Chata na predaj

Nový film Tomáše Pavlíčka nepřináší nic víc ani nic míň než konverzační komediálně-dramatické vyprávění o jedné trochu zvláštní rodině. I když... která rodina není něčím zvláštní? V charakterech jejích členů se může poznat docela dost diváků. Maminka nechce prodat rodinnou chalupu, tatínek naopak ano. Již dospělý syn se rozchází a schází se "slovenským pokladem", dcera si pro změnu nabrnkla "zazobaného Němčoura". Babička každého dost kousavě vyslýchá a dědovi je všechno jedno... přesto je jeho postava (v dojemném podání pana Kačera) ve výsledku nejdůležitějším prvkem příběhu. Dialogy čas od času vyvolají pousmání, spíše ale vyšumí do prázdna. Na tuhle chatu se s oblibou asi vracet nebudu. (30.06.2018)

Tvorbu Tomáše Pavlíčka mám velmi rád, proto jsem v podstatě už předem věděl, že se mi ten film bude líbit (už samotný trailer mi přišel super). Na Chatě na prodej oceňuji - kromě skvělého námětu - kvalitní scénář i obsazení (všichni herci jsou velmi dobří), úžasné lokace, a samostatnou kapitolou je delikátní soundtrack - ani jednu píseň z filmu jsem neznal a o to víc se mi líbily! Rád se na ten film časem podívám znovu (předpokládám, že za čas půjde v České televizi), protože mi jeho humor hodně sednul a protože mi u něj v kině bylo dobře, jako už dlouho ne. UPDATE 2.9.2019 - Přesně jak jsem loni předpovídal, film odvysílala včera ČT1, kde jsem ho znovu zhlédl, a bavil mě úplně stejně jako prve. Ten humor mi prostě strašně sedí, mám rád i herce, kteří zde hrají (Judit Bárdos je zde neobyčejně sexy, a Tereza Voříšková, pardon, Ramba, je zde zcela fantastická!), kamera a všechny záběry zde jsou velká libovka, stejně jako ty písničky, a celkově to je prostě film, který se mi strašně trefil do vkusu - ale může to být i tím, že jsem měl možnost poznat Tomáše Pavlíčka osobně a mám i vztah k tématu filmu - takže mě mrzí, že si zde vysloužil tak nízké hodnocení. (05.10.2018)

„Všichni jsme úplně blbí.“ Nevím, nakolik jde o zásluhu spoluautorky scénáře Lucie Bokšteflové, ale Chata na prodej mi přišla tematicky i formálně soustředěnější než Parádně pokecal i většina Pavlíčkových studentských filmů. Osm postav (plus Pepa), které jsou různě kombinovány, aniž bychom měli jistotu, kdo nakonec skončí s kým. Dvě auta s proměňujícími se řidiči i pasažéry. Jedna chata, která je jako řada dalších později rozvíjených motivů (pouštění normalizačního popu na gramofonu, první zmínka o chatě jako „malém moři“, otcova submisivita) představena už v první části filmu, kdy zároveň lépe poznáváme postavy, s nimiž tak neztrácíme kontakt ani poté, co se začnou chovat trochu výstředně (kostým medvěda) a hystericky (knižní válka) a baví nás s nimi trávit čas i během scén, které jsou založené více na atmosféře než na ději (ale dokážu si představit, že právě kvůli pomalejšímu tempu film méně empatickým divákům, očekávajícím zběsilou taškařici, přijde zdlouhavý a nudný). Divácky vděčná, po celou dobu vkusná, decentně intelektuální (postavy po sobě házejí knihami a znají Bergmana) komedie funguje zároveň jako uvěřitelné vztahové drama i jako výpověď o Češích, kteří se (n)ostalgicky ohlížejí za minulostí a lpí na své zaprděné pohodě (i když už nemusejí) a chlubí se tím, že jsou první v počtu chat na osobu (i když jsou druzí). Téma návratů lze ale ve světle nečekaného (a dojemného) závěrečného setkání - kdy vychází najevo, že pro vyprávění směrodatnou (neboť vše završující) postavou byla možná ta, která za celý film téměř nic neřekla - vnímat obecněji. Touha vrátit se do dětství, do přírody, k vlastní podstatě, od které nás odvádí civilizační „zmätok“. Klid přitom paradoxně nachází pouze údajně dementní děda. Všichni ostatní se nejprve v přeneseném, během bloudění lesem v doslovném významu ztrácejí. Chata na prodej mě bavila kompozicí celku i jednotlivých záběrů (které jsou mnohdy vtipné už jen tím, kde a jak postavy sedí/stojí), v mezích žánrů uvěřitelnými a výborně zahranými postavami (dokumentarista Jan Strejcovský je přirozený talent), pokorou vůči konvencím žánru a zároveň schopností žánr nenásilně přesáhnout směrem k závažnější výpovědi (hrdinové si občas bez obalu říkají dost zraňující věci). Zřejmě nejuspokojivější tuzemská žánrovka od Okresního přeboru. 75% (18.07.2018)

V podstatě depka jako prase, kterou drží pohromadě výborní herci a velmi přijatelná délka. Nemůžu říct, že bych se pocitově s většinou postav „nepotkal“, ale celé mi to v některých pasážích přišlo až zbytečně na sílu. Na jedno podívání je to ale celkem OK a asi by to lépe fungovalo jako divadelní hra. [60%] (18.11.2020)

I přes skutečnost, že je tu každá postava vyhrocená do absolutna, se jedná o hodně slušnou komedii založenou na jednoduché myšlence, kterých jsme tu před desítkami let měli celou řadu. Tomáš Pavlíček totiž absurditu jednotlivých postav využil na maximum, takže kromě toho, že se na herce a především herečky hrozně hezky koukalo, bylo tu kvalitní i samotné prostředí chaty, které před plátnem vypadalo jak z pohádky z lesů a kapradí. Herecky mě bavila vysloveně celá rodina včetně Vaška Kopty, ale nejzajímavěji na mě působil David Vávra, kterého jsem hrozně rád po dlouhé době někde viděl. Jeho herectví založené na intonaci hlasu bylo radost sledovat...a poslouchat. Kéž bychom tu měli víc takových herců. Díky za skvělý film. (29.07.2018)