti hlavných postáv veľa nedozvie. Rozšírená verzia vlastne príbehu ani postavám vôbec nepomohla, iba ho zbytočne natiahla. Filmu i atmosfére výborne pomáha Morriconeho hudba. S dlhými filmami S. Leoneho nemám problém, zvlášť, ak všetko klape ako má. Tento western, ale nieje úplne bez chýb, miestami sa to vážne vlieklo, preto si myslím, že kratšia verzia by filmu i mne sedela viac. Slabšie štyri. 70%. (25.01.2012)

„Revoluce je aktem násilí“… a Kapsy plné dynamitu jsou jedním z nejatypičtějších westernů vůbec. Začínají záběrem na močí skrápěné mravence. Kamera pomalým pohybem vyhledá tvář močícího, opáleného Mexikánce, a kdo již viděl nějaký film od stejného režiséra, musí být rázem v obraze. Leone detaily tváří rád, čehož využívá k dosažení kýžené reakce ze strany diváka například ve scéně z dostavníku, kdy slova plná nenávisti v kombinaci se žvýkajícími pusami nutně vzbuzují znechucení. Jde o scénu, která nejjasněji definuje téma celého snímku – bohatí vs. chudí, resp. ti, kteří jsou mocní vs. ti, kteří mocnými být chtějí. Rozpor těchto dvou stran vede jedině k revoluci, jenže k čemu vede revoluce? Není to film o špinavých chlapech, kteří jedou odněkud někam, kde někoho zastřelí, případně vyvražďují Indiány a bizony, mohl by se tudíž líbit také jedincům, jež kolty zavěšené proklatě nízko nikdy příliš nevzrušovaly. Atmosféru Leone jako obvykle buduje dlouhými scénami, z nichž se o jejich aktérech poměrně brzy dovíme vše podstatné. Nepotřebuje mnoho šablonovitých situací, vše dokáže sfouknout na jeden zátah. Velice nápomocna je mu krom nezbytného humoru hudba Ennia Morriconeho. Ta ve scénách z Malloryho minulosti přejímá hlavní roli a svým způsobem je důležitější než to, co vidíme. Výborně byli vybráni oba titulní herečtí představitelé: James Coburn jako terorista, člen IRA, přesto klasický westernový hrdina, si možná právě touto rolí zajistil svou účast v Peckinpahově Pat Garrettovi a Billym the Kidovi. Při prvním pohledu na Roda Steigera mě ani nenapadlo, že je to rodilý Newyorčan, svého mexického banditu ztvárnil s naprostým přehledem. V jeho podání je Juan hlavně hlavou jedné velké famílie, jeho postupná proměna, změna ideálů, je pak příznačná pro celý film. Kapsy plné dynamitu se nesou v podobně nostalgickém duchu jako Divoká banda, kromě všeho jiného jsou totiž taky o konci jedné éry, což není symbolizováno ani tolik dynamitem a motorovými vozidly, jako značným úpadkem morálních hodnot. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Historik (05.01.2008)