Smrť na Níle

Death on the Nile měla vždycky v sobě kousek čehosi luxusního, fantastického, úžasného. V češtině jsme dokonce na překlad původního románu z roku 1937 čekali až do roku 1985, ale už předtím látku proslavila adaptace s Ustinovem. Později tu byl seriál se Suchetem. A letos si můžeme odškrtnout vynikající novou verzi s Branaghem, na kterou se čekalo celou pandemii. Pro lepší zážitek bylo samozřejmě ideální připomenout si novou Murder on the Orient Express (2017). Kéž by vzniklo ještě několik takto báječných celovečeráků, protože Branaghův vztah ke světu Agathy Christie je nejen chytrý, ale i uctivý a zároveň odvážný. Nabízí eye candy záběry celé té plavby po Nilu, režijní práci s velmi zajímavými herci, vedle sošné Gal Gadot je tu klasicky dokonalá Annette Bening, dvojice Jennifer Saunders a Dawn French... Třešničkou na dortu byla stylová projekce v Boutique Cinema Přítomnost. (13.02.2022)

Spoilery! Znovu jsem doplatil na svoji prudkou genialitu a zkazil si filmový zážitek. Své detektivní schopnosti jsem posunul na zcela novou úroveň, když jsem po úvodních tancích poznal vrahy, oběť i motiv. Tvůrci nám totiž od samého počátku zcela nepochopitelně podsouvají jednu indícii za druhou. A když je po úvodní černo bílé sekvenci zřejmé, že je motivem vraždy láska, dosadit si zbytek je velmi snadné. Knižní předlohu jsem nečetl, ale mám velmi vážné pochybnosti. Nějak se mi nechce věřit, že v roce 1937, kdy byl svět ještě relativně normální, sněla Agatha Christie o rasově,  barevně, genderově a orientačně vyváženém světě. Lesby, vyvážený poměr negrů a hlavně fakt, že by slavný Hercule Poirot - muž vybraného vkusu, dostal chuť na černou feministickou mužatku - to se mi prostě nějak nechce věřit.  Děj má však příjemné tempo a je plný cool zvratů. Takže jsem si nenechal zkazit zážitek zcela. Potěší i příjemná sestava herců, kde nechybí prudce mrdatelná Gal Gadot, kanibal Armie Hammer, či Emma Mackey, která ukázala, že když nehraje otravnou píču ve sračkách pro náctileté, tak umí být velmi dobrou herečkou. [75 %] (02.04.2022)

V opět nádherném, velkorysém, sytivém, bravurním koncertním nasnímání nám Branagh předvádí hry lásky šálivé a marnou lásky snahu ve vší kráse i krutosti, lesku i bídě, ve vší pokleslosti i opulentní nádheře, ve vší osudovosti marné lásky hry šálivé, kde vše je dovoleno a neexistují žádná pravidla. Lásky marné snahy, hry, jejichž záměry se kříží a násilně přerývají, jež nás zanechávají vykolejené, nevyrovnané, nesmířené a přelomené, naše životní linky přeťaté, a skýtají nám nevyžádanou příležitost (či nutnost) stát se někým jiným, než kým jsme toužili být, aniž by vůbec byla předem naděje, že se nám stane odměnou, když to zvládneme. *** Je to opět film se silnou pečetí opanovanosti uprostřed frivolnosti, přepychu a podmanění, dosahující až meditativní roviny tvorby, jež si nezakazuje nádheru hýřivosti, šarm ani vtip, ale přistupuje k nim s rozvahou mistra a umem a citem lékárnického magistra. **** Předchozí Vražda v Orient Expresu mě sice přece jen uhranula víc, snad že vztah k pravdě, či spíše k pravdivosti bytí jako podmínce přístupu ke skutečné kráse, jako podmínce kultivace pravé lásky k životu, jež není zastíněna povrchní  nicotnou sebeláskou, z níž plynou naše ješitné představy, tu vyzařuje fatálněji, osudověji, vznešeněji a artikulovaněji, snad nostalgičtěji, jak ta těžce vyzískaná krása pomalu a majestátně emanuje z každého obrazu - nicméně zpětně už asi začínám chápat, že tohle téma je spojovníkem obou filmů a činí z nich jeden celek, čili nedává moc smysl je srovnávat: společně hovoří o nezbytnosti vymýtit ze sebe přehlušující sebelásku a ješitnost, aby člověk dokázal docenit matérii života, jež nás obrábí, odevzdáme-li se, daleko za hranicemi našich dětinských dychtění, na poli ztrát - jen v tomhle druhém filmu se to sdělení - a proč by ne - posouvá do odlehčenější, rozmarnější polohy. *~ (11.02.2022)

Chvíli vypadá Death on the Nile jako moderně inscenované divadlo, občas jako vesměs působivé omalovánky. Avšak pro film takovéhoto charakteru nevhodně působící. Celá tahle show jede tak trochu prkenně, upoceně, na sílu, potažmo na efekt. Branaghův Poirot je OK, ale zbytek osazenstva veskrze pajdá a přicmrndává kolem něj. Chybí opravdový vizuál, poctivé kamerové záběry, reálná výprava a hlavně, lépe vykreslená zápletka. (02.05.2022)

„Som Hercule Poirot. Mne nemusí nikto nič hovoriť.“ Komorný veľkofilm. Už Suchetova televízna verzia z r. 2004 mi pripadala priemerná a toto je pravdupovediac podobné. Páči sa mi, že sa chladnokrvný a „bezcitný“ profesionál Poirot zrazil s fenoménom lásky. Je to zaujímavá poloha, ktorá mu prekvapivo svedčí. Bavilo ma, ako Branagh jemne rozširuje univerzum (čierno-biely úvod, zamilovaný Poirot) a nebojí sa pokračovať v trademarkoch započatých vo Vražde v Orient exprese (krátke akčné sekvencie). V mnohom je prístup, ktorý zvolil, skvelý a osviežujúci. Žiaľ, tieto  pocity nadšenia veľmi rýchlo opadnú a film sa následne prepadne do studne priemeru. Z nej sa po chvíli síce na chvíľu vyšplhá a ponúkne parádny moment alebo výbornú scénu, humor i dojatie, ale potom do nej ZASE spadne. A takto celé dve hodiny. Čo je dosť. Niekomu bude vadiť, že zápletka sa naplno rozvinie v podstate až v druhej polovici (!). Samozrejme, detektívky sú špecifické tým, že sa musia dlho rozbiehať a venovať sa postavám a zdanlivo nepodstatným scénam, aby to postupne do seba všetko zapadlo. Pretože, ako všetci vieme, dobrá detektívka je postavená na čom? Predsa na nenápadných drobnostiach. Napriek tomu verím, že pomalší rozbeh Smrti na Níle mnohých nenadchne. Keďže si Kennetha dobre pamätám ešte z 90. rokov, kedy bol známy ako shakespearovec a špičkový expert na divadelné hry, plne som chápal, prečo si vybral Smrť na Níle. Jasné, je to atraktívny, exotický príbeh s parádnym parníkom. Ale zároveň je ukážkovo divadelný. Jednotlivé kulisy pripomínajú divadelnú scénu, či už kajuty, bar atď. Fakt by som si to bez problémov vedel predstaviť ako divadelnú hru. Občas mi snaha za každú cenu komorný námet vizuálne zatraktívniť pripadala pritiahnutá za vlasy v zmysle, že to bolo za každú cenu veľkolepé (krokodíl, podvodné zábery, pyramídy). Komorný veľkofilm za 90 miliónov z produkcie Ridleyho Scotta. Rozpočet sa vyšplhal až na 9O a celosvetová tržba šla k číslu 137, napriek tomu prekvapivo bola odklepnutá trojka. (22.05.2022)