Bratia Bluesovci

|| R || Universal || Rozpočet: $27 mil. || USA: $57 229 890 - ČR: Neuvedeno - Celkem: $115 229 890 || Tuhle kultovní klasiku už jsem nemohl dál přehlížet. A když už si ji poprvé pustit, tak proč ne v prodlouženém sestřihu. Inu až tak dobrá volba to nebyla, jelikož pro mě jako neznalého těch 20 minut navíc bylo poměrně vyčerpávajících. Kdo to však už mnohokrát viděl, ten prodlouženou verzi určitě ocení. Landis spolu s Belushim a Aykroydem natočili vskutku hudební komediální epos, který nehodlá dělat absolutně žádné žánrové kompromisy a těch 133-148 minut si odůvodní. Je neuvěřitelné, že se jim to nerozsypalo pod rukama a má to nějakou hlavu a patu. A pokud ne, aspoň se zasmějete a jde se dál. Ale pPříběh stranou, tady jde hlavně o hudební čísla, bláznivé scénky ala SNL a hromada skvěle využitých cameí. Byť bluesu nijak neholduju, paradoxně jsem si vystoupení užil víc než humor. Ten byl na můj vkus buď už zastaralý, nebo málo úderný (v porovnání třeba s Bláznivou střelou). Nicméně jsem věděl, že to všechno vede k zřejmě nejepičtější automobilové honičce všech dob, u které jsem si celých 20 minut neskutečně chrochtal blahem a chychotal se s dalším a dalším absurdním nápadem. Prachy (těch pár drobných) na to byly vidět, až jsem měl v závěru pocit, že koukám na úplně jiný film (ty historky o kokainu na place zřejmě budou pravdivé). Prostě geniální. Velká škoda, že dnešní komedie/parodie nemají podobný drajv a šmrnc. Je to holt o talentu. 80%. (05.02.2022)

Jde tady především o písničky, ale spíše než ve "videoklipovém balení" je většina skladeb prezentována v koncertní podobě. A v tom je trochu problém. Být u toho na živo, budu nadšený, protože Akroyd a Belushi předvádějí skvělou show. Pár výtečných fórků (např. nacisti), hodně povedených cameo roliček (kdo si všimne Stevena Spielberga?!), zběsilá destrukce aut, jaká je k vidění snad jenom v Kobře 11 a celkový svéráz a bodrost filmu jsou sice velikými pozitivy, ale na tak dlouhou stopáž jich pro mě nakonec není dost. 7/10. (27.09.2010)

Jake Blues, alias John Belushi akurát vychádza z lapáku,kde ho pred ním čaká jeho bráško Elwood,alias Dan Aykroyd,títo dvaja borci,čochvíľa sa vydajú na road trip,aby urobili dobrý skutok a zachránili sirotinec...Majú talent muzikantský,šoumenský,zlanária starých kamošov z bandy,aby sa vydali naprieč krajinou a vyspievali prachy potrebné na spomínaný sirotinec. Pokiaľ sa tak stane a cameo Steva Spielberga to potvrdí,užíval som si vynikajúci čierny humor,kopec hlášok,akcie s fízlami a americkými náckami,ale najdôležitejší dôraz je kladený na pohodový hudobno komediálne ladený film,kde dej je takpovediac odstavený na druhú koľaj,čo John a Dan vedia najlepšie je sa zamotať do šialených situácii s kultovým nádychom a hostia,ktorí tu vystupujú ponúkajú na podnos pesničky z ich repertoáru,čo počúvať je to maximálne nadmieru fantastické.Pre muzikantov je to povinná záležitosť,ktorá sa nezmazateľne zapísala do kroník hudobných počinov. V pätách je im ex snúbenica Jakea,ktorá sa snaží všemožnými prostriedkami ich zlikvidovať a naháňačka s chlpatými alebo týpkami,ktorým vyfúkli job je haluz,ktorá ma strašne grády a tempo,parádička.Som nadšený. (31.03.2014)

Napriek kultovému statusu v USA sa jedná možno aj o nedocenenú klasiku. Asi žiadny iný film nespája svojím štýlom, obsahom a atmosférou 70-te a 80-te roky v americkej kinematografii. V 70-tych rokoch dominoval Nový Hollywood, experimenty, post-vietnamská depresia, skrátka veci, ktoré boli nejakým spôsobom "ťažké" alebo smutnejšie a umelecky ambicióznejšie - Apokalypsa, Taxikár, Krstný otec, Všetci prezidentovi muži, Rocky, Lovec jeleňov, Francúzska spojka, Vyháňač diabla, Činska štvrť, atď. V 80-tych rokoch naopak po úplnom komerčnom prepade Nebeskej brány v r. 1980 štúdiá experimentom, depresii a voľnej ruke umelcom zamávali a preorientovali sa na prístupnejšiu zábavu, odľahčený štýl, viac svetla, viac farieb, viac romantiky a energie po tej dekáde zmaru - E. T. Mimozemšťan, Návrat do budúcnosti, Spomienky na Afriku, Rain Man, Top Gun, Indiana Jones, Bláznivá strela, Ghostbusters, a pod. Nájdu sa v každej dekáde aj opačné príklady, ale celkový štýl či atmosféra vo filmoch prevažne zodpovedala tomuto rozdeleniu. Blues Brothers oba tieto štýly spájajú. Na jednej strane je film umelecky na pomerne vysokej úrovni (kamera, nasvietenie, hudobné čísla, kostýmy, koncept o dvoch bratoch v tmavých oblekoch s permanentne nasadenými okuliarmi) a nemá atmosféru len obyčajnej bláznivej komédie. Na druhú stranu sa jedná zjavne o zábavu, ktorá sa svojím obsahom nesnaží komunikovať nejaké ťažké pravdy o živote, získava si publikum aj známymi tvárami v malých úlohách a všeobecne chce baviť. Možno sa dá povedať, že forma a umeleckejšie uchopenie zodpovedá 70-tym rokom a obsah už rokom 80-tym. Film začína tým, že Jake (John Belushi) opúšťa väzenie, vracia sa do života a s bratom dávajú dokopy starú kapelu s cieľom, aby pomohli sirotincu, v ktorom vyrastali. Na začiatku je to obsahovo vlastne depresia a snaha vykúpiť vlastné hriechy niečím dobrým a na konci už sú zlé časy zažehnané. Tak ako Jake odchádza na začiatku z depresívneho väzenia, týmto filmom symbolicky opúšťa americká kinematografia depresívnejšie 70-te roky. Potom nasleduje divoká jazda plná zábavy s občasnou vážnosťou (80-te roky) a na konci sa zistí, že každá sranda niečo stojí a že tá nespútaná bžunda raz skončiť musí, ale to automaticky napriek tomu že životné problémy človeka skôr či neskôr dobehnú neznamená návrat k depresii (k 70-tym rokom), ale pokračovanie iným smerom (možno 90-te roky?). Pochybujem, že toto celé bol niekoho úmysel, ale podľa mňa neexistuje film, ktorý by formou a obsahom lepšie vystihoval akési oporné body, na ktorých bola kinematografia USA v 70-tyh a 80-tych rokoch postavená. A ono je to ešte k tomu aj sranda, kvalitne spravená (naháňačky), s nápaditými hudobnými výstupmi, dobrými hercami a vôbec podarená. Pre Aykroyda aj Belushiho asi umelecký, i keď nie komerčný, vrchol. (25.08.2021)

Jak se řekne Blues Brothers, ihned se mi v hlavě rozezní chytlavá úvodní skladba "Peter Gun Theme" a vybavím si setkání dvou šmrncovních brášků před branami věznice a super nový policejní Bluesmobile. Pro některé je možná "Man in Black" legendární Johnny Cash, ale pro mě jimi navždy zůstanou dva bouráci s uměním zahrát s vážnými obličeji skvělé komediální role a předvést své hudební nadání s perfektními choreografiemi, což se ostatně vztahuje na mnoho známých hudebníků, kteří se zde objeví a všichni do jednoho předvedli originální humorné vystoupení. Takže jediné co mohu říct, že tuhle jízdu si nikdy nenechám ujít, když na to zrovna přijde, akorát si k tomu vždycky dám víc než jeden bílý suchý toast! (03.03.2020)