Nocturama

O filmu je lepší předem si nic nezjišťovat, jelikož pak Vás první polovina zcela "semele". Všechno zde funguje na 100%, od atmosféry, přes napětí, konče u pocitu nejistoty, kam parta výrostků míří a co má v plánu. Bohužel, tato skvěle nastavená laťka poněkud zakolísá u poloviny druhé, která s odehrává v obchodním domě. Zde se začne často vyskytovat jev hluchých míst a scén, což kazí jinak dobrý výsledný dojem. Tomu všemu je ale naštěstí konec u finále, které se nese v podobném syrovém a šokujícím duchu jako první polovina. Nocturama na svém důrazném vyznění přidává i faktem, že něco podobného se v Paříží vážně odehrálo. Šokující a vtahující filmařina, kterou vřele doporučuji. (12.02.2017)

Paříž jako diagram, v němž se potuluje několik mladých lidí, kteří tento diagram oživují. Zajímavé a vzrušující. Po čase však začíná být zřejmé, že jsou to buď atentátníci či teroristé. Když se to prokáže, pak se zajímavost a vzrušivost ztrácí v explozích (podle scénáře byl Semtex ze Semtína vynalezen někde v Jugoslávii - i tohle nám tedy chtějí upřít. Složení najdete na netu). Následné dějství v obchodním domě je rovněž zajímvé a vzrušující, ale opět jen do té doby, dokud nezačne likvidace gangu (pro vládnoucí systém nejlepší řešení - viz následné problémy s fyzickou likvidací členů RAF). Dva postřehy: Tuhle partu považuji za vzorek mladé francouzské společnosti (rasově, sociálně i ideologicky). Je divné i smutné, jak málo si mladí lidé uvědomují svůj životní potenciál. - A také jak říkají velcí pesimisté: "Každá smrt je sebevraždou" (Schopenhauer), "Za pravdu může umřít jen blb" (Nietzsche). (19.11.2019)

Čím méně se vysvětluje proč, tím lépe to funguje. První čtvrthodina, která opisuje nesrozumitelné trajektorie, je mistrovská. Mezihra s pokusy filozofovat slabší. Druhá půlka v obchodním domě nevyrovnaná, ale jako čistý eskapismus bez racionálních vysvětlení, proč ne. Bonello natočil Slona v Úsvitu mrtvých, bohužel mu do toho vlezla zlá realita a Paříž skutečně vzplála. Nocturama toho moc neřekne, ale dovede zapůsobit. Je to taková hermeticky uzavřená nádoba, v níž je každá revolta marná, každý plán nedomyšlený a každý exit vede zpátky do té samé místnosti. V tom je její síla i slabost. Nablýskaná noční můra o světě, který má nadbytek i nedostatek zároveň. Natočit to rok po London Riots, je z Bertranda generační vizionář. Takhle jenom stylový poeta, který přišel pozdě. (21.11.2016)

Nepříjemně znepokojivý snímek, který má takovou zajímavou stylizaci, že si chvíli říkáte, jestli to třeba vlastně celé není improvizace. Ale ono se to ve správnou chvíli zlomí a je to docela působivé. Je to film o dnešní době. Bohužel jsem měl pocit, že to neříká nic nového, ale jen ukazuje, co tu můžeme mít. A možná trochu i proč. (27.02.2017)

Choreografia pohybov mestom, jeho podzemím i administratívnymi budovami má zrejme nejaký plán. Áno je to Paríž. Áno je to skupina mladých ľudí. Majú plán. Cieľavedome idú za jeho uskutočnením. Neštítia sa ničoho. Z bodu A do bodu B. Z nevyhnutnosti do nevyhnutnosti. Bez východiska. A rovnako ako v otvorenom priestore mesta alebo metra, alebo akcie samotnej, neustále sa zdá, že sa všetci aktéri točia v kruhu. Nenachádzajú východ, nenachádzajú riešenie. A možno ani zmysel. Ako hovorí jedna dievčina z ulice: "bolo to nevyhnutné." Nuž možno bolo, len cieľ a zmysel nevyhnutnosti unikajú. A vôbec nechýba, že neboli vo filme predstavené. Pretože aj keď boli, neboli. Vynikajúci balet konzumom sveta, z ktorého sú aktéri znechutení, bojujú proti nemu, aby ním boli pohltení a nakoniec zničení. (17.07.2020)