Byl jsem lynčován

Langův americký debut a zároveň první díl jeho volné trilogie o lidech, kteří se proti své vůli dostali mimo zákon, je mistrovské dílo a políček do tváře historie Spojených států působivě odsuzující lynč s jeho konceptem braní spravedlnosti do vlastních rukou. O několik let později provede totéž W.A.Wellmann „svatokrádežně“ přímo na půdě westernového žánru (Jízda do Ox- Bow). (21.04.2008)

Dav nepřemýšlí, nemá na to čas Fritz Lang ukazuje, jak snadné je zfanatizovat dav, jak jednoduše v davu jedinec zapomíná na zákony, jak bezproblémově se odhodlá dav k vraždě. Běsnění "spořádaných" američanů je mrazivé, odpovídá společenské situaci ve světě roku 1936, jejich apologetika v soudním procesu neméně. Ale ani sám lynčovaný se nechová jako člověk, dle formulky "Násilí plodí násilí" baží po krvi svých trýznitelů, ačkoli se v závěru vykoupí prozřením. Lang vede navíc vyprávění rukou jistou, soudní proces má pořádné grády, navíc překvapí vtípky (slepice, telecí mozky). (25.04.2010)

Krásna ukážka ľudskej stádovitosti a tuposti. Úvod bol perfektný, to ako sa tá fáma o zatknutí medzi ľudmi šírila a ako sa pravda prekrúcala od jedného tupoňa k druhému, to je presný príklad toho, ako to celé v nejakej uzavretejšej komunite po psychologickej stránke funguje. Z tohto pohľadu sa dá snímok považovať za náučný, pričom sa nedajte pomýliť jeho starším dátum vzniku - všetko to funguje dodnes, človek sa v tomto smere nemení. Následná pomsta ma už oslovila menej, je tu pár nelogických lapsusov, ktoré trocha naštrbili inak výborný dojem zo snímku. Našťastie trocha to dorovnal výborný a uhrančivý výkon S. Tracyho. Slušný nadpriemer. 80/100 (07.09.2017)

Velmi působivý - a ve své době asi stále ještě i živý a o filmové ztvárnění si říkající - námět lynče, režijní prací a hereckými kreacemi však dnes už přece jen poněkud zestárlý film, navíc s poněkud zbytečně odlehčujícími momenty, nelogičnostmi a přece jen příliš >hollywoodsky< srdcervoucím závěrem. Pro současného diváka pak sice jde nesporně o další zajímavý pohled na americký styl zpracování žánru soudního dramatu, d.m.s.n. si však maximální možné hodnocení - právě i za onen >happyend< s patetickým proslovem hlavního hrdniny a závěrčným polibkem před soudní stolicí - prostě nezaslouží. - - - - - (Poprvé viděno 17.4.2008 na ČT2, komentář zde jako devátý - 18.4.2008) (18.04.2008)

Ľudská hlúpota nepozná hranice. Tu však nejde len o dav ľudský ako taký, no počiatok podstaty problému spočíva v tých, čo vymáhajú “právo”, pričom sú to práve tí, čo poväčšine zlyhávajú ako prví. Snímok je sondou do nefungujúceho mozgu, ktorý ovláda nezdravá emócia, pričom záver ako taký, je už len akýmsi klasickým americkým obrázkom chorobnej prezentácie ich idealizmu pre dosiahnutie spravodlivosti. Nuž, čo sa im nedarí v realite, to “dokonale” vykresľujú na obrazovkách. (06.08.2020)