Réžia:
Tomáš PavlíčekKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Ivana Chýlková, David Vávra, Jana Synková, Jan Kačer, Tereza Ramba, Jan Strejcovský, Judit Pecháček, Michael Pitthan, Václav Kopta, Zuzana Kronerová (viac)Obsahy(1)
Rodičia predávajú starú chatu, ktorú už veľmi nevyužívajú. Pred odovzdaním chaty novému majiteľovi sa však matka (Ivana Chýlková) rozhodne usporiadať poslednú poriadnu rodinnú stretávku. Zvyšok príbuzenstva však neprejavuje veľké nadšenie, takéto stretnutia bývajú vždy dosť psychicky náročné. Starý otec (Jan Kačer) je už duchom skôr neprítomný, otec (David Vávra) tieto akcie odmieta, syn (Jan Strejcovský) je skoro stále pripitý a ironicky glosuje svet okolo sebe vrátane rozpadajúceho sa vzťahu s priateľkou (Judit Bárdos). Stará mama (Jana Synková) je špecialistka na úprimné dotazy, ktoré ostatných privádzajú prinajmenšom do rozpakov. Nevyrovnaná dcéra (Tereza Voříšková) na chatu prinesie svojho úspešného nemeckého priateľa (Michael Pitthan), ktorý sa jediný na rodinný výlet teší, pretože nevie, do čoho ide. Nádej na idylický víkend na samote u lesa rýchlo skončí, ale naozajstné dobrodružstvo začne skoro ráno, keď rodina zistí, že sa niekam stratil starý otec. Stopy vedú do lesa… (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (398)
Stačí kombinace bublajících křivd a alkoholu a ani se nemusí v lesní chatě pouštět magnetofon se zaklínadly z Knihy mrtvých, aby se vyvolalo zlo.. Přirozeně působící repliky i vzorce chování takové normální české rodinky, perfektně padnoucí necizojazyčný hudební podkres a poměrně důležitá myšlenka, že je zbytečné lpět na záležitostech, které se při ohlédnutí zpět jeví jako zcela nepodstatné. Děda na posedu s ukazovákem u rtů na znamení ticha naznačuje, že je potřeba dívat se na věci shora, s jakýmsi božským nadhledem i laskavou přezíravostí.. Babka Synková se svým pronikavým hlasem prudí tak vehementně, že by zvlhl prach i Saturninovi.. ()
Homolkovi pro nové tisíciletí. Parádně napsané postavy, perfektní casting na čele s hláškující Synkovou a díky jisté univerzalitě i důvěrné známé chatařské prostředí. Co je ale největší devízou filmu je fakt, že se v něm spousta diváků pozná. V mém případě to Pavlíček několikrát trefil naprosto dokonale. V tomto případě nehodlám krotit nadšení. 100% ()
Bizarní rodinka s vyhrocenými vztahy s ještě bizarnějším koncem. Uječená Synková mě bavila, Chýlková v civilním módu, absolvent našeho gymnázia Strejcovský týpek, a přehrávající Ramba s umírněným Vávrou a fajnovým Koptou. Ještě že to mělo jen 77 minut, ono se na tuhle bláznivou rodinku Smolíkovou moc dlouho koukat nedá. Atmosféra podzimu možná alegoruje podzim života. Ale chata je skvělá a pořád je to můj sen si na podzim svého života nějakou takovou pořídit. 60% ()
Tak nějak mě ty nové české komedie nechytají za srdíčko, jak bych čekal. Chata na prodej má humor sušší než nejsušší martini. Je založená na pošťuchování se mezi nesourodými členy rodiny a blízkých. A používají k tomu velice břitký humor, ale postupem času se ze spojení břitký humor vytrácí to slovo humor. A z Chaty na prodej se stává jenom smutná vzpomínka na to, jak kdysi žili naši dědečkové a babičky a na to jak tehdy víkendová chata byla to nejvíc, co si mohli dopřát... ()
Hvězdička za přírodu a Jana Kačera - který se žel k hraní nijak moc nedostal. Přitom ta jeho scéna s králem na posedu mohla být skutečně velkolepá. Mohla, ale to by celý film nesměl být nudně roztahanou bakalářskou povídkou, kde se vlastně o postavách nic moc nedozvíme kromě povrchních atributů - stoicky klidný Němec, opilecký brácha, kterého sice otec k ničemu nepustil, ale přitom umí perfektně anglicky (kde se to naučil, když je prezentován jako nýmand?), sestra, která kdovíjak se seznámila se svým německým partnerem, a i když umí německy, taky se podceňuje, hysterická a rýpavá, sobecká babička, plus jedna Slovenka, o které nevíme už vůbec nic a která zde slouží (kromě role matrace) snad jen jako možnost poukázat na ty xenofóby (schválně to píšu špatně). Podívaj se Pavlíček a Bokšteflová na Domů na svátky od Jodie Foster nebo Výlet české Alice Nellis, jak se to dělá, jak se mají postupně odkrývat charaktery, jejich problémy, plány, cíle, a jak pomalu divákovi servírovat z toho plynoucí napětí a kolizi. Tady jste zůstali plavat na povrchu, asi jako kdybych sledoval hádku tří lidí v hospodě, jenže vy musíte divákovi nabídnout vše, veškeré nutné pozadí a podhoubí. A umět to dovedně filmařsky skloubit. Tohle je sled scének, z nichž nic nevyplývá, dokonce ani nálada té přírody a chaty, chybí vnitřní podpříběh, ústřední velké téma a samozřejmě následná velká katarze. Jako sorry, asi se vám líbilo, že jste jezdili na chatu chlastat a ožírat se a opékat jako každý zdivočelý Pražák buřty, ale pořád jde o pražský fenomén a třeba na Moravě se na chatu jezdilo makat na soukromých políčkách a večer se pilo, ale decentně, protože druhý den se šlo buď do kostela, nebo opět na zahradu,případně na společnou procházku do města na kafe. Ani ta muzika Ulrychových nebo Petra Nováka se sem moc nehodí. ()
Reklama