Vitajte v Marwene

Robert Zemeckis ve skvělé formě. Nenapadá mě jiný režisér, který by dokázal napůl hraně a napůl animovaně odvyprávět takový příběh, mezi těmi formami nejprve mazaně přepínat a postupně je i nechat, ať se prolínají a navzájem jedna druhou ovlivňují... A aby to pořád byla zábava a přitom zároveň něco víc. Velmi často má Vítejte v Marwenu atmosféru těch Zemeckisových filmů, pro které jsem si ho zamiloval, od Návratu do budoucnosti (ostatně i v Marwenu je stroj času a ano, umí létat) přes Falešnou hru s králíkem Rogerem po Forresta Gumpa. Hudbu v tom případě samozřejmě nemohl složit nikdo jiný než Alan Silvestri a také při jejím burácení si člověk s úsměvem vzpomene, jaké to bývalo dřív. Že má film tak nízké hodnocení, mě překvapuje. Vždyť přece i kdyby vás nechaly režijní hrátky chladnými, pořád je tu stoprocentně fantastický Steve Carell, ne? (09.06.2021)

Chápu, proč to tak šíleně propadlo (průsečík řešených témat nemá prakticky žádnou cílovku), ale vlastně mě to v kontextu režisérova MO docela mrzí, protože tomu nelze upřít upřímné autobiografické prvky a tím pádem vlastně přiznání vlastní zranitelnosti u kdysi jedné z nejmocnějších osob v Hollywoodu. Jakkoli se jedná o příběh dle skutečné události. Zemeckis, stejně jako Hogancamp, také není kdovíjak schopný odlišit realitu od fikce. Jeho digitální hřbitovy prázdných tváří, se kterými se snažil vytvořit hřejivou vánoční atmosféru jsou vlastně stejně bizarním projektem jako Markův Marwencol. (30.06.2021)

Není to špatný film. Jen je strašně natahovaný a nudný. To je jeho největší negativum. Marwen prostě nekypí životem, protože jde o vymyšlenost nemocného člověka, který bojuje sám se sebou. To je středobod filmu a vše ostatní je tam jako ta omáčka. Jenže mě hlavní hrdina byl ukradený. Nedokázal jsem se do něj vcítit, fandit mu, pochopit ho. A to je hlavní důvod, proč tento film hodnotím tak jak hodnotím. Jediný malý palec nahoru dávám za cestu do budoucnosti, která mi připomněla nejlepší scifi, které Zemeckis kdy natočil: Návrat do budoucnosti. 55% (15.06.2019)

Režijně se Zemeckis opět blýskl svou hravou, vytříbenou řemeslnou jistotou (tradičně podpořenou výborným Silvestriho soundtrackem), ovšem příběhově i emočně tak trochu mlátil prázdnou slámu. Brakové fantazírování v loutkovém Marwenu totiž nezaujalo o mnoho víc, než nelehké, bohužel značně předpovídatelné vyrovná(vá)ní se s úzkostí (a závislostí na lécích - velké twistové odhalení, které ovšem divák prokoukne dávno dopředu) brutálním přepadením traumatizovaného umělce, jehož neutěšený stav a únik od reality odráželo. Ani Carellův soustředěný výkon srdce neotevřel. (15.04.2019)

Výprava, kombinace reálných scén se scénami panenkovskými to je promakané a dále je samozřejmě smutné, že je film natočen podle skutečné události, ale celkově se mi to místy táhlo. Možná hodnocení v budoucnu vyšroubuji výš, prozatím lepší tři. Každopádně je to počin zajímavý, zemeckisovsky citlivý. (06.02.2020)