Nocturama

Nocturama mi od samého začátku nedovolila se ani nadechnout. Vizuál, hudební podmaz i záběry, o kterých netušíte, co znamenají byly opravdu uhrančivé. Parta mladých Francouzů působí opravdu velmi lidsky a v podstatě jejich záměry chápete. Škoda, že ten napínavý rozjezd tak nějak vyšuměl. Projekci jako takovou jsem si užila moc. Bavilo mě, jak lehkomyslně si mladí užívají luxusu v obchodním domě, zatímco venku panuje chaos. Bezprostředně po projekci jsem ale věděla, že musím dát tři, protože to zkrátka nevybublalo tolik, jak bych asi očekávala. Postupem času jsem ale na Nocturamu vzpomínala pořád častěji. Je lepší nečekat od tohoto artového snímku myšlenky, hloubání, pointu nebo filozofii. Zkrátka se nechte uhranout záběry na výrazy a pocity zdejších postav. Je možné, že názor na tento snímek se vám několikrát změní jako mě, protože vzpomínky na pocity při projekci byly silnější než otázky: Proč pořádně nevysvětlili, proč to udělali? Nic nečekejte a dostanete víc. (Weird Europe 2017) (01.05.2017)

Na úvod je třeba říct, že v Cannes jsou pěkný moče a nyní můžeme k filmu. Dlouhé kamerové jízdy, mlčenlivé postavy, nevyřčené motivace a jen nárazově definované postavy napovídají, že Bonello pracuje se záměrnou odtažitostí, aby vytvořil neuchopitelnou a obecněji aplikovatelnou, bezútěšnou společenskou reflexi. A v určitých aspektech mu to vychází, protože ono odhadování motivací, nemilosrdné chování postav, hermetická klaustrofobie figurínového obchodního centra i problematický policejní zákrok v závěru nepříjemně provokuje a vzbuzuje otázky. Problém však není primárně v tom, že na ně není ochotný odpovídat, a to ani mimo rámec filmu, ale to, že nepochopil, že natáčí čistý thriller a ten, chtě nechtě, má svá pravidla, aby dokázal mít patřičný náraz. Zatímco v mnoha úsecích Nocturama může připomínat Van Santova Elephanta (který je však ve své kategorii "film prostor" někde jinde), tak spíše dojíždí na to samé, co loňská jednozáběrová manýra Victoria, a tedy to, že není schopný nebo ochotný využívat formálních zkratek. Victoria měla ten problém, že prostě musela být jednozáběrová, takže se s tím nedalo moc co dělat, Nocturama se takto rozhodla dobrovolně a proto jakkoli film má veškeré thrillerové propozice (film se odehrává během několika hodin, postavy jsou vytrženy ze svého světa, jednají extrémně a zejména lidsky chybují a nechovají se racionálně, což je vzhledem k situaci ale pochopitelné), odmítá tento žánr přijmout, asi, aby se ve svých očích nedevalvoval. Tím se z něj však často stává nabubřelá nuda s iritujícími protagonisty, kde se není koho a čeho zachytit. (01.08.2017)

Naprosto fascinující začátek s turbo střihem byl postupně zapomenut ve stále se opakujících schématech. Skoro to vypadá, jsko kdyby první půlhodinu točil někdo jiný, někdo neskonale invenční a schopný vybudovat téměř zázrakem fsntastickou atmosféru. Ta se s přibývajícími minutami postupně vytratí. Velikànská škoda začít točit film, když mám materiál s potenciàlem jen na jeho čtvrtinu. Ovšem dlužno dodat, že půlhodinu naprosto úžasnou, snad ještě nikdy jsem u filmu nebyla tak napjatá. (21.09.2019)

Úctyhodný pokus vykresliť labyrint duševného vesmíru protagonistov, ktorí zosnovali teroristický útok na francúzsku metropolu. Je to samozrejme z určitého hľadiska groteskné, všetká tá zoskupenosť v obchodnom dome, ktorá je pre nich najnebezpečnejšia (po čine) a pritom ich teroristický útok bol tak prefíkaný a prepracovaný, že by sa zato nemuseli "hanbiť" ani tajné služby pri vyvolávaní prevratu v krajinách tretieho sveta. Nocturama je ale štýlová jazda, ktorá chvíľkami preskupuje surový realizmus s improvizačnou podivnosťou. Tvorcovia ma akoby vyviedli z omylu, že najstresujúcejšia a najdlhšie trvajúca pasáž je pri útoku prípravná, ale práve noc po jej uskutočnení. Výborné vizuálne kulisy a pravidelný slučkový rytmus sa vám vpije do mysle s neopakovateľnou gráciou a hĺbkou prežitku. (06.01.2019)

Paříž jako diagram, v němž se potuluje několik mladých lidí, kteří tento diagram oživují. Zajímavé a vzrušující. Po čase však začíná být zřejmé, že jsou to buď atentátníci či teroristé. Když se to prokáže, pak se zajímavost a vzrušivost ztrácí v explozích (podle scénáře byl Semtex ze Semtína vynalezen někde v Jugoslávii - i tohle nám tedy chtějí upřít. Složení najdete na netu). Následné dějství v obchodním domě je rovněž zajímvé a vzrušující, ale opět jen do té doby, dokud nezačne likvidace gangu (pro vládnoucí systém nejlepší řešení - viz následné problémy s fyzickou likvidací členů RAF). Dva postřehy: Tuhle partu považuji za vzorek mladé francouzské společnosti (rasově, sociálně i ideologicky). Je divné i smutné, jak málo si mladí lidé uvědomují svůj životní potenciál. - A také jak říkají velcí pesimisté: "Každá smrt je sebevraždou" (Schopenhauer), "Za pravdu může umřít jen blb" (Nietzsche). (19.11.2019)