Mission: Impossible - Fallout

Příběhově tam jsou hluchý místa, ale ta akce. Asi nejopulentnější festival honiček, bitek, přestřelek, výbuchů od...jakživa. A ty lokace. Fakt to působí strašně bombově a je radost to sledovat. Když akce pomine, tak mi byly dilemata Ethana Hunta srdečně jedno, ale ono se to tam zase začne hned řezat. Vanessa Kirby je sexy. (11.08.2018)

Hodnotit jen akci tak říkám na akční trůn dosedl nový král a sesadit ho je Mission: Impossible, hroši byl ten našitej děj v tom byl trošku nepořádek jak v dámský kabelce, no seru na to. Jasně že jsem na plátno čuměl jak tele na nový vrata a fenomenálně natočenou motohoničku v Paříži z palici budu mít až do mého pobytu v domově důchodců .Na kolik kamer to jelo ? A kamera co zabírala Toma na motorce musela ject snad dvěstě v městě. Až uvidí Usain Bolt bežet a skákat Toma Cruise po sřechách, pokorně mu odevzdá všechny zlatý z OH. Rob Hardy v nasnímaní akce získal zlatou, stříbrnou i bronzovou v kategorii mistr obrazu a on i Lorne Balfe se svou hudební kompozicí by si zamedailil. No a Tom Cruise ? Za to, co tady předvádí má u mě pivo, kdykoli bude chtít. (01.08.2018)

Po shlédnutí tohoto dílu Mission Impossible jsem si pročítal moje hodnocení předchozích dílů a zjistil jsem, že jsem vlastně dostal přesně to, co pokaždé. Neuvěřitelně kvalitní akční jízdu, ve které vládne Tom Cruise. Ten je pro mě v současné době také jediným hercem, který pro samotný akční film něco dělá. Věřte, že ve filmu je velice málo digitálu. Většina scén nejenom, že působí reálně, ony opravdu reálné jsou. Je znát, že Tom do sebe zase šel a tak když sledujete scénu seskoku z letadla z šesti kilometrů, tak na něm je znát opravdu těch více jak sto seskoků, které Tom opravdu absolvoval, aby se tato scéna mohla vůbec natočit. Je to prostě borec. Nikdo se mu v Hollywoodu dneska nevyrovná. Všichni se krejou za zeleným plátnem a jediné, co udělají navíc, je to, že dojdou po natáčení do fitka, aby ukázali svaly. Co se týče samotného filmu, tak jsem opět dostal to, co jsem chtěl. Zaručeně nejlepší akční scény letošního roku, Toma na tisíc možných způsobů a jeho partičku, ze které srší sympatie do všech směrů. Možná trošku škoda špionážního zmatku v příběhu, který jsem občas měl. Ale v případě Mission Impossible to je tak pokaždé. Celkově ale hodně slušné čtyři hvězdy a potvrzení, že pojem Mission Impossible v roce 2018 znamená víc, než by vůbec kdo před dvaceti lety mohl tušit. (02.08.2018)

Šestka má jeden jediný problém; přichází po dokonalé pětce. A tak se jí, bohužel, snaží trumfnout klasickým způsobem všech hollywoodských pokračování "všeho více, přepáleněji, se starými známými a jde o osud světa". Výsledkem je mnohem přímočarejší (no dobře, tupější) scénář, který tentokrát slouží pouze jako pojítko, proč nechat Toma dvě a půl hodiny skákat po londýnských střechách, jezdit dvoukilem v protisměru Paříží či viset stovky metrů nad kašmírskými horami. Ty tam je sympaticky špionážně konverzační přechcávací finále minulé části, tady se hraje o atomovky, přestřihávání barevných drátků a setiny vteřin. Tolik k výtkám. Jinak není o čem; mrtě adrenalinová neustále (ale jakože fakt neustále) gradovaná různorodá akce založená na přehlednosti, choreografii a kaskadérech. Tentokrát je to tedy "pouze" fenomenální velkorozpočtový poctivý akčňák a tuctový špionážní snímek. Minule se ta symbióza povedla. Tentokrát nikoli. I tak je z toho však zcela nepopiratelně žánrová kinoudálost roku, ne že ne. (31.07.2018)

Orgastické nadšení, lemované chvilkama hořkosti, kterou může a nemusí rozmělnit druhé, případně třetí shlédnutí. Sám Nolan by se styděl to pojmout takto dark-knightovsky, protože by byl obviněn ze sebekopírování. Hlavně teda Balfe jenom změnil pár tónů černorytířských soundtracků, aby dialogům dodal napětí a dějovému vyprávění kontinuálně pulzující dynamiku. Většina akčních mega-scén, které jsou téměř žánrovou údálostí, i drsné fyzické mlátičky, nicméně trendově nestavají na hudbě, ale na zvukové syrovosti, která jim dodává realičnost. Tyto moderní prvky ohlušující hudební naléhavosti a koule rvoucí realistické akce, tedy kombinace ze které všichni nadšeně učuráváme, se zde potkávají s postavama zbytečně překombinovanou zápletkou s opakovaným strháváním masek a změnami identit, kdy zvládáme chápat základní dějovou linku, ale v pointách jednotlivých zvratů se beznadějně ztrácíme. Teda aspoň já jsem se ztrácel. A nejspíš ne proto, že bych byl blbej, ale protože scénář a jeho snaha zdramatizovávat za každou cenu a všude, i tam kde to není potřeba. Za něj dávám čtyři, a umírněnější a elegantně krásnou Rogue Nation zvedám na pět. Mimochodem, nejvíce ze všech scén Falloutu se mi líbila ta sentimentální s francouzskou policajtkou. A vůbec, ženský tu má Cruise fakt krásné, hezčí než leckterý Bond. (02.08.2018)