Puto najsilnejšie

Romance, jakou by dnes již bylo těžké natočit, protože ubylo hranic a zábran a hrdinové by obtížně hledali důvod, proč svému "upřímnému citu" nepodlehnout a neskočit hned do postele. Vášeň je mnohem zajímavější, když je konfrontována s ctností a nesklouzne hned do banální něvěry. Snad i proto, že tento snímek byl natočen v Anglii, kde je zvykem bouře v srdci skrývat za zdvořilostí, a proto, že byl natočen dvacet let před sexuální revolucí, se jedná o strhující kus. Jen nerozumím, proč se v češtině film jmenuje pateticky "Pouto nejsilnější" a ne "Krátké setkání". (25.04.2011)

Puto najsilnejšie som videl v kine v rámci filmotéky a hneď v úvode nás zmiatla informácia v titulkoch slovenského filmového ústavu, že film režíroval Noel Coward a Lean ho iba produkoval, pritom to bolo naopak. Je zaujímavé chodiť na takéto predstavenia, všímate si, aký typ divákov ich navštevuje a oni si zase všímajú vás a sú radi, že na filmy ich mladosti chodia aj mladší diváci. Film je zaujímavé sledovať ako optikou dnešného diváka, tak optikou toho dobového, pretože téma zakázanej lásky zadaných zrelých štyridsiatnikov so záväzkami sa inak posudzovala vtedy a inak dnes. Možno bude dnešnému divákovi pripadať až smiešne, aký podnet prispel k zásadnému rozhodnutiu, či vo vzťahu pokračovať, alebo nie, vo svojej dobe by ale reálne postavy jednali zrejme podobne. Leanova filmová reč je samozrejme ukážková, keď sa cíti Johnsonová na míle ďaleko, sedí síce v obývačke na gauči, ale my ju vidíme najskôr v prelínačke na nádraží a tak podobne v niekoľkých variáciách. Lean sa nebál obsadiť do hlavnej ženskej úlohy herečku, ktorá určite už ani vekom nepatrila medzi klasické filmové krásky a tak možno trochu presladenému ženskému filmu dodáva väčšiu dávku uveriteľnosti. Počas sledovania filmu som si uvedomil, že film Zaľúbiť sa s De Nirom a Streep je jeho remakeom. Už na ňom vidieť ten rozdiel v spoločenských zmenách. (14.03.2013)

Milostné drama citlivě snímané (především v exteriérových scénách), leč poznamenané nepolevujícím hysterickým vytržením své vypravěčky, paničky zachvácené milostným uragánem, jen trochu jinak maloměstským, než je její rodinný krb. „Kareninovské“ téma je zde (podobně jako v Brownově adaptaci této ruské klasiky, k níž ostatně v Nejsilnějším poutu odkazují nádražní scény) zbanalizováno, změlčeno, ba přítomností některých akcentů (především ve stylizaci ústředního milostného páru) zesměšněno. Příšerně hlučný ponor do prázdna, rozprostřeného za křečovitou maskou čehosi, co jen vzdáleně připomíná lásku. (28.03.2011)

Když jsem k filmu přistupoval s tím, že je to romantický snímek z doby poválečné, nebyl jsem si příliš jistý tím, co mám čekat. Výsledek mi vyrazil dech. Už dlouho jsem neviděl romantický film, kde by byla ústřední dvojice tak dokonalá, navíc předurčená k tomu, aby dopadla špatně. Nádherný film a nepřekvapí, že je z Velké Británie. (28.09.2014)

Jestli má smysl tenhle snímek vidět, tak hlavně kvůli hereckému výkonu Celie Johnson. Stačil jediný delší pohled do její netuctové tváře, doprovázený jejím vnitřním monologem a zcela si mě omotala kolem prstu. Nezastírám, že od jedné z nejkultovnějších milostných romancí jsem očekával trošilinku více. Možná silnější jiskření mezi těma dvěma, ale skutečnost, že si zde v každém druhém záběru nepadají do náruče a neroní krokodýlí slzy, možná jenom umocňuje citlivost a uvěřitelnost celého filmu. Závěr bych možná čekal emocionálnější, ale co už. Bylo to moc fajn. (24.07.2012)