Heydrich: Muž so železným srdcom

Byla to zásadní odbojářská akce, o které u nás musel slyšet každý školou povinný. A velmi podrobně a velmi věrně se k ní vyjadřoval i nedávný Anthropoid, což je možná největší kámen úrazu. Sledujeme totiž něco, co jsme nedávno dělali, jen s rozdílem toho, že tentokrát je první polovina věnovaná výhradně Heydrichovi a jeho narůstajícímu vlivu. Neřeším ani tolik odklon od historických faktů, spíš mi vadí, že tvůrci spojili dva příběhy, jenže ani s jedním nepracovali pořádně (na prominentního nacistu totiž na dlouhé minuty zapomeneme a sledujeme chystaný atentát). Je to tím pádem zkratkovité (hoši se nám zamilovali, ale divákovi je to na základě kvapného uchopení tak nějak jedno, mdlé vylíčení odbojové skupiny Tři králové také zrovna nepotěší), divák ani nemůže překousnout, že pražské lokality nahradila Budapešť. Holt kulisy Pražského hradu okecat prostě nejde. Chybí drive, chybí atmosféra, chybí nálada. Emoce a napětí zrovna tak. PS: Démonické scény vyhlazování vesnice ještě jaro nedělají. (16.10.2017)

Chcete-li zobrazit historickou událost ve filmu, máte dvě možnosti. Za a) ponořit se do odborné literatury, archivů, poradit se s historiky, vyslechnout očitá svědectví a pak se to pokusit převést do příběhu. Nebo za b) svěřte to Hollywoodu. Potenciálně zajímavé pojetí známé historické události tentokrát z obou stran, k tomu kvalitní literární předloha a přesto takové - no takové. Dobré slovo ztratím snad jen za hudbu (včetně toho roztomilého prozpěvování československé hymny s anglickým přízvukem). Thompsony v rukou československého odboje nebo kulomet vzor 26 v kostele (o jiném rozmístění vojáků a o tom, že jich je šest místo sedmi nemluvě) jsou to nejmenší, co by se dalo kritizovat. Nechám stranou historické lapsy, ostatně do těch se bude obouvat kdekdo, a natvrdo řeknu, že to nefunguje jako film. Děj je nesourodá skládačka epizodek rozdílné kvality i ražení, některé z nich vypadají jako modernější verze jugoslávských odbojářských kousků, další připomínají Hitler: vzestup zla s Carlylem (hlavně ty z počátku Heydrichovy kariéry), do toho přijde rodinné melodrama a občas se tvůrci pokouší o scénu ala Jdi a dívej se. A protože jsme v americkém filmu, minimálně jeden z hrdinů samozřejmě sní o tom, že se po válce odstěhuje do Amíkova, což nám neopomene zopakovat asi třikrát. Ve výsledku to nejde brát vážně ani jako historickou rekonstrukci ani jako válečný film sám o sobě. Jak už jsem napsal u traileru, chudák Binet ani neví, co vlastně napsal. Jestli je to přece jen v něčem pozitivní, tak v tom, že mohu o to víc ocenit práci tvůrců Anthropoidu (o Atentátu pochopitelně ani nemluvím). Jeho chyby jsem v komentáři zmiňoval, ale přesto je z filmu vidět respekt ke skutečnosti a zároveň je to zkrátka lepší film jako takový. (09.06.2017)

Více, než Anthropoid připomíná HHhH Cruisovu Valkýru. Ač koprodukční, je to spíše hollywoodský pohled na danou látku. A zatímco film s Cruisem v roli von Stauffenberga je skvělý zážitek těžící z propracovaného plánu převratu, HHhH je filmem, ve kterém vysvětlení pozadí atentátu jakoby chybí. Scénář není dost chytrý a pro diváky, pro které ty reálie nejsou automatické, musí být velmi matoucí. Problém jsou i herci, mezi nejvýraznější tváře patří Rosamund Pike jako Lina Heydrich a Mia Wasikowska jako Anna Nováková, přičemž Jason Clarke hraje Reinharda Heydricha jako robota, bez emocí, bez zájmu. A na zobrazení Liny Heydrich věrohodnost celku stojí a padá. Lina von Osten nebyla elegantní blondýnka z lepší společnosti, kterou za války trápil jen manželův nezájem. Lina von Osten byla typickým člověkem, kterého formoval vztah k půdě, pocházela ze zchudlého statku na ostrově Fehmarn a společně se svou rodinou našla koncem 20. let smysl v aktivitách spojených s NSDAP. Film se shoduje pouze v jejím vlivu na směřování kariéry Heydricha po vyhození od námořnictva. Její další osud byl velmi odlišný od zkratky, která je zde prezentována. Souhrnem tedy HHhH patří mezi ty slabé filmy inspirované atentátem. Totéž nutně neplatí o předloze Laurenta Bineta. (24.03.2021)

Pro mě už je nepochopitelné jen to, že se v Hollywoodu nedokázali domluvit a schválili si příběh atentátu na Heydricha rovnou dvakrát, časově takřka za sebou. A opravdu bych se chtěl zdržet porovnání s Anthropoidem, ale tady to prostě jinak ani jít nemůže. Takže nejdříve plusy. Ty jsou, už z podstaty věci, hlavně v první půlce filmu, který se překvapivě zaměřuje hlavně na Heydricha. Neřeknou nám nic nového, ale za to je zajímavé tento příběh vidět z trošku jiného úhlu. Stejně tak se musím přiznat i k tomu, že mi sedli herci hrající postavy atentátníků stejně tak, jako závěrečná scéna, která mi nepřišla tak epická, jako u Anthropoidu a možná byla dokonce i daleko úhlednější. Další věc je i hudba, která tu byla opravdu dokonalá. Teskné piáno tu vytvářelo přesně tu atmosféru, kterou si film zasloužil. Nicméně, co se týče negativ, a zde s tím mám opravdu velký problém, tak to nutno podotknout, že tu Praha vůbec nepřipomíná Prahu. A to se přitom tvůrci různými plakáty a popisky v češtině opravdu hodně snažili. Každopádně uznávám, že zahraničnímu divákovi je tohle stejně u prdele. Mně ale ne. Stejně tak mi nejsou u prdele ani historické nepřesnosti, které byly stejně marné i v Anthropoidovi, ale zahraničnímu divákovi jsou také u prdele. Celkově vzato tak musím říct, že mi tento film vyznívá o chloupek slabší, ale kdyby se spojili, asi bychom se dočkali jedinečného a nezapomenutelného díla, který ve válečné kinematografii nemá obdoby. (15.05.2018)

V době premiéry jsem si Smrtihlava vyhodnotil jako ztrátu času, ale když se po letech objevil v nabídce televizního vysílání, zvítězila zvědavost, zda si tak příkrá hodnocení a jedovaté hodnocení filmových fanoušků opravdu zaslouží. Inu, zaslouží. Zdůrazňuji, že jsem vůbec neřešil historickou věrnost zobrazovaných událostí, bral jsem to prostě jako žánrový film hollywoodského studia, které chce bavit a oslovuje globální publikum, kde je jen minimum poučených a zasvěcených diváků orientujících se v historických událostech 2. světové války. Snímek ale troskotá v tom, že neví, čím chce být, respektive Jimenez se do něj snažil nacpat úplně všechno. Povrchní psychologii, romantiku, dobrodružství, válku, politické drama atd. Nesedí to jako celek a chybí tomu jakákoli atmosféra i nějaké výrazné zapamatováníhodné herecké výkony. Pokud v několika momentech film pobaví, je to kouzlo nechtěného. Třeba když parašutisté po seskoku zdolávají alpské štíty nebo když překvapené německé vojáky při pokusu o vniknutí do skrýše parašutistů přivítá kulometná palba. Dá se to vidět a dokážu pochopit i tři hvězdičky, ale dobrý film vypadá úplně jinak. Celkový dojem: 35 %. Taková Valkýra je případ hollywoodského bijáku, který zázemí velkého studia dokázal využít k něčemu pozitivnímu. Smrtihlav je pravý opak. (05.04.2021)