Vtedy na Západe

Vo svete kinematografie existujú filmy, ktoré sa vo všeobecnosti zvyknú označovať ako kultové. Niekedy je ich kultovosť však viac či menej preceňovaná, a to platí aj v prípade tejto westernovej snímky režiséra Sergia Leoneho z roku 1968. Či sa to niekomu páči, alebo nie. Western čoby žáner ako taký sa zväčša vyznačuje archetypmi a stereotypnosťou. Nemožno sa preto čudovať, že neobchádzajú ani tento film. Hoci sa jeho príbeh mierne (ale naozaj iba mierne) vymyká stereotypnému "sto a prvému" westernu, v praxi neprináša nič natoľko pútavé, aby to diváka dostatočne dokázalo zaujať. Príbeh o pomste (alebo o čom vlastne tento film je) jednoducho nevyniká, pričom mu veľmi nepomáha ani takmer trojhodinová minutáž. A hoci príbeh predstavuje vo väčšine prípadov hlavného "ťahúňa" filmu, v diele režiséra Sergia Leoneho tomu tak nie je. Možno aj preto až tak veľmi nevadí, že príbehová stránka snímky je priemerná a čiastočne stereotypná. Hoci v konečnom dôsledku priemerne vyznieva aj film ako celok, dajú sa v ňom nájsť aj pozitíva. K nim je potrebné zaradiť nezameniteľnú zvukovú zložku, respektíve hudbu (tóny harmoniky postavy Charlesa Bronsona), predovšetkým svojimi farbami pútavý vizuál v spojitosti s výpravou, viaceré zaujímavo riešené akčné scény, a takisto pomerne hviezdne herecké obsadenie. O C'era una volta il West alebo Once Upon a Time in the West ale vo všeobecnosti nemožno hovoriť ako o filme, ktorý by diváka akýmkoľvek spôsobom výraznejšie nadchol. Napriek svojmu kultovému statusu totiž predstavuje kvalitatívne nadhodnotený počin, ktorý v praxi nie je ani zďaleka taký dobrý, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. (20.02.2024)

Kdybych měl vybrat ten úplně nejlepší spaghetti western, vyhraje to film Hodný, zlý a ošklivý. Ale Tenkrát na Západě je silná konkurence. Nemusím se dlouze rozepisovat, všechno sem už napsali ostatní uživatelé, tak stačí když to shrnu takhle: skvělý úvod, hvězdné herecké obsazení, Morriconeho hudba jako vždy geniální, naprosto vynikající závěrečný duel... Legendární westernový poklad. (28.02.2024)

Film tak dokonalý, že by pomalu ani nepotřeboval dialogy. Stačí obraz, zvuk, a hudba...a Sergio Leone. Pak vznikne něco, co se nedá popsat. To se musí vidět, slyšet...a pocítit. (25.12.2003)

Tak tento film sa da vidiet aj 100krat a stale bude mat cim zaujat. (11.06.2004)

****1/2. (22.01.2006)

Nejsem typ, co slzí u filmů, jakkoli slzopudných. Ale u tohohle jsem brečel jak želva. Člověku je skoro líto použít zprofanované slovo genialita, ovšem zde nelze jinak. Obraz i hudba jsou natolik organicky protkané, že není možné představit si jedno bez druhého. Spousta současných skladatelů filmové hudby tvrdí, že nejlepší je ta, které si nevšimnete - a Morricone všechny tyhle pindaly elegantně usvědčuje ze lži. V žánru westernu je Tenkrát na západě tak výjimečný počin, že až z té škatulky vystupuje, a nechává všechny prostoduché kovbojky daleko za sebou. Skoro bych řekl, že je přímo popírá - dává nám nahlédnout hluboce intimní drama, kde pro patos není místo. Je jen lpění na osobní integritě (a -relativní - statečnosti). Sergio... děkuju. (10.03.2006)

9/10 V mnoha ohledech takřka dokonalé; kromě obvykle zmiňované hudby bych přidal pochvalu režišérovi, že dokázal přidat napětí i do scén, kde se zdánlivě nic neděje. Prostě naprostá klasika, která vám uběhne mnohem rychleji než jiné tříhodinové filmy. (05.01.2007)

Parádní propracovaný western. Fakt působivá atmosféra, skvělá hudba, scénář a v neposlední řadě obsazení. Nemám co dodat. (22.02.2007)

Tak tenhle film je samozřejmě perlou mé videotéky a řadím jej k absolutní špičce žánru. Film, který můžete vidět mnohokrát a vždy je to znovu zážiek. Nezapomenutelná je obzvlášť sekvence detailů ze začátku filmu za doprovodu pouze vrzajícího vodojemu a bzučící mouchy. (29.01.2008)

Snažit se tomuto filmu něco vytýkat je asi nošení dříví do lesa. Je to jeden z těch filmů, o kterých se dá říct, že nemají daleko k dokonalitě, pokud opravdu dokonalé nejsou. Přiznám se, že když sem ho ve svých deseti letech viděl poprvé (a to není tak moc dlouho), byl jsem si jistý, že je to současný filmový hit. Prostě předběhl svou dobu a stal se ne skvělým westernem, ale králem westernů. Bez porovnání s ním se neobejde žádný současný western, a když se objeví opravdu dobrý, všude se píše, že "je skoro tak dobrý jako Tenkrát na Západě". Jeho kvalita spočívá taky v tom, že jsou schopni ho ocenit lidé, kteří jinak tenhle žánr moc nemusí. (04.03.2008)

Nepopsatelný a nezapomenutelný zážitek. Má to všechno - hrdinu, bídáka, krásnou Claudii, zločin a trest. Legendární hudba a mistrovská kamera. Prostě moje osobní jednička a jeden z mála aspirantů na šestou hvězdu. (09.03.2008)

V tomto snímku je již Leone silný v kramflecích, produkce mu nabídla spousty peněz a je to ve filmu vidět. Příběh je to v celku uhlazený, se spousty hollywoodských klišé. Ale to nemění nic na tom, že ho mám rád jelikož jeho realizace dopadla výborně a herci hrají jedna radost. A samozřejmě v neposlední řadě ta úžasná hudba, která fantasticky podmalovává všechny ty scenérie amerického středozápadu. (31.03.2008)

Legendární western Sergia Leoneho s ještě legendárnější hudbou Enia Moricconeho je aboslutním klenotem mojí filmové sbírky. Už úvodní skoro 15 minutová scéna čekání na příjezd vlaku je naprosto brilantním důkazem Leoneho režisérského mistrovství. Ačkoli v této scéně nezazní ani tón hudby a až na pár slůvek se jedná o němou scénu doprovázenou pouze zvuky, které umí zabrnkat na nervy, její napětí na diváka skrze plátno přímo sálá. A když Moriccone poprvé uhodí do strun elektrické kytary, která spustí Harmonikovu píseň smrti, člověk téměř zalapá po dechu. Leone však laťku nastavenou úvodní scénou neopustil po zbytek filmu. Téměř o každé scéně se dá říci, že je dokonalá, a to po všech stránkách – kamera, zvuk, hudba, režie, scénář (kultovní hlášky), herecké výkony. Leone si dává na čas, každou scénu si stoprocentně vychutná, vyhraje si s ní do nejmenších podrobností a využije ji k vygradování děje jen, aby se o to lépe připravil na nevyhnutelný a grandiózní závěr. Příběh mstitele Harmoniky, který jde neomylně za svou pomstou (všimněte si jak Harmonika do každé scény téměř doslova vpluje, pro takové momenty člověk oceňuje mistrovství režisérů a kameramanů), jehož charismaticky elektrizující provedení jakoby zcela souznělo s jeho harmonikou, vdovy Jill, kterou CC ztvárnila s neuvěřitelnou dávkou sex-appealu, Cheynnea, bandity se zlatým srdcem, pana „vláčka“ „slimáka“ Mortona, který si sní svůj nesplnitelný sen o moři a nakonec Franka, ve kterém Henry Fonda ztvárnil dle mého jednu z nejlepších postav své kariéry (Frankův oční souboj s Harmonikou v závěrečné duelové scéně je něco, nač divák dlouho po skončení filmu zkrátka nemůže zapomenout), je dílo, které přetrvalo již 40 let a stalo se legendou nejen pro fanoušky westernů. A Moricconeho hudba se stala mezníkem filmové hudby vůbec. Co dodat, můj neoblíbenější film, nejoblíbenější soundtrack a taky nejlepší film, co znám. 5* je zatraceně málo. (01.04.2008)

Takto má vyzerať dokonalý film! Najlepší western všetkých čias definitívne vtlačil americkému Divokému Západu osobitú a nezmazateľnú pečať. Je až zarážajúce, že v tomto čisto americkom žánri, to nedokázali Amíci, ale podceňovaní Taliani. Hviezdnej zostave tvorcov v zložení Leone - Morricone - Argento - Bertolucci - Donati sa podarilo vytvoriť skvostný epos, priam filmovú operu s nezabudnuteľným príbehom, božskou hudbou a osudovými postavami. Neuveriteľne jednoduchý scenár, minimum dialógov a zvlášť dlhé pomalé zábery (ktoré pôsobia dojmom nezáujmu o zápletku) bez toho, aby sa v nich niečo dialo, napomáhajú precízne (so zmyslom pre detail) rozvíjať pôsobivú a tajomnú atmosféru, prerušovanú náhlymi a krátkymi scénami násilia a pištoľníckych súbojov. Zdánlivo pomalému tempu však nechýba ani kulminácia deja ani záverečné legendárne, silne emotívne vyvrcholenie, pričom s dejom a božskou hudbou necháva režisér vyniknúť tak nádhernú prírodu ako aj dobu, v kontexte ktorej sa príbeh o pomste a novom začiatku odohráva. Samostatnú kapitolu v hodnotení filmu predstavuje herecké obsadenie. Geniálna filmová klasika vyvolávajúca nezabudnuteľný zážitok. Leone forever! (05.06.2008)

Nejsem fanda westernů a často je nedokážu docenit, ale čím tenhle film jednoznačně boduje, to je atmosféra. Čert vem příběh a zápletku, stačí prostě koukat a poslouchat, každý si něco najde. A Claudia je dokonalá ... + Jeden z nejlepších soundtracků všech dob. (29.07.2008)

Nemám ani slov, snad jen, že lepší film se hledá jen těžko, protože takovou míru dokonalosti si lze ztěží i představit, natož ji skutečně prožít a vidět na vlastní oči. (03.08.2008)

Jednoznačně nejlepší western všech dob. Skvělá režie v podání Sergia Leoneho okořeněná nezapomenutelnou hudbou v čele s harmonikářem Bronsonem. Film, který ve mě zanechal výraznou stopu. Příběh, který už se stal dávno nesmrtelným pro všechny generace. Není co dodat. Je to špička v oboru a nejen tam. (29.09.2008)

Uznávám, že jde o jeden z nej westernů, a také mám slabost pro dobrou filmovou hudbu. Nicméně western není úplně můj šálek, takže za 4*. Morricone tak, jak je jeho dobrým zvykem, udělal z filmu rovněž hudební zážitek. Sergio Leone coby mistr žánru, natáhnul snímek na pořádnou stopáž scénami, které se někomu mohou zdát roztahané, ovšem mně to k westernu sedělo (čekání na vlak v protivném horku, tichu a s protivnou mouchou, dlouhé záběry na soustředící se oči pistolníků atd.). (13.11.2008)

Nejsem rozhodně fanoušek westernů ale tenhle legendární kousek jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít:) Myslím že z mého pohledu je tohle jediný film kterému se opravdu nedá nic vytknout. Herci, hudba, vše naprosto dokonalé. Melodie muže s harmonikou mi v hlavě utkví na hodně dlouho dobu. Myslím že pět hvězdiček na hodnocení tohoto filmu ani nestačí. A i po takové době je tenhle film oprávněně legenda a myslím že ještě dlouho bude. (17.02.2009)

Takhle si představuji divoký Západ ve své nejdrsnější podobě. Jedná se naprosto o jedinečný film, jeden z mých nejoblíbenějších. Atmosféra, hudba a koncert hereckých postav je naprosto výjimečný. Už začátek filmu a drsné vyvraždění rodiny McBainů naznačuje, že se tehdy život s nikým nemazlil. Celý příběh se odehrává mezi čtyřmi postavami - krásné Jill snažící se přežít v mužském světě a chlapi ji obdivují nejen kvůli její kráse (Čejen), bandity Čejena, který má ale dobré srdce a působí spíše jako klaďas, vraha pistolníka Franka nezastavujícího se před ničím a nakonec Harmoniky, jehož osobnost je zahalena tajemstvím. Postavy se výborně doplňují. Jejich vzájemná setkání jsou téměř osudová. Asi nejsilněji působí okamžik, kdy se poprvé setká Čejen s Harmonikou, a ve světle mihotající se lucerny zaznívá tajemný zvuk harmoniky. Prostě dokonalá scéna. Celý děj je podbarven překrásnou hudbou Ennia Morriconeho, při které mrazí v zádech. Sledování filmu Tenkrát na Západě zkrátka patři k naprosto netradičním filmovým zážitkům, které si užíváte od začátku do konce. (08.03.2009)