Das schweigende Klassenzimmer
The Silent Revolution
Réžia:
Lars KraumeScenár:
Lars KraumeKamera:
Jens HarantHrajú:
Leonard Scheicher, Tom Gramenz, Lena Klenke, Jonas Dassler, Ronald Zehrfeld, Carina N. Wiese, Florian Lukas, Jördis Triebel, Daniel Krauss, Michael Gwisdek (viac)Obsahy(2)
Je rok 1956, pět let před postavením Berlínské zdi. Dva středoškolští studenti, Theo Lemke a Kurt Wächter, se vracejí z návštěvy západoberlínské zóny do Stalinstadtu (dnešní Eisenhüttenstadt). V Berlíně byli v kině a v týdeníku viděli záběry z povstání v Maďarsku. Dochází jim, že východoněmecká média u této události informují úplně jinak. Tajně poslouchají RIAS, rozhlasovou stanici vysílající ze západoněmeckého sektoru Berlína, a když se dozvědí o úmrtí známého fotbalisty Ference Puskáse a o tom, že v Evropském parlamentu drželi minutu ticha, navrhne Kurt ve třídě symbolickou minutu ticha za oběti povstání. Učitel dějepisu se nejprve domnívá, že se domluvili proti němu, ale Erik, jediný ze třídy, který byl proti, mu řekne, že šlo o protest. Učitel nahlásí incident řediteli. Celá třída se semkne, sejde se u Edgara, strýce jednoho z nich, a poslouchají RIAS. Theo navrhne, aby se všichni vymluvili, že chtěli uctít jenom památku Puskáse… (TV Nova)
(viac)Videá (1)
Recenzie (42)
Z dnešního pohledu téměř neuvěřitelný historicko-politický film o jednoduchém lidském gestu, které zatáhlo celou třídu studentů do politické mlýnice výslechů a hrozeb. Došlo to opravdu tak daleko, že byli dotlačeni k rozhodnutí, které jim změnilo životy. Výborný emotivní film a za mě jasné doporučení. ()
Na jedné straně agitka, na druhé příspěvek k systematickému přepisování dějin, jak se o to německá kultura a politika pokouší v tomto tisíciletí. Výsledkem by nakonec mělo být masmediální přesvědčení, že válku vyhráli Rusové, Američané a Němci, protože všechny tyto národy bojovali proti nacismu. Pozn. 1: V NDR jsem chodil do školy sice až v sedmdesátých letech (5 let), a vím, že se nějaká "třída", o to víc školní, nemůže sjednodit bez vedení seshora, a pokud ano, tak rozhodně ne v politických otázkách, ale pouze ve sportu (velebení Puskáse Ference je tedy na místě) a zábavě (popíjení při zpěvu a pohupování sem a tam). - Na Connyho Bauera jsme jezdili s "maďarama" do kostela v Lipsku a na Richarda Wagnera chodili taky ne se třídou. A tak se domnívám, že tato "skutečná událost" patří mezi ty události, které se někde opravdu staly, i když trochu/hodně jinak. Hodnocení události a událost sama jsou samozřejmě dvě věci. Tady je nepatřičné "cherchez la famme", ale "cherchez la utilité". Přestože film nabízí ucelenou zábavu, ve všech detailech klame. Pozn. 2: V jednom komentáří se tvrdí "A niektorí idioti budú aj tak ešte stále tvrdiť, že socializmus bol skvelý... (doprial by som takým ľuďom si to vyskúšať priamo v takomto totalitnom režime)." Socialismus skutečně nabídnul úžasnou šanci lidem z nižších tříd (jako je tu třeba pan ředitel), ale jsou to právě oni, kteří jej nejvíc zdiskreditovali a dokázali jeho praktickou nemožnost. Pozn. 3: V jiné rencenzi se proklamuje (je jich tu jen deset) : "Východní Němci měli smůlu, protože přešli od jedné totality ke druhé, které nebyla o nic lepší." Překlepy dělám taky, o to nejde, ale celé toto prohlášení je naprostá blbost. ()
Na príbehu jednej triedy maturantov sa rozohráva silná dráma plná emócií a zvratov a tento exkurz do čias, keď komunisti vládli neobmedzenou mocou a rozhodovali o osudoch mnohých ľudí je určený predovšetkým mladým ľuďom, ktorí nie sú zasiahnutí komunistickým režimom. Príbeh podľa skutočnej udalosti rozpráva o sile vôle, sile osobného názoru, ktorý bol v tých dobách potieraný. Dobové reálie sú uveriteľné, skladba filmu je postavená na mnohých motívoch, ktoré znásobujú emotívny zažitok. Silný film. ()
Východní Německo, 1956. Maturitní ročník drží během hodiny minutu ticha za padlé, kteří zemřeli během Maďarského povstání. Pouhé gesto v očích úřadů přeroste v kontrarevoluci a začíná kolotoč vyšetřování. Němci zase zabodovali. Je sice pravda, že film nepůsobí až tak naléhavě, protože studentům nehrozí drakonické tresty, kterým by se za nacismu nevyhnuli, ale tady jde spíš o to, jestli se třída dokáže semknout proti státní moci. A na téhle bázi film funguje výborně. Emotivní závěr, který připomene Vyšší princip mě pak dotlačil k téměř maximálnímu hodnocení. Respekt všem tehdejším studentům. 90% ()
Němci umějí točit filmy. Dokonce i filmy o vlastní minulosti. Maturitní třída studentů uspořádá na začátku vyučování dvě minuty ticha za oběti maďarského povstání. Jen jeden z nich je proti. Rozběhne se vyšetřování a studenti musejí projevit velkou sílu, aby nátlaku vyšetřovatelů nepodlehli. Někteří z nich to neustojí. Film je hezkou vizitkou poměrů v socialistických zemích v 50. letech minulého století. Na povrch vyplouvají stará tajemství a tváře odkrývají nejen studenti, ale i jejich rodiče. Film je podle skutečné události. ()
Reklama