Odrazu sme rodina

Tak tohle se povedlo. Nenápadná komedie s né příliš velkou kampaňí je nakonec hit jara a Mark Wahlberg si připisuje další body. Manželé se rozhodnou adoptovat dítě, ale ve výsledku si adoptují tři rebely, kde 15 letá Isabela Moner, představuje typického drzého nezvladatelného teenejždra. Smích doslova střídá pláč a kouká se na to moc hezky. 80% (05.03.2019)

Adopce dětí coby noční můra. Jen klid, ještě než naběhnou závěrečné titulky, divák neomylně odhadne, že se nic tak hrozného nestane a že konec bude absolutně úlevný. O to hůře, že bylo zaděláno na novátorský film v oblasti rodinných filmů. I za cenu uřvanosti a jisté afektovanosti, která dvouhodinové rodinné klání provází, se mohlo více a lépe zapracovat na vyústění. Mark Wahlberg, herec hlavní role a současně i producent, se zase jednou sešel nad pracovním stolem s režisérem Seanem Andersem, se kterým si myslí, že společně točí kvalitní oddechové filmy. Částečně to je pravda, v jejich filmech nikdo neumírá, dějí se v nich legrační věci a dost často se utrousí i nějaký ten nekorektní humor/vtípek. Jen v případě tohoto jejich snímku jsem měl pocit, že je vše posazeno ambiciózněji a film si bude troufat bourat zažité mantinely filmů pro celou rodinu. A nebude k tomu potřebovat tunu vulgarit a oplzlý humor. Dobrou zprávou je, že snímek nevládne tímto typem humoru, tedy genitálie, alespoň ty mužské, tak úplně vynechány nejsou, nicméně v tomto ohledu je to zdárně ukočírováno. Zásadní nepříjemností je dvouhodinová stopáž, která brání ve svižnosti rodinných trampot, a úplně nejhorší je banální závěr, predikovatelný daleko dopředu. Z tohoto hlediska film nebudu chtít vidět opakovaně. Ovšem spousta sekvencí má v rámci rodinné zábavy neotřelý až atypický ráz. A dost tomu pomáhá perfektní herecká pětice. Na jedné straně herecky sympatičtí Mark Wahlberg a Rose Byrne coby pěstouni, u Rose Byrne mám vždy nutkání vidět ji v postelové scéně, protilehlou stranu reprezentují tři prima dítka z děcáku, které vede talentovaná Isabela Merced, zde predstavující mírně rebelující patnáctku. Střed kultur, americký pár vs. jihoamerická omladina, zde kontrast má, humorem to přímo nepřetéká, je to vyváženo dojemnými scénami, dojem mně tedy kazí hlavně trapná zjednodušenost, s jakou přišel scénář v některých fázích, hlavně v té závěrečné. Film staví na reálném základu, který dodal ze svého života sám režisér Anders. Kdyby jen býval tušil, že stačilo tradiční klišé místa odbourat a dopilovat originalitou, a rázem by z toho byl hodně vybočující snímek. Poměrně sympatická záležitost. 7/10 (30.08.2020)

Necakany zazitok. Necakany, lebo o filme som sa dozvedel asi 10 min pred jeho spustenim. Film pobavil, prinutil sa aj trochu zamysliet, vdaka comu si niekto uvedomi ake ma stastie. Novovzniknutej rodinke sa neda nefandit. Podporna skupiny nemala chybu, strasne ma bavili useky s tymi ludmi. Wahlberg mi tam pasoval, s Byrne zahrali pekny parik. Deti boli fakt ako z filmu. Jeden teengeger, druhy citlivy truhlik, treti uplny exot. Takymto filmom sa tazko nieco vytkne, takze za mna jednoznacne hodnotenie. (06.05.2019)

Taky se vám občas stalo, že jste se natolik vžili do děje, až jste nerozeznali realitu? Nu, tak já jsem se při filmu vžil do děje tak moc, až jsem dostal pocit, že jsem si adoptoval ze sociálky tři cikánčata. Jednu uječenou malou pizdu Eržiku, životem nezpůsobilého Jožka a snědou prcinu která by mi maximálně dala tak 7 let natvrdo [nikoliv vejce], za obtěžování mladistvých, a určitě i za ten incest [ale je nevlastní, tak se to taky musí počítat? To jsou otázky, které mi nedají v noci spát]. Od doby, kdy na Marka spadlo cca. 146 kádinek černošského spermatu v mrazáku, sorry, ale tahle vzpomínka se z hlavy jen tak nevykouří, a proto myšlenka že by tahle osoba měla být pěstounem cizích dětí mi hlava moc nebere. A proto mi jeho role přišla až neuvěřitelně umělá až nepřirozená. Pořád opakující situace, že děti jsou jednou v pohodě, a jindy zas úplně na zabití, mě hodně iritovala až několikrát při běhu filmu. Za Boha, já nechci mít děti! Interesting, tohle je účinnější než kondom. (09.02.2020)

Uf, tak tohle bylo mocné zklamání. Sice jsem si už zvykl, že Mark Wahlberg hraje v poslední době v dosti chabých filmech, ale něco takového jsem fakt nečekal. Pod tak silnou palbou různých klišé jsem se snad ještě neoctl, ukrýt se navíc nebylo kam, protože naprosto všechno následně zaplavila přímo tsunami patosu. Komedie to byla chabá, emocionální ždímačka se ale tvůrcům opravdu povedla, proto jsem je také náležitě ocenil. (09.05.2019)