Doktor Živago

Nesporně jeden z nejlepších filmů z občanské války v Rusku, který ukazuje ruskou společnost v dobách revolučních. Není možné zapomenout vše prožité v tomto filmu, hlavně pro ty kdo chtějí znát pravdu o ruském národu v dobách bezpráví a strádání, kterým Rusko prošlo, román od Borise Pasternaka, který byl námětem pro film Doktor Živago, má pravdivý, neidealizovaný obraz sovětské země. Osud hlavního hrdiny Živaga je dramatický, ale malinko to kazí moc uhlazené tváře a dobře vypadající postavy filmu. (15.08.2007)

Doktor Živago a Kmotr jsou moje dvě nejmilejší knihy, proto se nebráním žádnému zpracování na filmové plátno, protože jak se říká, když jí miluješ není co řešit! :-) __ Lean byl velikán a uměl točit opravdu dlouhatánské opusy, které byly stejně i přes obrovské stopáže záživné a zábavné, avšak na více než tříhodinového Živaga se zapomíná, v popředí je Lawrence a Kwai, což je škoda a je to samozřejmě neprávem! Protože... Omar Sharif podal svůj nejlepší výkon, režie Davida Leana je excelentní a pokud má film skoro 200 minut a vy ho celou dobu sledujete s otevřenou pusou a po skončení si ho ještě na chvíli zapnete znovu, jak se stalo v mém případě, nemáme se o čem bavit! Jeden z nejlepších, nejvýpravnějších a nejlépe zpracovaných příběhů všech dob! (30.01.2009)

S tímhle dílem se pojí čtyři výrazné plusy a čtyři výrazné mínusy. ____ Mínusy: 1, Režisér Lean směřuje k „umění“ velkým obloukem. Nikoliv vytrháváním diváka z příběhu a jeho přímým oslovováním, nýbrž klasickým hollywoodským hladkým stylem a univerzálním jazykem, což vede k tomu, že „artovost“ filmu mnozí pominou, protože na sebe neupozorňuje (a možná ve filmu vůbec není, dlužno dodat). Snad kdyby se Doktor Živago natáčel v Rusku, v kraji avantgardních formalistů, a splácel dluh Ejzenštejnovi s Vertovem. Ale my jsme na americké půdě. 2, Druhý problém spatřuji v rozklíženosti mezi estetikou Pasternaka a estetikou Leana. Svět Pasternaka, to byly filozofické úvahy, nadšenost pro jakékoli experimenty na úrovni estetické, poetické a filozofické. Jeho krédem bylo vydat z vnitřního, svobodného rozhodnutí světu sebe sama. Odmítal pojetí literatury jako služby společnosti. Naopak Lean upřednostňuje funkci a sílu příběhu. 3, Postavy takřka vůbec nevedou zajímavé dialogy, respektive když už něco valí z huby, rozhodně to není nikterak opojné nebo pronikavé, tudíž návaznost na Pasternaka (ježto každy Rus v sobě má kus filozofa) film opět zanedbává. 4, Lean, zdá se, podlehl tématu a rezignoval na dramatičnost. Film takřka nestřídá vyhrocené a uklidněné scény, nezná dramatické amplitudy. Je to dané zřejmě tím historickým souvrstvím, které vše urovnává – ona uhlazenost nicméně odlepuje diváka od filmu. ____ Plusy: A, Film velice umně napojuje vnitřní děj na historický rámec. Tedy skutečnost, s níž řada velkolepých fresek výrazně zápasí, výsledkem čehož je problematická motivace a jednání postav na půdoryse anonymního, „vzdáleného“ dějového pozadí. Tady ta vazba funguje, ostatně revoluce jde vždy odspoda, od proletariátu, a celkovému provázání pomáhá i dvojí opozice postav: postava-svědek (protagonista) / postava-konatel (antagonista). Bylo to o to složitější, že Pasternak chtěl čtenáře hlavně přesvědčit o tom, že je nutné udržet si vždy čisté svědomí, lásku k životu, ke svým blízkým a k víře, a tahle idea směřování k postavám, nikoliv od nich, nůžky mezi pozadím a postavami potenciálně notně rozevírala. B, Druhým kladem je dokonalé střídání hudby pocházející z vnitřního světa (zdroje uvnitř filmu) a hudby filmové. Navíc některé techniky jsou převzaty přímo z románu, kdy jedna postava hovoří klasicky a druhá přes voiceover (tedy mluví, přestože mlčí). C, Klaus Kinski... více netřeba dodávat. D, Film není angažovaný, ani křiklounský, což rozhodně není nic samozřejmého, uvážíme-li, že román patří mezi klasické disidentské čtení - hlas svobody z tehdejšího sovětského svazu - a samotný Pasternak se musel na nátlak sovětských orgánů zříct Nobelovky. (03.11.2008)

Úchvatný film. Podmanil si ma svojou atmosférou, ruské prostredie bolo veľmi dôveryhodne zobrazené napriek tomu, že sa to v Rusku netočilo. Charizmatickí herci a herečky, citlivo spracovaný film podľa knihy, ktorého jediné slabiny pre dnešného diváka budú asi dĺžka a jemné nekritické poňatie boľševikov. Doktor Živago je trochu iný romantický film, než na ktoré sú ľudia navyknutí z Hollywoodu a moderných emočných príbehov, toto je proste stará škola, ale musím povedať, že celkom sympatická. Tri hodiny filmu a ja neviem poriadne čo napísať, možno by som ocenil hudbu, kostýmy, skritizoval trocha tie ruské vlajky, lebo vtedy cárska bola iná, aj keď neviem ako často sa používali aj tieto variácie, ale celkovo by som v najťažších časoch studenej vojny od Američanov, či skôr Britov nečakal takto zaujímavo spracovaný film s ruskými reáliami. Ak zatúžite po niečom staršom a neobyčajnom a budete mať čas, tak tento film je lahôdka, ktorá za to stojí. (22.05.2013)

Nepochybujem o tom, že toto filmové dielo je dokonalým prírastkom do rodiny výpovedných historických klenotov, ktoré nám svojou dobovou atmosférou môžu aspoň zbežne pripomenúť politické situácie, rozbroje, konflikty, straty ľudských životov pri verejnom pohŕdaní štátnou mocou. Tento film si zachováva predpokladanú autenticitu, chvíľami je surový, chvíľami príjemne nežný s krásnou ústrednou melódiou, no tak ako ma bavila prva a posledná hodina, tak tá druhá ma takmer dohnala k šialenstvu. David Lean akoby občas nevedel, kde pritlačiť a nesnažil sa udržať záujem diváka. Môžem byť totiž akoukoľvek milovníčkou historických udalostí a spracovania, v ktorom sa nič neprikresľuje, Doktor Živago je prehnane rozvláčny, monotónny film, pričom za to nenesie zodpovednosť nikto iný, ako na smrť nudiaci režisérsky štýl Davida Leana. Tak ako je výprava pôsobivá a herci komorní, scenár je občas neznesiteľne otravný, a to mám vážne slabosť pre výpravné epické veľkofilmy. (21.05.2010)