Most cez rieku Kwai

70%. Epický, obsahovo zaujímavý, herecky vypiplaný veľkofilm, ktorý má aj súčasnému divákovi čo povedať, osobne som si užila najmä prvú polovicu v japonskom zajateckom tábore s úžasnou scenériou džungle, ktorá ma vo filmoch vždy fascinuje. David Lean a jeho monotónny režisérsky štýl je však dôvodom, prečo ma vždy aj veľké výpravné filmy ako tento, začnú po čase nudiť a neviem sa dočkať konca (Lawrence z Arábie, Doktor Živágo). Myslím, že napriek mnohým filmovým zručnostiam Leana, by som tieto filmy dokázala v plnej miere oceniť až vtedy, keby sa réžie zhostil niekto s ráznejšími predispozíciami, pretože pri poslednej polhodinke som musela vyvíjať nemalé úsilie k tomu, aby som udržala dostatočnú pozornosť. Pritom tieto Leanove filmy majú vždy taký duchaplný podtón. (24.12.2010)

Eliminovat dopady v zákeřně změněném konci (v knize má závěr originální nesnadno uchopitelnou pointu) a přežít fakt, že tvůrci jednání některých postav nedokázali vysvětlit tak elegantně jako v předloze. Pak si lze vychutnat převedení jednoho z největších bestsellerů do nepochybně velkolepého zpracování. David Lean byl persona na náměty se značkou "nesfilmovatelné" a nechal ožít bouřlivou atmosféru i tragickou osobnost plukovníka Nicholsona. Závěr (jediná věc kazící jinak dokonalý zážitek) mi přijde jako jakési zbytečné zavděčení se. Jinak film ve všech směrech legendární - od výpravy až po hudbu. (27.12.2007)

Asi jsem úchyl, ale tahle Leanova roztažená psychologickoválečná sonda do hlubin důstojnické duše mi opravdu tak skvělá nepřišla. Čapkova Matka je mi daleko bližší, ale osobní prožitek nemůže přebít nesporné kvality takového díla jakým je Most Přes Řeku Kwai. Nesdílím všeobecné nadšení, ale pod 70% nejdu. To by byla urážka těch jediných dvou (skvělých) herců, kteří mi utkvěli v paměti. (28.11.2006)

Skvěle vygradovaný závěr, jinak jde spíše o film neakční až komorní. Skoro bych to označil především za psychologický souboj plukovníka Nicholsona a plukovníka Saita. Jejich vztah se zajímavým způsobem vyvíjí. Jsou to vůbec velice zvláštní postavy. Alec Guiness je přímo úžasný. Scéna, kdy po dlouhé době vyjde z vězení a sotva se drží na nohou, ale snaží se jít důstojně, protože se na něj dívá jeho mužstvo, patří k nezapomenutelným. Oscary za film, režii, scénář, střih, kameru, hudbu a pro Guinesse, nominován byl Sessue Hayakawa, který hrál Saita. (18.08.2003)

Kdybych o tomto snímku napsal jen "Je to neskutečný film!", ptali by se mnozí proč. Já bych jim na to řekl, ať mi najdou druhý takový válečný snímek, ve kterém se za celý film střílí jen ve dvou scénách a výbuchy jsou v pár dalších scénách… The Bridge on the River Kwai je film dlouhý 161 minut. A já můžu s čistým svědomím prohlásit, že jsem se ani jednu minutu nenudil. A proč? Je to jednak námětem (příchod zajatých pískajících vojáků, to jsem ještě neviděl) a jednak je to těmi propracovanými charaktery. Alec Guiness zde předvádí dokonalý výkon hodný Oscara. Sessue Hayakawa mu zdatně sekunduje a je škoda, že svou nominaci neproměnil. No a ten konec! Jedna báseň. Je to paradoxní, ale tohle je dost možná nejlepší válečný film i přesto, že se v něm skoro nestřílí. 100 %. (08.01.2011)