The Beach Bum

Slizce vypadající i hrající Matthew McConaughey se s rolí básnického génia Moondoga až nebezpečně sžil. Kdyby se tu našlo víc komických situací k pobavení, tak si dokážu představit, že na téhle bezdějové spářce zase někdy ulítnu. Takhle mi nezbývá nic jiného, než se alespoň v duchu pochechtávat nad vtipnou scénou z plavby za delfíny v podobě žraloků, kvůli které stálo za to film vidět. (60%) (29.08.2021)

Musím přiznat, že vlastně nevím jak to číst.. Pokud to má být oslava svobody a života, tak je to za mě spíš někde za 2 rudé, protože: Týpek co nemá svědomí, celé dny jen hulí ganju, debilně se řehtá úplně čemukoliv, všechno je mu u prdele a žije vlastně z úsilí xyz lidí kteří se ho všemožně snaží držet nad vodou protože podlehli jakési davové psychóze o jeho genialitě, žvatlá cosi o tom, že všichni ostatní žijou ve stereotypu.. Haha.. Zrovna každý jeho krok a čin je dopředu naprosto predikovatelný, protože ten jeho fréé kolotoč je stereotypní jako máloco.. Jestli to naopak měla být Korineho další studie dekadence, tak by to bylo možná za 4, ale pokud to tak fakt myslel, tak to naprosto nedokázal ukočírovat a správně podat (tak jak se mu to skoro geniálně povedlo ve Spring Breakers). Takže se spíš kloním ke kompromisní teorii, že jde o oslavu dekadence (napovídala by tomu i ta přestřelená stylizace).. To je ale na mě příliš málo radikální postoj a tak hodnotím nerozhodnými třemi.. (10.09.2019)

Obtěžovat Korineho Beach Buma s tím, že na rozdíl od Spring Breakers postrádá hranu je vlastně nepochopení celého filmu, protože on vlastně není ničím jiným než onou hranou. Do podobného prostředí zasazené SB sice kontrovaly všední nudou flustrované dospívající studentky s mefistofelovským a surreálným světem floridských rezortů a jejich gangů, nicméně proto, aby demonstrovaly podvědomou nevůli nahlédnout za oponu zdánlivě nekonečných parties krásných mladých lidí. V Beach Bum jsme již pouze za onou oponou a to bez jakéhokoli dovysvětlování pozic či pozadí všech zúčastněných. Sledovat spokojeně hodinu a půl tyto nezlomené hašišové filosofy je vlastně samostatným aktem odporu oproti většině současných hodnot, jež staví na zodpovědnosti a ohleduplnosti. Moondogova pozice nedotknutelného egoistického excentrika, jenž posledních dvacet let nešel rovně pak nabízí jednu z variant naprosté osobní svobody. A ta není ani tak postavená na drogách a chlastu, ale na naprosté symbióze se svým okolím, jehož jsou všechny ty nezdravé ingredience prostě inherentní součástí. To, že je Moondog zkrátka "jen" součástí svého prostředí vykresluje Korine opět svojí tekutou narací (navíc obvykle se zde neocitneme s novou scénou na jejím začátku, ale vpadneme tak nějak do jejího průběhu) a v rytmu protagonisty tak nějak náhodně plující kamerou s nízkou hloubkou ostrosti, do které postavy občas propadnou a občas se za ní schovají (inu Debie). Snad jen by tentokrát ty sympatie vůči protagonistovi nemusely být tak napřímo vyřčené a hudba, která polovinu času zní, jako když se kocour Tom plíží do lednice pro kus šunky, u mě též narazila na zeď nepochopení. (31.07.2019)

Celou dobu jsem čekal na dějový zlom který Moondoga uvede reality a ta ho zasáhne silou vržené cihly. Spoiler. Ale nic ze zobrazovaného to nezvládlo. Moondog se proflákává životem, nonstop kalí a ať už se mu stane cokoliv, vystřízlivět nikdy nemusí. I s životosprávou alkoholika ve druhém stádiu jde stále od úspěchu k úspěchu. Něco jako Zeman. Tahle poznámka je vržená cihla pro ty kterým tenhle způsob života z nějakého důvodu imponuje. Přemýšlím nad poučení z filmu. Když máte talent a schopnosti, tak se prosadíte i se stabilníma dvěma promilema v žíle? Nebo je jeho nejsilnější myšlenkou závěrečné přiznání Moondogova agenta? Možná ani o žádné komplikované sdělení nejde a The Beach Bum je kinematografické vyznání svobodě a odmítnutí tradiční morálky. Pro slušný zážitek by to stačilo a jako bonus je film skvěle nasnímaný, ozvučený a McConaugheym pekelně dobře zahraný. Čím víc alkoholu u něho zkonzumujete, tím je lepší (Oko naslepo, tři piva). (19.04.2019)

superiornější z huličských komedií, která jednoznačně dokazuje, že dlouhodobé užívání zeleninky rozhodně nepůsobí na mozek negativně, neotupuje smysl pro humor, neprosycuje život absencí vnímání trapnosti a studu. haha, moondog a šňupdog vyjetí burani. nejsem puritán, ale přiznána primitivita a ujetost tohohle filmu dosahuje úroveň průměrného sandlera (byť je o něco sebeuvědomělejší). (11.03.2022)