Zložka 64

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

Předchozí díly série případů oddělení Q, ač jsou to fajn kriminálky, mají tu a tam i nějaké své mouchy. Journal 64 ale jede od začátku naplno a emočně film šlape ruku v ruce se sebejistou režií, parádními hereckými výkony a především dost bohatým scénářem. Vše začíná zdánlivě obyčejnou vraždou, která navzdory očekáváním detektivy zavede na stopu něčeho úplně jiného. Z relativně klasické detektivky je najednou dost hustej thriller s přesahem do moderní dánské historie, o které jsem upřímně neměl vůbec páru. To vše ve zběsilém tempu a za doprovodu hudby zjevně inspirované (mírně řečeno) těmi nejlepšími současnými fláky Hanse Zimmera. A vůbec mi to nevadilo. (13.08.2019)

Další excelentní trefa do černého od seveřanů, kteří ukazují, že zas a znova je se na co dívat. Tak nervydrásající vyhrocený příběh a zpracování jsem už sakra dlouho neviděl a musím říct, že jsem doslova trpěl s obětmi ve filmu. Napětí a gradace od poloviny filmu až do samotného konce bylo skvělé, a intenzivní finále, u kterého jsem byl jak přišpendlený k sedačce, mě jen utvrdilo v maximálním hodnocení filmu. Fakt, že toto téma by mohlo být aktuální a probíhající někde “výše”, jen přidává filmu na kvalitě. Tohle se neslutečně povedlo a lituju, že jsem na to nešel do kina. Více filmů s touhle dvojkou detektivů prosím. (22.03.2019)

„O MÉNĚCENNÉ ČLENY SPOLEČNOSTI PEČUJEME S LÁSKOU, ALE NA OPLÁTKU JIM ZAKAZUJEME REPRODUKCI"… (K.K. STEINCKE)“ /// Film vo složce, která je plná lidí, co si zasloužej umřít… U těhle severskejch kriminálek vždycky rozhoduje síla příběhu. Ostrov Sprogo a dívčí pasťák je ovšem jen jednou vrstvou. Jde totiž i osobní rovinu mezi Carlem a Assadem. Mám (filmový) oddělení Q rád. Možná proto, že jsem tyhle knihy nečetl… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2013 napsal Jussi Adler-Olsen, neznám. 2.) Rád si poslechnu „Teorii studených zim“. 3.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.03.2019)

Všechny 4 filmy této krimi série jsou si dost podobné. Po čase vám příběhy splývají, nicméně to neznamená, že by nebyly dobré. Právě naopak. Jedná se o velmi kvalitní kriminální příběhy, kterým dala základ knižní předloha. Filmové zpracování je syrově severské, ústřední dvojka charizmatická, nechybí napětí a nečekané zvaty. Mně osobně nejvíc nadchli Zabijáci (85%) a Složka 64 (80%), těsně za nimi jsou zbylé dva kousky Vzkaz v láhvi (70%) a Žena v kleci (70%). (10.11.2020)