Ženy od hlbokej rieky

Legendární Lenziho hnus 'Cannibal Ferox' patří mezi nejznámější a nejkontroverznější fláky tohoto kultovního režiséra. Co se týče násilí a brutality, jde o jeho vůbec nejsilnější snímek. Natočen nebyl z žádných uměleckých ani úchylných pohnutek, jde o čistě komerční záležitost, o které se ale k údivu všech tvůrců i zúčastněných mluví dodnes. Herci si chtěli ve vyhlášené kokainové oblasti, kde se film natáčel, hlavně zašňupat (to není vtip) a Lenzi tehdy potřeboval nutně prachy, proto přemluvil lidi kolem Luciana Martina k projektu, který čítal hned dva filmy (Eaten Alive + Cannibal Ferox). Tehdy v kinech zrovna letěl Deodatův megaúspěšný Cannibal Holocaust, tak proč se na vlně nesvézt? Zvlášť, když vlastně Lenzi kanibalský žánr přímo, ač nechtěně založil filmem 'The Man from the Deep River' z roku 1972. Hlavně u Feroxu je vidět, jak se Lenzi s ničím nepáral a s obrovským nadšením pro řemeslo si šel přímo za svým cílem. Jeho výsledná práce je mistrovské dílo - nehumánní hardcore trash, gore zvrácenost a staromilsky rasistický filmový odpad se skvělými improvizovanými praktickými efekty. Nemůžu si pomoct, ale takové nekompromisní filmy mě prostě baví. Snad jediné mínus vidím v absenci pořádné hororové atmosféry, která by vše vybrousila k dokonalosti, tak jako se to podařilo u již zmiňovaného 'Cannibal Holocaust'. (16.05.2020)

Ďalší úbohý taliansky pokus o kanibalský triler, v ktorom nefunguje takmer žiadna vec. Áno, džungla je pekná i krutá, priama i záhadná, dobrodružstvo a nebezpečenstvo číha zo všadiaľ - to je tak asi všetko. Opäť tie isté prvky ako v mnohých predchádzajúcich kanibalských filmoch - dokumentárne ukážky nemilosrdnej prírody (anakonda vs. malý cicavec), pitva jaštera zaživa, odrezávanie genitálii a jedenie ľudskej "raw" kuchyne. Spracovanie ala pornofilmy, herci detto, na logiku sa tu nikto ani nesnaží hrať (všetko viacmenej prebieha bez príčiny a veľmi zjednodušene) a divák si neužije ani tie nahotinky, pretože tvorcovia asi nemali oči, keď vyberali ženské predstaviteľky. Prestrihy na newyorské ulice a akýsi pokus o vyšetrovanie nudili a iba podčiarkovali celkovú scenáristickú fušerinu. (19.03.2021)

„Tak a teraz sa rozdelíme a prehľadáme túto džungľu, plnú kanibalov.“ Zaujímalo by ma, čo si o ŽENÁCH OD HLBOKEJ RIEKY myslia diváci, ktorí pod hnoj zakopali Deodatových (o rok starších) KANIBALOV, pretože v porovnaní s Umbertom Lenzim je Ruggero Deodato majstrovským režisérom, ktorého snímka mala pôsobivú výpravu, zaujímavý „viac zmyslený“ scenár, sympatické herecké obsadenie, napínavú réžiu a, ako inak, šokujúce krvavé scény „ako vystrihnuté z reality“. ŽENY OD HLBOKEJ RIEKY nič také nemajú: od braku ich delí tak málo, že to snáď už ani nestojí za zmienku. Scenár vykráda KANIBALOV bez najmenších výčitiek svedomia (skupinka mestských drzých detí sa stáva vlastnou vinou obeťou kanibalov uprostred Amazonky), réžia je mrazivo nudná (nohy jej definitívne podkopávajú nezmyslené scény z mesta a debilné jednanie postáv), herečky sú neatraktívne (takže ak aj občas niečo ukážu, nestojí to ani za zmienku) a dokonca ani to gore tu poriadne nie je (a ak je, je smiešne amatérske, s „ozajstnými“, dodnes nechutnými KANIBALMI, sa táto fraška nedá porovnávať). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/hixploitation/245-zeny-od-hlbokej-rieky-40- (03.11.2006)

Po úvodnej scéne z New Yorku sa dej náhle a bez súvislosti presunie priamo do amazonského pralesa, aby sa tam s podobnou "logikou" občas vrátil. Diskotéková hudba 80. rokov odsúva napätie do stratena a dáva filmu pôvab uvoľnenej drámy pre otrlých. Správanie i zjav hrdinov je dokonale mimo (únik od ľudožrútov sa rieši ubytovaním uprostred ich dediny, muži sú neustále hladko vyholení po týždňoch strávených v džungli, domorodci sa správajú ako poloospatí slepci neustále popíjajúci silný vývar z makovíc), prales vyzerá divoko asi ako Malé Karpaty. Rozcupovaná korytnačka a opica naživo ako klasický preddavok + zopár hlbokých myšlienok typu: "násilie plodí násilie" ako závdavok. Roztodivný mix, kde logika, herecké výkony, strih atď. síce dostali dovolenku, no napriek všetkým možným negatívam sa dá usledovať, nenudí a niektorým scénam sa nedá uprieť pôsobivo hnusné predvedenie. Dá sa viac čakať od talianskeho kanibalského filmu ? (28.05.2006)

Není to zas tak špatné. Nemá to sice originální vypravěčskou formu CANNIBAL HOLOCAUSTU, celé je to mnohem amatérštější, kopíruje to "myšlenku" CH o civilizačních barbarech a nabízí to stejné chuťovky (vykuchanou želvu, kastraci - oboje slabší), ale Lenzi přihazuje kriminální podzápletku a pojídání červů, vypíchnuté oko, kozy (myslím prsa, ne zvířata) prošpikované háky a useknutý vršek lebky s následnou konzumací obsahu. A piraně! (i když i ty jsou dost trapné) Vypravěčská linie s New Yorkem asi měla děj oživit, ale je zcela zbytečná. Herecké výkony jsou prostě strašné a když začaly dívky ve svém vězení zpívat "Tam kde proud červený řeky syčí, tam kde ční červený kamení...", což zřejmě měla být maximálně dojemná scéna, málem jsem si smíchy nachcal do kalhot. Mimochodem co se týče českého distribučního názvu ŽENY OD HLUBOKÉ ŘEKY, který nijak nekoresponduje ani s originálním názvem, ani s obsahem filmu, tak ten je odvozen od australského distribučního názvu Woman From Deep River, kterým se australský distributor snažil přiživit na předchozím Lenziho kanibalském snímku MAN FROM DEEP RIVER (1972), který vlastně celý kanibalský žánr odstartoval. (01.02.2007)