Anna

Začalo to na moskevské tržnici prodáváním matrjošek, kdy ji oslovil agent hledající budoucí hvězdy pro modelingovou agenturu v Paříži. Skončilo hrou na kočku a myš mezi CIA a KGB, kdy ona stála někde uprostřed. A v téhle hře s tajnými službami tahala za nitky, aby mohla utéct a vybojovat si vytouženou svobodu. Nebo to bylo všechno úplně jinak? Leon to není, ale Luc Besson docela potěšil. Moderní variace na (rovněž jeho) Brutální Nikitu je spletencem flashbacků, situace vrácené v čase dává režisér a scénárista v jedné osobě do nového kontextu, nic zajímavého nebo snad originálního z toho ovšem nevypadne. Pořád je to béčko, místy docela mdlé. Ano, krájení ruských chlapíků s pomocí talířů je fajn, ale jinak je akce průměrná a s Atomic Blonde nebo Johnem Wickem se srovnávat nemůže. Navíc když pomineme dvě vydatné akční sekvence, většinu děje zabírá holka s tlumičem, která někomu udělá díru do hlavy, nebo holka s „tajemným“ plánem, která vystřídá několik postelí. (15.09.2019)

Od filmu Luca Bessona jsem měl větší očekávání. Bylo to takové nemastné, neslané. Jako nebylo to špatné, dalo se na to koukat, ale bylo tam až moc skoků mezi minulostí a přítomností, hlavní herečka mi nebyla moc sympatická a některé akční scény byly přehnané, jako např. že Anna nemohla jen tak všechny sejmout v restauraci, určitě by ji někdo trefil. Navíc úvodní půl hodina filmu o modelingu také moc nezaujala. (06.07.2020)

Sasha Luss mě hodně nadchla, to blonďaté modrooké stvoření je ve většině záběrů naprosto oslňující, a půvabům té herečky prostě nejde odolat. S její postavou jsem měl ale už trochu problém - to, jak ve filmu chladnokrevně vystřeluje mozky desítkám lidí, aniž by s tím měla sebemenší morální problém, to jak si poživačně užívá sexu s muži, které si omotá kolem prstu, a především to, jak chladnokrevně vyvázne z jakékoli situace a odchází středem jako vítěz, tím vším mi přišla jako takový James Bond v sukních, a protože špionskými filmy jednak opovrhuji a jednak mi ženská postava s takovými vlastnostmi přijde skoro až strašidelně neženská, bránilo mi to si ten film víc užít, ačkoli je jinak natočen vcelku efektně a minimálně některým scénám se nedá upřít značná působivost (zpackaný úkol v restauraci, úprk ze sídla KGB...). Taky mi vadilo obsazení zbylých rolí - duo Luke Evans & Cillian Murphy jsem nikdy moc nemusel, a Helen Mirren, resp. její postava, mě tam vyloženě srala (nevím, co to je za debilní žánrové klišé, že tomu všemu nahoře vždycky šéfuje nějaká ženská). No a konečně sdílím i výtku, která už v souvislosti s tímto filmem zazněla mockrát a je mi skoro trapné to opakovat, ale prostě podoba s Brutální Nikitou je nepřehlédnutelná, a člověk se samozřejmě neubrání dojmu, že se Besson do jisté míry vykrádá. Navíc mám čím dál víc pocit - vzhledem k jeho režijní tvorbě posledních let - že Nikita i Leon z kraje devadesátek byly spíše dílem šťastné náhody, kterou se už nikdy Bessonovi nepodařilo zopakovat, takže si jeho filmů jinak moc necením, a i toto vědomí mi bránilo si z Anny nějak víc sednout na zadek. Není to špatné, ale nepřijde mi to ani jako žádný zázrak; ta vyprávěcí struktura s neustálými retrospektivami mi nepřišla nějak extra invenční; celkově podle mě tento žánr jede odjakživa v bezpečně vyjetých kolejích, kde se ani nečeká, že by vlastně šlo přijít s něčím skutečně novým či převratným - snad i zde se rodí ten můj despekt. A v neposlední řadě mi tam i vadilo, že se ve filmu vyskytují auta a technika (mobily, laptopy...), které v době, do níž je děj zasazen, neexistovaly; hrozně mě takové detaily iritují - prostě nechápu, jak se může dopustit, aby postavy jely v roce 1990 po Moskvě a na silnici před nimi kamera zabrala Oktavii III, nebo jak si můžou telefonovat malými mobilními telefony, které nápadně připomínají Nokii 3310 z roku 2000. Celkově jsem tak nějak nepochopil, proč se to vlastně musí odehrávat na zač. 90. let a ne v současnosti, protože točit dnes dobové filmy o boji CIA vs. KGB mi přijde trapně passé. Bond už ostatně taky dávno nebojuje proti Sovětskému svazu... Nevím no, napadá mě prostě spousta důvodů, proč si Anny nijak moc necením, i když zcela chápu lidi, kteří si to dokonale užili. (20.10.2019)

Luc Besson natočil několik nezapomenutelných klasik jako Leon nebo Brutální Nikita, ale bohužel i propadáků a jako scénárista se podílel na celé řadě vyložených průserů. Anna mohla být jeho návratem na režisérské výslunní, ale bohužel tomu tak není. Anna nejvíce odkazuje na Brutální Nikitu, která odstartovala jeho kariéru. I zde je krásná žena z ulice, ze které udělá tajná organizace obávanou zabijačku. Bohužel hlavní hrdinka má pouze hezkou tvářičku a tělo, ale to je tak vše, ostatní postavy jsou jen do počtu a scénář se pokouší o vážný špionážní thriller, ale chybí mu k tomu zajímavá zápletka a herečtí tahouni. Z filmu tak pro mě zbyla pouze slušná a všude proklamovaná bitka v restauraci, která se odehraje v půlce filmu a zároveň je jeho vrcholem. Žánrově velice podobná Atomic Blonde je na tom výrazně lépe jak po stránce akce, tak i příběhu, který ani v tomto případě nebyl nijak objevný. Obávám se, že od Luca už nemůžeme očekávat nic a možná by měl zůstat u psaní tupých akčních scénářů, kdy se mu občas zadaří. (03.10.2019)

Anorektická verze Nikity, která je sice dějově komplikovanější, ze všech těch zvratů a časového hopsání jde občas hlava kolem (přesto je to možná nejlepší prvek filmu), ale rozhodně nechytne za srdce jako originál, a už vůbec se stejným způsobem nevypálí do paměti. Saša je prostě jen modelingový ksichtík, ne osobnost jako Anne Parillaud, a když na to přijde ani tak dobrá herečka. Občas slušná akce, na které je ovšem vinou poněkud prkenné modelky vidět jak je nacvičená. Jako by ji prováděla na přehlídkovém mole. A totéž vlastně platí i o emocích. Chladně strojená Saša není emocemi překypují živel jako Anne Parillaud, která mě dokázala strhnout, chytnout za srdce, a které jsem opravdu držel palce. Zkrátka Anna jednou jo, ale příště si dám raději znovu Anne. (07.11.2021)