Kdyby ulice Beale mohla mluvit

"If Beale Street Could Talk" má podľa mňa zaujímavú tému, dobrých hercov a celkom silný príbeh. Ale nemám pocit, že by to bolo všetko absolútne skvele zvládnuté a za to môže jeden podstatný fakt. Barry Jenkins je podľa mňa skvelý režisér a chce dať svojim postávam hĺbku. Chce ich rozobrať, chce, aby sme ich spoznali a trávili s nimi čas. A možno by to bolo aj fungovalo. Lenže film skáče ako sa mu páči, nemá priestor na to, aby sme postavy stihli poriadne spoznať, a hlavne nám dáva niektoré informácie veľmi neskoro. Premýšľam ako by to vyzeralo keby sa to rozhodlo podať v správnom poradí. Film by mohol mať prvú polku, kde by sme sa sústredili na vzťah hlavných hrdinov a druhú polku, kde by sa riešili problémy s jeho zatknutím, a tým že čakajú dieťa. Nemôžem na sto percent povedať, že by to fungovalo, ale možno by to malo lepšiu kostru, ktorú by som dokázal viac pochopiť a nenudilo by ma to miestami tak veľmi. Film nie je vyslovene nudný. Má pomalé tempo a ide si svojim krokom, no v takto rozhádzanom filme to jednoducho nefunguje. Je tu pár skvelých scénok, ktoré si ale zapamätám. Najmä keď sa Fonny stretne s bývalým priateľom, ktorý bol zatknutý za krádež auta. To je skvelý moment. A rovnako aj záverečná scénka. Plus je tu aj stretávka oboch rodín, kde sa trošku vystrupňuje napätie a dáva to tomu ráz. Som rád, že som film videl, znovu by som sa k nemu asi nevrátil. Hodnotenie: B- (09.03.2019)

Barry Jenkins je pro Akademii vážně požehnáním. Ve chvíli, kdy od intimního dramatu v Moonlight přešel k důslednější ilustraci systémového rasismu, milosrdně utekl do minulosti a umožnil tak divákům obrnit se hradbou časového odstupu - i když by se takový příběh klidně mohl odehrávat dnes. Fakt je skoro legrační, s jakou úpěnlivostí americký mainstream dokola objevuje, že v 60s a 70s byl v USA fakt rasismus - a s jakou elegancí se vyhýbá současnosti. Je to tak pohodlné. Stejně jako je naprosto jasné, že Jenkins hodně chce mainstreamové uznání a zatímco věřím, že minule šlo o upřímný střet oscarové poptávky a jeho tvůrčí nabídky, If Beale Street Could Talk už působí jako film od prvního písmene scénáře koncipovaný pro ceny a dojímání. A to nebývá dobré. (23.02.2019)

If Beale Street Could Just Shut Up. Aka sbírka klišé o rasismu natočená jako hladivé melodrama seroucí mramor a obhajující psychicky nestabilního floutka, který uměl krást, kopat do lidí a zasunout do 19ky bez gumy, ačkoli měl na cigára. Jenkins se 2 hodiny dojímá a doslovně snad pětkrát zopakuje hlavní myšlenku, jež je stejně mdlá a oscarově nanicovatá jako trapně stereotypní momentka s bilým uslintaným fízlem, jež je na neumětelské úrovni jako stbácké role Ondry Malého v českých flácích o komančích. Afroameričané na straně ústřední dvojice jsou samozřejmě 100% hodní, ačkoli se nejedná o svatoušky. Kdokoli je proti jejich lásce, je automaticky zlý, protože chraň bůh aby se o rasismu jen trochu polemizovalo v šedé sféře a ne jen prvoplánově připomínalo, že to minority nemají snadné. (22.03.2019)

Po sociálně angažovaném (černoši + drogy + homosexualita) "Moonlightu", který svého času získal Oscara v kategorii Nejlepší film (a od té doby po něm neštěkl ani pes, to je ale jiný příběh), přichází scenárista a režisér Barry Jenkins s dalším dramatem. Jeho nový snímek je podle mého názoru divácky přívětivější, vypráví totiž příběh Tish a Fonnyho, dvou mladých zamilovaných lidí, které rozdělí nepravdivé obvinění ze znásilnění a následné Fonnyho odsouzení. Jejich láska je ale tak silná, že překoná všechny překážky. Ano, zápletka není nijak složitá a působí až příliš pohádkově, ale na film se moc hezky dívá, herci podávají přirozené výkony a ústřednímu páru prostě musíte fandit. Jedno zhlédnutí přesto postačí. (25.02.2019)

Ďalšie doslova čiernobiele videnie sveta a typická menšinová propaganda. Oscar za vedľajšiu rolu len za rasovú príslušnosť a nie za výkon, to už je na výplach žalúdka, za čo tá komediálna akadémia udeľuje ceny. Kedysi vážna cena, dnes to už má ktorýkoľvek nedouk z hocijakej diery, hlavne, že nie je biely a hetero. Ale čo by som očakával od čierneho režiséra, ktorý nedokáže o ničom točiť len o údajnom útlaku svojej rasy? Harlem, predčasné tehotenstvo a černoch v base, že by originálna téma? A prečo musela trvať tá akože milostná scéna 10 minúť? Že by sa režiser dostatočne neukojil pri svojom zvratku menom Moonlight? Najväčšiu časť filmu vypĺňajú siahodlhé zamyslenia sa a úvahy, niekedy v konverzácii a niekedy len tak osamote v štýle tichého blázna. (29.06.2019)