Miesto splnených túžob

„JAK POZNÁM, ŽE NEJSTE ĎÁBEL? … „NEPOZNÁTE“…“   Ty vole… Čumím a poslouchám a čumím a poslouchám…. vo nic jinýho tady totiž nejde! Máte jen čumět a poslouchat. A přemejšlet – takže mi to v mozkovně šrotuje… a no, nic moc teda bych o sobě řekl. Další Genoveseho majštrik, tentokrát o krmiči monster, pro který je tady zadarmo potravy víc než dost.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) A řekl mi: „Tohle nebo nic!“. 2.) Bavil mě „Pozemšťan“.  ///  Thx za titule „num71“.              PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.03.2022)

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

Paolo Genovese píše pro mě! Už jeho telefonní taškařice mě před lety přesvědčila, že se jedná o prefíkaného znalce duší, který s nevídanou lehkostí namastí a natočí luxusní, inteligentní, vkusnou, zábavnou a sympatickou podívanou, která se dá nejen adaptovat na prkna, ale klidně točit pro různé státy, s místními aktéry, prostě jen tak, pro potěchu tamního domorodce, a ačkoli mají národy vlastní manýry a mentální specifika, scénář je tak namakaný, že pasuje univerzálně snad na celý západní svět. Pro Místo splněných přání platí totéž. Nejen, že se jedná o film moc pěkný ve všech směrech, filosofická myšlenka jde na dřeň. A ano, taky bychom něco chtěli, a často doma říkáme, že bychom dali, udělali cokoli (!!!), ale ne. Neudělali. Když by došlo na lámání chleba, neudělali. Včera večer, po filmu, jsme se bez mrknutí oka a mlčky shodli, že na tohle nemáme, přestože důvod je totální. I kdyby ten chlap neseděl v baru, ale u nás v kuchyni, skončilo by to kávou a koňakem, notes by ani nevytáhl z tašky a pak by šel, lehce odpočatý, o dům dál. (08.01.2022)

Paolo Genovese mě před rokem vyřídil inteligentní konverzačkou Naprostí Cizinci a letos se mu to povedlo znova a jsem absolutně odrovnán genialitou režiséra, který opět jen pomocí jednoho místa a pár herců dokáže natočit film, který je inteligentní, napínavý,zvratovitý, skvěle zahraný a šokující zároveň. Tentokrát se film odehrává v restauraci, kde sedí tajemný muž s knihou ochotný plnit lidem přání, ovšem každé přání má svou daň a je potřeba spáchat něco většinou nekalého. Hezky ukázano, že lidská touha dokáže způsobit věci, které by normálně člověk neudělal. Některé úkoly jsou hodně drsné a líbilo se mi, že všichni lidé jsou vzájemně propojení a propletení. Hrají zde stejní herci jako v Naprostích Cizincích, což beru také za velkou výhodu a byť se o úkolech jen mluví pořád to má drajv a energii. Závěrečný zvrat je opět trošku na divákově představivosti, není složité jej rozlousknout. Skvělá zábava, při které jsem se dokonce i zapotil. Jsem zvědav s čím příjde příště.Doporučuji. 90% (12.04.2018)