Puto najsilnejšie

Milostný trojúhelník resp. čtyřúhelník je zde zúžen čistě na dialog jednoho zamilovaného páru. V dnešní době nevídaná věc, která by stěží mohla najít realizaci i při epičtějším scénáři. Nicméně ve své podobě v úhlu retrospektivy věc stále funkční a platná. Film pracuje s opatrným (zdvořilostním) sbližováním hrdinů a jejich morální bezúhonností. Střet rozumu a citu, zásad a pokušení s možností volby, je zde hmatatelný víc než kdekoli jinde. V této situaci je každá volba špatná. Každá má negativní důsledky. Právě tohle drama osobní volby s vědomím bezradnosti (hraničící až se sebevraždou) je hnacím motorem filmu. Z pohledu současné společnosti nepochopitelná pointa. Doba se změnila. Společenský úzus se změnil. Docela by mě zajímal výsledek, když by se někdo v dnešní době zkoušel dvořit oním způsobem. Pravděpodobně by se setkal s výsměchem a cejchem podivína. Ona i stará tradiční společnost měla svá pozitiva. Většina lidí to podvědomě cítí, ale stydí se to přiznat. _____ U filmů mám rád doprovod klasické hudby, když ji umí někdo použít. Jen více Rachmaninova. 71% (28.07.2011)

Milostné drama citlivě snímané (především v exteriérových scénách), leč poznamenané nepolevujícím hysterickým vytržením své vypravěčky, paničky zachvácené milostným uragánem, jen trochu jinak maloměstským, než je její rodinný krb. „Kareninovské“ téma je zde (podobně jako v Brownově adaptaci této ruské klasiky, k níž ostatně v Nejsilnějším poutu odkazují nádražní scény) zbanalizováno, změlčeno, ba přítomností některých akcentů (především ve stylizaci ústředního milostného páru) zesměšněno. Příšerně hlučný ponor do prázdna, rozprostřeného za křečovitou maskou čehosi, co jen vzdáleně připomíná lásku. (28.03.2011)

Jestli má smysl tenhle snímek vidět, tak hlavně kvůli hereckému výkonu Celie Johnson. Stačil jediný delší pohled do její netuctové tváře, doprovázený jejím vnitřním monologem a zcela si mě omotala kolem prstu. Nezastírám, že od jedné z nejkultovnějších milostných romancí jsem očekával trošilinku více. Možná silnější jiskření mezi těma dvěma, ale skutečnost, že si zde v každém druhém záběru nepadají do náruče a neroní krokodýlí slzy, možná jenom umocňuje citlivost a uvěřitelnost celého filmu. Závěr bych možná čekal emocionálnější, ale co už. Bylo to moc fajn. (24.07.2012)

Film začíná velmi nadějně. Představuje zakázanou lásku dvou spořádaných lidí a fascinuje upřímností výpovědi (,,Cestou jsme potkali kluka, který vypadal úplně jako můj syn. Měla jsem z toho mít výčitky svědomí, ale bylo mi to úplně jedno.") Dvojice působí překvapivě moderně, jako pár senzačních "hejtrů", co se vysmívá nabubřelým filmům v kině i upovídanám maloměstským tetkám (,,Byla až příliš hodná. Nemůžu vystát příliš hodné lidi.") Tak jsem těm dvěma velmi fandil. Problém ale nastal, když se poprvé vyslovilo to, co už bylo dlouho tušené. ,,Miluji tě." Náhle film upadne do přesně takového těžkého sentimentu, jakému se zpočátku vysmívá. Náhle začnou padat fráze jako ,,Nechci, abys umřela. Musíš žít, abys mě nosila v paměti. Touží po tobě má duše i mé srdce!" ještě umocněné srdcervoucím Rachmaninovým 2. klavírním koncertem. A původní velmi dobře vystavěná atmosféra je tatam, z čehož už se film do konce nevyhrabe. Přestu jdu s hodnocením velmi vysoko. Jak jinak - film je technicky skvěle zvládnutý a ústřední pár je výborný. Banální historka zde byla povýšena na umělecké dílo. (02.08.2012)

Laura hned zpočátku pro sebe utrousí k vlezlé drbně "I wish you'd stop talking." a já si v duchu celou stopáž jako mantru opakoval to samé směrem k ní. Její echt popisný vnitřní monolog je přesně ta knižně-rozhlasově-divadelní obezlička, která na plátně, kde vyprávíte obrazem, nemá co dělat. Je o prvek otravný, nikterak dobře napsaný, nadbytečný (Celia Johnson v podstatě vše vyřčené uhraje čistě pohledem) a přežitý již v době vzniku. Když se k tomu přičte, že necharismatický panák Trevor Howard, zde jakože uhrančivý jedinec, je v jedné každé scéně Celií herecky válcován jak látku neznající žáček u tabule, tak co naplat, že to ubíhá, vypadá k světu a všichni ostatní dobře hrají, když to nefunguje na emocionální úrovni. (09.01.2024)