Tlačit rukama

„Člověk by neměl na nic poutat tvé srdce..." V té konfrontaci čínské a americké kultury, kterou tento snímek nabízí, mě asi nejvíce zaujalo sledovat ono (oboustranně) silné rodinné pouto mezi otcem a synem. Krásně byly na tomto totiž demonstrovány odlišné hodnoty a odlišné pojetí výchovy v obou světech. Některé pasáže mi tedy asi tolik nesedly (viz zejména bojová scéna z restaurace, kde "dědek myl nádobí, která mi přišla poněkud přehnaně vyhrocená), ale celkově to na první seznámení s tchajwanskou tvorbou vůbec nedopadlo špatně. (11.05.2024)

Vyrůstal jsem ve víře, že by se měl, člověk postarat o své rodiče ... tak jak se oni, starali o něj. Film primárne nie je o strete dvoch kultúr, ide tu hlavne o generačné spolunažívanie, ktoré si vyžaduje veľkú dávku trpezlivosti, ohľaduplnosti  a pochopenia z oboch strán. A tiež o starnutí ako takom, nebyť nikomu na obtiaž. (30.04.2024)

Malé velké rodinné drama si bere na mušku soužití více generací. Jde tady i o střet americké kultury s čínskou, která je zvyklá na společný život dospělých dětí se starými rodiči v jedné domácnosti. Oba manželé i  dědeček dělají  co mohou, ale je pro ně obtížné, si vzájemně porozumět  Každý z těch tří měl v něčem pravdu, a neměla jsem problém, nalézt pochopení  a sympatie pro každého z nich. S tím, jak nakonec svoji situaci vyřešili, jsem byla spokojena, akorát ta akce dědeček versus bojová přesila v restauraci mi přišla poněkud přehnaná Jako by se režisér obával, že rodinné drama samotné nebude divákům stačit. (23.04.2024)

The Karate Kid 4: Mr. Miyagi versus daughter-in-law aneb Tchán do domu, hůl do ruky! :D ___ Samozřejmě žertuju, jednou z možných cest, která nás může vyvést z marasmu rozbitých mezilidských vztahů, zapříčiněných vyhroceným individualismem, je právě vícegenerační bydlení, zřejmě se máme od těch (jiho)východních národů co učit, abychom si osvojili, jak spolu žít aneb Proč to v Číně šlo a v USA ne? Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 % (26.04.2024)

„Abychom mohli studovat vnitřní síly, usilujeme o ušlechtilejší stav bytí.“  Z tchaj-wanské kinematografie jsem dosud skoro nic neviděl a jako úplný neznalec jakýchsi tai chi cviků jsem se v prvních minutách málem začal domnívat, že mě čeká něco jako předchůdce Hranice ovládání. :o) Úvodní scény beze slov mě ovšem okamžitě vtáhly, navíc poutavým způsobem představily hlavní postavu mistra Chu, velice příjemného svérázného „dědka“ z daleké exotické ciziny, kterého jsem si brzy celkem oblíbil. Neznám ani tvorbu Ange Leeho a ač už tady v debutu je vidět, že jeho šlépěje budou často kráčet směrem do Spojených států a to jak tematicky, tak k závěru (ve scéně z vězenské cely) už i stylem, kde na můj vkus zbytečně začne brnkat na strunu patosu, jedná se o velmi příjemnou záležitost na téma střetu kultur, odhlečenou v správné míře jemným humorem. Téma dnes už možná ve filmové tvorbě dosti zprofanované, přesto mi tenhle kousek pozitivně celkem padl do noty. Scéna konfliktu s restauračním personálem v umyvárce byla obzvlášť zajímavá, nakolik se pro našince může jevit jakoby z žánru sci-fi/fantasy. [80%] (31.03.2023)