Most cez rieku Kwai

Bravo, Bravo a ještě jednou Bravo. A přídavek - Bravo. Most přes řeku Kwai, Příliš vzdálený most, Apokalypsa - tak staré válečné filmy a zároveň jedny z nejlepších, jaké kdy byly natočeny. Neuvěřitelně chytlavá hvízdací melodie. Souboj ohodlání a neústupnosti proti aroganci a lhostejnosti. Naposledy - Bravo. (11.01.2006)

"My si tady jako hrobníci neodpočineme.." ;) Vůbec ne leaný režisér David Lean dokázal převést úžasnou Boulleho předlohu i přes pár zásadních změn do filmové podoby způsobem, z něhož si já osobně zas a znova rád sednu na prdel, a stvořil tak jeden z nejúchvatnějších válečných snímků a rozhodně i jeden z nejlepších vůbec, bez ohledu na žánr.. Leanův oscarový velkofilm, který dává rčení bejt v troubě zcela nový rozměr, vypráví o šílenství války, cti a o principech, co ho však činí atypickým a paradoxně vzdor své epičnosti ozvláštňujícím, je jednak skutečnost, že se nepřidává na tu či onu stranu, ani nestuduje křivdy a utrení z obecného hlediska, ale zaměřuje se na jednotlivce.. A právě tyto psychologické drobnokresby jej zdobí, s tou vztahovou chemií mezi plukovníky Saitem a Nicholsonem výtečných Hayakawy s Guinessem na čele.. (24.04.2016)

„How to die like a gentleman, how to die by the rules - when the only important thing is how to live like a human being..“ Plukovník Saito, plukovník Nicholson a bůh ví jaká zrovna hodnost Shears. První dělá to, co musí a může, druhý dělá, co může a o čem je přesvědčen a třetí je přesvědčen, že musí udělat něco navíc. Kdo projeví slabost, nezemře.. Od začátku to Leanovi šlape, jak kdyby někdo pískal do kroku Colonel Bogey March. Pomník svéhlavosti, odvaze a šílenství. Ty se vždycky uměly schovat za tečičku na štábních mapách.. (07.11.2023)

Majstrovská veľkohubosť. V slovách, činoch. A vo filme Davida Leana. Oslavujúcom - čo vlastne? Vodcovský princíp, disciplínu, podriadenosť rozkazom vojenského velenia. Pešiaci sú len výkonnými štatistami, domorodci len rovnako pricmrndávajúcimi kuliami (= nekvalifikovanými ázijskými nosičmi). Aby sa na nich dalo pozerať, dosadili do ich úloh miestne krásky. Psychologická vojna? Tak maximálne vojna dvoch tupo zelených mozgov. Jeden z veliteľov neznáša flákanie sa podriadených väzňov, ich vedomú sabotáž a uchovanie si formy v zajatí maximálne možným zvoľnením výkonu. Veď vedia, že ich spolubojovníci donedávna v podmienkach trestaneckej kolónie kapali ani muchy. Hoci o tom dobre vie, neváha ich zapriahnuť do práce aby odstránil lenivosť aj drobné naschvály, za čo dosiahne zvýšenie prídelov jedla. Hlavne, že zničením časti džungle vystavajú nepriateľovi dokonalé dielo. Musia to dokázať! Pre veliteľa, big bossa. Japonský veliteľ pôsobí ako samoľúby, despotický chmuľo, no aj keď má veliace tromfy v rukách, predsa ustúpi. Nie je nakoniec múdrejší ako ten prvý v zmysle starého známeho "múdrejší ustúpi"? Veľký rozdiel však medzi nimi nie je. No a tretí je rebel. Zdrhne, aby následne sklopil uši a pokoril sa rozkazu, vracajúceho ho späť do pekla. Herecké majstrovstvo a príťažlivé prírodné scenérie nedokážu spoľahlivo zakryť pachuť spomenutých výhrad, natiahnutých do dĺžky zodpovedajúcej megalomanským veliacim ambíciám ústrednej dvojice. To, čo autori chceli sa podarilo, no žeby som bol z toho odvalený, to teda nie. (02.05.2013)

Jak tohle hodnotit? Ten děj není nikterak výjimečný. Vlastně se celý táhne v duchu psychologické války mezi Brity a Japonci, konkrétně jejich generály. O nic víc tu nejde. Generál s 28. letou praxí si uvědomí, že ve svém životě vlastně nic nedokázal, a tak se pokusí o pěkný most. Nakonec se v něm však asi hnulo svědomí a uvědomil si, že úcta a povinnosti vůči vlastnímu národu by měly mít přednost, a tak spadl tam kam spadl a udělal to co udělal. Špatný film rozhodně není, ale nic tak geniálního, co zde spatřuje mnoho uživatelů tu bohužel nevidím, a tak mi nezbývá než to patřičně ohodnotit. Jediné co mi utkvělo v paměti je vysoce chytlavá pískající melodie britských vojáků. * * (04.09.2011)