Prekliate dedičstvo

Konečne po dlhšej dobe psychohoror ako sa patrí, to platí hlavne na prvú polovicu filmu. Hneď od začiatku tu máme budovanie atmosféry, ktoré ma prikovalo na stoličku - podivné, čudesné, opájajúce všetky zmysly. Páčilo sa mi, ako tu bolo všetko len v náznakoch, akoby stále nad postavami visela akási tajomná kliatba, niečo zlé, čomu sa nedá v žiadnom prípade vyhnúť, nech by postavičky robili čo by chceli. Tento pocit zaúčinkoval na jednotku. Veľká škoda, že záver ponúkol také klišoidné, neoriginálne rozuzlenie. Keby to ostalo len v tej tajomnej rovine, kde by vlastne divák až do konca netušil čo sa presne deje, pričom by väčšina vysvetlení fungovala iba na jeho fantázii, skrátka urobil by sa z toho riadny "mindfuck", tak to by bola iná pecka. Ale i tak, obrovská spokojnosť. Silný nadpriemer. 85/100 (01.09.2018)

Filmový horror po zatlučení posledního hřebíčku (v podobě Mamánkova kašpárka) do jeho dlouhá léta připravené rakve, se tady zoufale snaží odkopat její víko. Sledovat tuto sympatickou, avšak polítováníhodně marnou snahu, je sice zajímavé, ale zároveň taky dost smutné. (09.11.2018)

Chápu, že úvodní hodina bez hektičtějších momentů, sázející spíše na rodinné drama než na napínavý horror, má lépe vtáhnout do děje a hlavně seznámit diváka s postavami, mě ale expozičně uspávala. Po scéně se sklenicí se nicméně šlápne na ten správný atmosférický pedál a finále je vyloženě psychedelické. Konec světa nepřijde se srážkou s asteroidem, výbuchem supervulkánu ani po erupcích na Slunci, ale přesně po tomhle. Fakt strašidelný, pokud věříte. (21.07.2018)

První půlka tak dobrá... a vyústění dost matoucí. Vůbec jsem nevěděl co si mám o Hereditary myslet a přiznám se, že jsem si musel najít dva vysvětlující články. Po jejich přečtení a následném několikadenním přemílání musím jsem si uvědomil, že dlouho ve mě žádný film nezanechal takový silný zážitek. Není to jednoduchá podívaná, ale rozhodně je ojedinělá. (02.09.2018)

V kontexte celku artové pikle s dejovými elipsami upozorňujú skôr na deravý scenár. Film v jednej chvíli zámerne dopovie niečo, o čom divák doteraz len tušil, aby v závere vykecal úplne všetko. Kŕčovito a doslovne. Hereditary totiž ako rozmarný strýko sľubuje všetko a nesplní nič. Vycibrenosť obrazu je len chladná snaha zakryť neujasnenú tému, herecká precíznosť a vážnosť, do ktorej sa film halí, zakrýva banalitu zla, ktoré ukazuje. Nadprirodzeno je vedľa dokonalých setov päsťou na oko, všeobjímajúca konšpirácie nafúknutá bublina. Možno, že takto presne to tvorcovia zamýšľali. Možno, že majú tisíc teórií o tom, ako to všetko odráža súčasnú spoločnosť. Skôr si ale mali vyjasniť, o čom presne chcú rozprávať. Či o traume, smrti, spoločnosti. Alebo o náhode a osude. (19.11.2019)