Ivana a Václav (E06)

Prišli aj dramatické udalosti, ktoré nikto nečakal, to je daň za hektický život. Druhá, pokojnejšia polovica filmu začína Honzovým skvelým neobratným akoby požiadaním o ruku popri vylievaní cesta na koláč z misky. Záhadou celej tejto série mi zostáva, ako sa dá 20 rokov žiť z neprosperujúcej predajne nábytku, do ktorej nikto nechodí. Na konci prichádza v plnej paráde slávnostná premiéra filmu Strnadovi. Lepší záver ani nemohol byť, takže ja s percentami určite nebudem trocháriť. –––– Po těch letech, co jsou spolu, třicet let, si myslím, že úplně zlatí. Jezděj na výlety, hubičkujou se, objímají se, jsou v pohodě. Občas nějakej průser, ale to je vždycky nějakej, viď? Je to tak naopak, že blbnou oni, když to tak vezmem. –––– No tak pani Spáčilová nám dala 70 %. Jenom 70 %! My jsme si vždycky říkali, jestli dostanem aspoň 45. ... A teď jsem si říkala, jestli těch 70 % je za kameru, za zvuk, nebo jako za hereckej výkon. Protože oni lidi si myslej, že je to hereckej výkon, ale to není hereckej výkon. –––– Tisíckrát si promítni tu misku, jak jsi míchal, a už to nikdy nedělej. Nikdy už to nedělej! (24.01.2018)

Všechny tři části Strnadovejch jsou (ještě s nějakou minimální omáčkou navíc) řešený v samostatnym filmu, tak se tady nechci opakovat - díl po 35 letech je vlastně jen poslední třetinou filmu. Ivaně a Václavovi obrovsky fandim, stejně jako asi většina lidí, ani jim se ale problémy nevyhnuly - otázkou je, jak velkej podíl na tom má ta jejich workoholičnost. Osobně jsem se Martinově revoltě (v dílu po 20 letech) ani moc nedivil, když vyrůstal v rodině, kde rodiče na nic a na nikoho neměli nikdy moc čas a kde se všechno obětovalo práci (a když práce náhodou nebyla, tak se nějaká vymyslela), o to víc mě ale potěšilo letošní pokračování, ze kterýho je vidět, že dneska už je z Martina skvělej, pohodovej a pozitivně naladěnej kluk (jakej rozdíl oproti pesimistickýmu a škarohlídskýmu otci, co?), schopnej dokonce založení vlastní rodiny. Super, to pro mě byl obrovsky pozitivní moment. Naopak mrazení jsem měl z Václavovy a Ivaniny manželský krize vyústivší v odložení svatby jejich dcery (dyť už kurva měli i oznámení! A všechno kvůli jejím rodičům... To musela bejt docela pecka, teda) a taky v rozpad vztahu jejich nejstaršího syna - tolik k názoru, že když se rodiče rozvedou už s dospělejma dětma, tak to tolik nevadí. Tady to naštěstí rozvodem neskončilo, ale například z toho Václavova pro mě nesmyslně konfliktního a zbytečně ješitnýho předsvatebníího ultimáta "Já jsem řek, že na tu jejich svatbu nepudu, pokud neuvidim jejich rodiče. A teď si představte, že oni za mnou nepřišli. Tak já jsem si řek, že prostě ne", z toho mi fakt šel mráz po zádech. Stejně jako z poznámky směrem k Martinovi, když začínal s cykloservisem, typu "No on je spokojenej, řiká, že se má dobře, no. Ale kdyby si to uměl spočítat, tak by zjistil, že se dobře nemá" (trochu parafrázuju). Každopádně naopak k Václavově cti budiž počítáno to, že žít s dalším workoholikem, ještě k tomu s psychickou poruchou, to neni žádná legrace, a Václav to ustál - ustálo to i to manželství, kde se oba nakonec pořád maj evidentně rádi. A to je obdivuhodný, a i v rámci ME jde vlastně o podle mě ojedinělej případ, kdy to partnersky dopadlo vlastně dobře - o jedinou pozitivní vlaštovku, která se sice proletěla pár uragánama, omlátilo jí to o několik zdí a protáhlo pár kalužema, nakonec ale letí dál a je naděje, že v pořádku jednou i doletí. A naposled - Ivaně i Václavovi respekt za to, že jsou schopný s takhle intimní zpovědí jít ven. Protože soudit a hodnotit je je tak snadný... A tim, že dokument pustěj do světa, tu možnost bejt odsouzený dávaj každýmu; i to je pro mě obdivuhodný gesto. Stejně jako oni jsem ale i já přesvědčenej, že jejich příběh má sílu lidem ve vztazích pomáhat. (14.02.2018)

Můžete mít peněz kolik chcete, ale když se děti nepovedou, budete stejně nešťastný. I když Strnad fňuká kudy chodí, jak si u něj nikdo nekoupí ani židli, nějak jsem mu to nežral. Stejně jako ty brekánky, který občas nahodil. Když nemá prachy,může prodat barák na Vinohradech a má vystaráno, ne? Jeho ženu vycucla rodina jak panicovo péro, takže z ní už zbyla jen prázdná schránka. Ale dokument skvělej. (01.02.2018)

Těm dvěma jsem držela palce od začátku - jak rýsovali mezi plenami a byli nekonečně šťastní. Po letech je to teda ale pekelně semlelo. Nepochopila jsem dvě věci: 1. jak můžou mít dva tak šikovní a pracovití lidé 5 tak průměrných a zatím problémových dětí 2. jak se dá 25 let žít z prodeje židlí, kam nechodí žádní zákazníci. Ale jinak oceňuji otevřenost obou manželů a ochotu mluvit o svých problémech. I když na místě paní Třeštíkové bych ty slzavé scény s Václevem vynechala. (25.01.2018)

Ja tomu nerozumiem, z čoho vlastne žili, skadiaľ brali na svoj pomerne náročný život (veľa detí, rodinný dom...)? Táto otázka napadne aj režisérske a spýta sa na to, ale hoci sa odpovede dočká, ja som jej moc neporozumel. Bohužiaľ je dosť smutné, ako nakoniec Strnadovi dopadli – aj na najsympatickejší pár Manželských etud dopadla temnota a depresia. Jasné, na konci to vyzerá nádejne, ale, na druhej strane, s takou duševnou poruchou to už asi do konca života nebude med lízať. (26.01.2018)