Rodinné sídlo

V ničem vybočující britské drama odehrávající se na začátku 20. století v Londýně tu poměrně sympaticky zobrazuje tehdejší inteligenci. Jelikož tu ale tvůrci naštěstí nerozjeli vztahovou rošádu na úrovni Jane Austen, dalo se na to poměrně bez problémů podívat. Neurážející, ale místy i dost anglicky průměrné. Jako výplň ale postačující. (29.04.2018)

Postavy, které se ohýbají ději. To nesnáším. Není nic horšího, než kdy motivace postav nedávají smysl a vám zůstane pocit, že by se sice ty postavy takhle nezachovali, ale pro děj to bylo potřeba. To je to, co mi tu vadí. Gradace bez motivu za každou cenu. Nemohu soudit, jestli je to předlohou, nebo zpracováním, ale soudě podle jiných Fosterových děl (která bývají velmi popisná a pomalu plynoucí) to možná zpracování vzalo trochu na hůl. Eduardovská Anglie z toho taky není úplně cítit a chybí hlubší sonda do rozdílu mezi rodinou intelektuálů a obchodníků (z čehož vznikají myšlenkové rozpory i mezi Margaret a Henrym). Poněkud zklamání, byť herecky zdařilé. Slušně načrtnutý jen vztah mezi Margaret a paní Wilcoxovou (i coby propastný generační rozdíl ve stylu vychování, přemýšlení). 60% (07.04.2019)

Těšila jsem se na nové zpracování s obsazením oblíbených herců :-) Začátek vypadal dost slibně, ale konečný díl mi připadal tak nějak afektovaný, špatně rozvržený, zvláštní jednánía ta konečná scéna byla jako nahraná...takže celkově vzato parádní kostýmy, perfektní dům, milé tváře ovšem ve výsledku skoro průměrné. (23.05.2018)

4/4 Aktualizované převyprávění klasického heritage románu E. M. Fostera přináší uspokojení hlavně tam, kde už je divák obeznámen se starším filmem. Hezky se nám posouvají herecké generace i porozumění doby krátce před 1. světovou válkou. Na Emmu Thompson navazuje Hayley Atwell (obě mají v sobě tolik nečekané energie), na Vanessu Redgrave Julia Ormond (to je skutečné překvapení, jakou křehkost v sobě dokázaly najít), na Helenu Bonham Carter Philippa Coulthard (tady je rozdíl velmi zajímavý, mladá Carterová bývala takové kuřátko, zatímco Coulthardová je životní energie sama) a na Anthony Hopkinse Matthew Macfadyen (což poněkud posouvá onen věkový rozdíl)... Čím více vnímám tyhle moderní klasiky, tím je považuju za důležitější jako nástroj pro porozumění dnešku. Protože ty situace se nemění, povahy lidí také ne a svět jen mění barvy. Proč místní považují poslední díl za nejslabší? Zřejmě proto, že je Forsterovsky nejryzejší. #bbc (29.11.2020)

Rodinné sídlo, hoci na prvý pohľad vyzerá ako austenovská vzťahová romanca, je v skutočnosti dosť realistickým až krutým obrazom anglickej spoločnosti na prelome 19. a 20. storočia. Čaro tejto štvordielnej adaptácie spočíva v detailoch, ktoré som si uvedomila až postupne a o to viac ma fascinujú. Napríklad scéna so zámenou klobúkov hraničí s genialitou. Ide na prvý pohľad o bežnú situáciu, avšak v kontexte príbehu je takmer dokonalou: v načasovaní, hereckých výkonoch a v psychológii. Nie, táto adaptácia nebude mať veľký ohlas, pretože si vyžaduje veľké sústredenie a diváka, ktorý tieto detaily zapadajúce do celku dokáže oceniť. Nie je to romantická oddychovka, ani tragédia antických rozmerov, je to úžasná štúdia ľudských charakterov v ich bežných a jedinečných životoch. (01.11.2020)