Pošli to ďalej

Když jsem zapnul ráno televizi, dávali zrovna Pošli to dál - v titulkách se mihla zvučná jména Helen Huntové, Kevina Spaceyho a Haleyho Joela Osmenta - a když jsem dále zjistil, že hudbu k filmu skládal můj oblíbenec Thomas Newman, tak jsem jsem neotálel a zůstal u televizoru. Je sice pravda, že jde o typický "filmový stroj na emoce", ale bylo to podáno tak sympaticky a příjemně, že to "pohladilo po duši a ohřálo u srdce". Zkrátka nadprůměrný rodinný film o jednom "neuskutečnitelném" plánu malého chlapce, který těží zejména z hereckých výkonů a nádherné hudební stránky. (06.01.2012)

Dnes s odstupom mám aj iné pocity, ako pozitívne. Najmä na Spaceyho sa nedá po prevalení tých vecí veľmi pozerať. Ale v dobe vydania to bol silný film, s krásnym posolstvom a dojímavým záverom. Haley Joel Osment bol azda najlepší detský herec, aký kedy hral. Žiaľ, v dospelosti sa z neho stal neukojený požierač McDonaldov a celý talent ostal spláchnutý do stoky. (19.04.2022)

Celou dobu někde na pomezí 2* a 3*. Přitom má film zajímavou myšlenku a hned tři herecký esa: Osmenta, Hunt a hlavně Spaceyho. Jenže těmhle třem pěkně zavařuje sama režisérka. Ta se zjevně snažila narvat do filmu všechno, čím by mohla vytvořit krásnej film, kterej přitáhne do kin masy lidí, všichni si popláčou a budou spokojený. Sama režisérka pak úspěšně dorazí na předávání Oscarů, shrábne ceny a do konce života jí budou chodit nabídky na další Americké krásy (teprve teď mě napadá, jaký je štěstí, že se jí Americká krása nedostala do rukou). Na druhou stranu, přiznávám... někdy to funguje. Chvílema se skutečně projevila část mé sentimentální melancholické duše, chvílemi část mé romantické duše a Spacey vypadal (příjemně?) zase trochu jinak... P.S. Toto budiž varováním pro nejméně tři lidi, které posílám v rámci dobrých skutků dál: k šedýmu saku nikdy nenoste bílý tenisky... ani k černýmu, ani k žádnýmu jinýmu. Prostě to vypadá příšerně... Sakra, s těmahle kecama bych se mohla pomalu přidat k módní policii... no fuj... ošklivá StarsFan... (01.04.2007)

Zkusme na chvíli uvěřit v lidskou dobrotu…. Filmy s K.Spaceym mají (pro mne) v sobě něco .. něco.., prostě atmosféru. A taky (platonicky) miluji H.Hunt. Nápad, změnit svět tak jednoduchou myšlenkou, si mne opravdu získal. Donutil mne se zamyslet, přemýšlet (což není málo :-) ). Přistoupil jsem na to plánované citové vydírání. Když o něco jde, jsou emoce na místě. Ovšem výsledný dojem mi totálně zkazil konec. Vzal mi veškerou sílu připojit se. A zbyl jen pocit, že SVĚT JE ÚPLNĚ NA HOVNO! Klidně to POŠLETE DÁL! (27.12.2008)

Přemýšlím, jaký by mi k tomu filmu seděl konec, když s tím skutečným jsem nebyla spokojena. Celý ten děj se plácá mezi velmi silnými a pozitivními momenty a mezi neskutečně klišovitými okamžiky. Takže jakýkoliv takhle rázný závěr by mi připadal poněkud násilný, ať už pozitivní nebo zlý. Buď je celý svět krásný a nebo stojí úplně za hovno. Copak mezi tím už nic není? Nemám pocit, že k určitému zamyšlení nad smyslem Trevorova snažení bylo nutné až takto šokovat. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (03.04.2016)