Metropolis

Fascinuje mne že takto technicky brilantní, promyšlené a vizionářské sci-fi dokzal někdo natočit už před takřka sto lety. Víc netřeba dodávat, stačí odkázat k výstižnému komentáři Ajantise. (viděno dvakrát - poprvé v kině za hudebního doprovodu MIDI LIDI, podruhé doma v restaurované kompletní verzi) 9/10 (19.04.2014)

Na tomhle filmu nejvíce překvapuje, že představuje vizi budoucnosti, která je tolik podobná těm, které známe i dnes. Blude Runner nebo Minority Report nám stále předvádějí totéž. Metropolis byl ale první. Ukázal nám ten důvěrně známý neútěšný svět přetechnizované budoucnoti už roku 1927. (O těchto a podobných retrofuturistických souvislotech jsem psala zde.) Pominete-li zbytečně melodramatický příběh, zůstává děsivá antiutopie, ve které se plouží robotizovanání dělnící jako trubci v "Úlu" od Pecinovského. Na jejich nahrazení roboty už se stejně pracuje. Pak už zbyde na světě místo jen pro onu horní vrstvu obyvatel žijících ve vysokých patrech onoho futurizovaného světa. Mezi mrakodrapy sice létají trochu neuvěřitelně letedla a nikoliv ornitoptéry či jiná fantastická vznášedla (To dnes působí jako roztomilý anachronismus), jinak by však nad architekrutou toho světa radostí zaplakal i Sankt Elia. Marná snaha je poznat, že Fritz Lang byl původním povoláním architekt. - Všem, kteří mají rádi tento film, bych však přeci ráda vzkázala, že nejen Metropolis je Langův mistrovský film. Je tu také Unavená smrt či temný noir M a mnoho dalších, které jsou myslím trochu neprávem ve stínu tohoto díla. (15.06.2005)

Společně s Kubrickovou Vesmírnou odyseou vizuálně nejdokonalejší a esteticky nejvybroušenější film, který znám. Fritz Lang dokázal své monstrózní dílo opatřit natolik dokonalým zevnějškem, že navzdory stárnutí technologií výsledek neztratil na svém magnetismu a sugestivitě ani malý kousek, ba naopak, ta zvláštní stará patina jen zesílila funkcionalistickou precizinost a gotický rozmach tvarů. Podání obsahu, pravda, už přeci jen trochu zestárlo, leč přece jen ono "prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce" je v důsledku neobyčejně naléhavé a aktuální. Výtečná vizuální stránka posiluje plasticitu prostředí – na jedné straně až rituální prostředí industrualizovaného srdce města, na druhé straně moderní a přepychové pozlátko. Drama střetu mezi proletariátem (podzemním jádrem města) a buržoazií (smetánkou z povrchu, vedenou bezskrupolózním Johem Fredersenem) je sice rozprostostřeno na plochu pro současného diváka až nezdravě rozsáhlou, nicméně neustávající invence a obrazová preciznost, která svou kompozicí i tvarovou znepokojivostí jasně odkazuje k vrcholnému expresionismu apeluje na divácký požitek a dráždí ty buňky, které dokáže stimulovat jen skutečná filmová lahůdka. Metropolis je formálně naprosto dokonalý film, které se současné rychlokvašky, v nichž navzdory hi-technologiím není ani náznak umění, mohou jen závistivě dívat na paty. Je to zároveň film, který má jasné a přesvědčivé poselství. Obě složky tvoří nestárnoucí klenot, který mám po každém shlédnutím raději a ke kterému pociťuji stále hlubší úctu. (03.04.2006)

Bolo mojou povinnosťou vidieť tento film, o ktorom sa zmieňuje každá kniha o dejinách filmu. To je súčasne jediný jeho prínos pre mňa. Nepopieram, že oceňujem jeho výtvarnú stránku, istú nadčasovosť, zaujímavé pasáže, ale to všetko bolo rozriedené všetkými neduhmi nemého filmu. Nikomu nezazlievam, že podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia dal filmu plný počet hviezdičiek, iba si tak v duchu prajem sedieť vedľa nich pri projekcii dlhšej verzie v kine (ktorú som videl ja) a sledovať nie film, ale ich nadšené tváre. (20.03.2018)

Ako ďaleko v čase je vznik Metropolisu, tak aktuálny je jeho varovný apell ! Obraz budúcnosti - teda dnešných dní prekvapivo presný. Davová hystéria, dôvera k šarlatánom všetkého druhu, masové dobrovoľné zotročenie, upieranie nádejí k náboženstvám hlásajúcim lásku - a od totálnej lásky k ničeniu nikdy nie je ďaleko, megapolis bez kúska zelene, bez elektriny odstavená spoločnosť, korporácia mála majiteľov vládnuca tisícom, svet hore/dole takmer nepriepustne oddelený, požiadavka na výkon ako prostriedok zotročenia tela aj ducha. Sústredenie na nosné myšlienky a vizuálne orgie zrejme spôsobilo trochu nerealistické zobrazenie medziľudských vzťahov, prešponovanie biblických, a mysticko-okultných motívov a symbolov a neúnosne dlhú presúvacio -naháňačkovú scénu v závere. Voči dielu ako celku ale vcelku nepodstatné chybičky. Film sa totiž ohromí umeleckým stvárnením všetkých zložiek, podporený veľkolepou výpravou a výtvarno architektonickými nápadmi z úplne inej doby. A tí herci !!! Neviem, neviem, či dnes by niekto tak presvedčivo stvárnil napr. dve podoby Márie. Nech je ako chce, jedno z vrcholných diel expresionizmu sa bohužiaľ nezachovalo v pôvodnej dĺžke a chýbajúca štvrtina spôsobila, že napriek výnimočnosti nemôžem dať hodnotiace absolutórium a stratenú piatu hviezdičku "venujem" všetkým skracovateľom, či upravovateľom pôvodných autorských nápadov. (24.10.2005)