Miesto splnených túžob

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Italský režisér Paolo Genovese mě dokáže upoutat jednoduchým nápadem, rozehraným v komorním uzavřeném prostoru. Chvílemi jsem si připadal jako v roztomilé moderní pohádce s neotřelým plněním přání dle úkolů zadaných ze strany tajemného „kouzelného mužíka“, aby mě záhy v této konstelaci děsila přítomnost motivů typu plánovaná loupež či dokonce vražda nevinného dítěte. Místo splněných přání, rozehrané čistě na základě série dialogů mnoha postav s „kouzelným mužíkem“, mě překvapilo nejen svým konceptem a postupným propojením příběhů, přání či úkolů více postav, ale nakonec i nejedním vyústěním, jakým autor dokáže vykreslit fungování světa s fantaskním prvkem: i v případě, že cosi (ať už na kterékoliv straně nevšední dohody) rázem selže, začne se proti očekávání vyvíjet jinam, kdy jedno přání nebo řešení přímo odporuje jinému nebo kdy se správným řešením může stát i porušení pohádkové dohody, měl-li se člověk svým konáním dopustit čehosi špatného... Ta propracovanost scénáře se hůře popisuje bez spoilerů, každopádně dostal mě tenhle film svou originalitou ve více směrech a připadal od pana režiséra o stupínek lepší, než hromadně remakovaní Naprostí cizinci. Je navíc radost sledovat i ze současné tvorby film, který se přímo skví tak skvělými hereckými výkony... vedle sympaticky záhadného Valerio Mastandrey v hlavní roli musím zmínit především Marca Gialliniho, jehož postava je sice značně rozporuplná a s nejedním přehřeškem či selháním na kontě, ale tento herec ji dokázal s nádechem drsňáka podat tak charismaticky, že ve vás vyvolával silný zájem i o takovou postavu... a mému oku nemůže uniknout se svým šarmem Sabrina Ferilli coby Angela, bez níž by ten závěr zůstal mnohem smutnější. [85%] (22.08.2023)

Nakonec nemůžu jinak, než ten plný počet dát, protože jsem z toho byl naprosto nadšený a scénář to mělo naprosto geniální a promyšlený. S pár drobnými chybkami (Jak to, že ho nechávají přes noc v tom bistru? To je tam ta číšnice jen jedna a úplně vždycky, že ví, že ho tam může nechat?), ale jinak nemá žádné další mínusy. Celý ten film se odehrává v jednom bistru, do kterého za jedním záhadným mužem chodí různí lidé, kteří chtějí splnit nějaké určité přání. On je totiž dokáže splnit, avšak za určité, skoro vždy dost drsné nebo násilné podmínky. Otec chce zachránit život svého vážně nemocného syna, jako úkol má zabít jednu předem vybranou malou holčičku. Původně jsem se lekl, že z podivného muže vypadne ďábel, ale naštěstí celý ten film zachází mnohem dál, všechny případy vyvíjí a stejně tak i celkový děj. Ony se tu totiž úkoly některých „zákazníků“ začnou pomalu propojovat, ale víc neprozradím. Určitě stojí za to se na to podívat. A jestli vás ta echt minimalistická atmosféra pohltí zhruba tak jako mě, nejspíš budete nadšení. U mě se tady totiž povedlo vytvořit neustále napětí po celou stopáž – a to se povede jen málo filmům. A o to lepší je, když to má tak povedený scénář, včetně té stěžejní myšlenky, která mi sice byla jasná už dřív, ale podle mě s tím ten film počítá a přitom stále servíruje víc a víc scén, které ji potvrzují. Fakt skvělé minimalistické drama s mysteriózními-fantasy prvky, naprosto mě to pohltilo a něco takového jsem chtěl vidět už hodně dlouho. A na rozdíl od ostatních uživatelů mi ten konec nevadí - a to říkám jako někdo, koho by ta nedořešenost toho kdo ten záhadný muž vlastně byl, normálně spíš naštvala. Jenže sem se to svým způsobem hodilo, teorii svoji mám, ale myslím, že se tu na to moc nehraje... nicméně to nebyla bytost ani dobrá ani zlá, kdyby to tu náhodou někomu až moc vrtalo hlavou. Každopádně o to víc jsem teď zvědavý na Naprosté cizince, když mají být ještě lepší. Slabých 5* (20.07.2021)

Krásna otázka a ukážka toho, čo je človek ochotný urobiť pre svoje sny a túžby. Aké hranice je ochotný porušiť? Asi je to individuálne. Podobne ako v Naprostých cudzincoch, filmom dnes už okopírovaným aj v našich končinách, aj tu dominuje minimalizmus v podobe jednej miestnosti a nekonečných dialógoch. Ale zaujímavých, posúvajúcich dej. Čo mu tu chýbalo bola ale prepracovanejšia pointa, záver, ktorý by priniesol motívy hlavnej postavy. Pretože ak šlo len o obratnú manipuláciu, potom tu cítim nevyužitý potenciál. (19.01.2021)

Klasický dialogový film. Odvaha režiséra ještě vzrostla po úspěšných Naprostých cizincích a opět testuje herce i diváka dějem od jednoho stolu, tentokrát s tajemnou postavou, která u stolu přijímá hosty s velkou touhou změnit svůj život. Tenhle typ filmů mám velmi rád, divák si musí sám představovat a domýšlet, a když přistoupí na tuhle hru se slovy, dostane sice vizuálně stereotypní, ale jinak skvělou zábavu. (30.03.2018)